visuté lanovky

Lanová dráha na Lomnický štít byla na svou dobu zajímavým technickým dílem. Horní úsek původně projektovaný zcela bez podpěr měl po dlouhá léta největší rozpětí lana mezi spodní stanicí a jedinou podpěrou v těsné blízkosti pod vrcholem. Celková délka obou úseků byla také nejdelší, rovněž výškový rozdíl 1730 m byl největší. Parametry byly překonány až v polovině 50. let lanovkou ve Francii.

Stavba lanové dráhy na samém začátku zápasila nejen s řešením technických a ekonomických problémů, ale kupodivu již i s ochránci přírody a tehdejší KČM (Klub českých turistů). Všem bylo jasné, že lanová dráha poškodí přírodu, vyplaší zvěř a poškodí vzhled Vysokých Tater. Stavba se ovšem realizovala, ale například v podmínkách stavby bylo uvedeno, že ve vzdálenosti 1 m od všech staveb souvisejících s lanovkou musí být zachována původní nepoškozená příroda, na stavbu se nesměl používat materiál z okolí, pouze vytěžený kámen v místě budování základů jednotlivých objektů. Všechny ostatní stavební materiály včetně vody bylo nutno dovážet.

Spodní úsek byl zprvozněn v roce 1936. Má tři stanice – Tatranská Lomnica (898 m n. m.) – Štart (mezistanice v polovině dráhy, 1165 m n. m.) – Skalnaté pleso (1764 m n. m.). Úsek má dvě kabiny provozované kyvadlově. Lanovka má pevná jednoduchá nosná lana s konopným jádrem a jednoduchá tažná a přítažná lana. Strojovna (s řidičem) je na Skalnatém plese. Lanová dráha zažila jednu vážnou nehodu, kdy se přetrhlo nosné lano a jedna kabina v blízkosti koncové stanice spadla na zem. Tažným lanem byla pak popotažena po skalách a tím zdemolována. Při nehodě přišlo o život i několik cestujících. Na vině bylo údajně nosné lano bez konopného jádra, které bylo při jedné z výměn použito. Lano nemělo při ohýbání vnitřní pružnost. V současnosti je v provozu již třetí generace kabin. Bohužel – jak to již bývá pravidlem, současné kabiny jsou nejméně hezké.

Horní úsek byl dokončen až v době druhé světové války (v období Slovenského štátu – Tatry se ocitly poprvé v zahraničí). Jediná kabina pro 15 cestujících jela po jednoduchém nosném laně, unášena byla dvojicí tažných lan. Strojovna byla na Skalnatém plese. I na tomto úseku je v současnosti nová moderní kabina, vzhledově opět nejméně povedená. Estetický vjem je samozřejmě pocitovou individuální záležitostí, ale problém je asi v tom, že budovy v původním stavu navozují pocit jakési nepatřičnosti nové kabiny.

Kabinková lanovka byla postavena jako dvojúseková se čtyřmístnými odpojitelnými kabinami. Kabinky jedoucí po nosném laně byly unášeny nekonečným tažným lanem, ke kterému se v koncových stanicích připojovaly při odjezdu a odpojovaly při příjezdu do stanice. Pohyb kabin po stanici zajišťovala obsluha. Po ukončení denního provozu byly kabiny shromážděny ve »vozovnách«. Oba úseky nebyly vedeny v přímce. Ve stanici Štart se směr dráhy lomí. Kabinky mohly přejíždět z jednoho úseku na druhý – cestující tedy nemuseli přestupovat.
Stavba začala v roce 1966, dokončena byla v roce 1973. To je zajímavá doba, pokud si uvědomíme, že podobné dráhy (i když kratší) se v Rakousku postaví během jedné letní sezóny. Inu socialismus znamenal světlé zítřky...
Kabinková lanovka od chrudimské Transporty byla provozována až do roku 1993, kdy bylo technologické zařízení demontováno a sešrotováno. Nové zařízení dodala rakouská firma Swoboda. Kabiny jsou rovněž čtyřmístné a odpojitelné z jediného pohyblivého nosného lana. Z tohoto lana se kabiny ve stanici odpojí a zpomalí, přičemž jejich pohyb je zajištěn systémem koleček s pneumatikami, které postrkují závěs kabiny.

<< ZPĚT