Tak nějak hodnotí časový úprk všichni, co se nenudí. I náš modelářský rok plyne zrychleným tempem. Pocitově alespoň pro ty, co jsou sice chlapci duchem, ale tělem tzv. 50+. Kolem vláčků je nás v této kategorii celkem hodně. Je otázka, zda je to dobře. Pro kolegy »s životními zkušenostmi« je dobře, že mají koníčka, ba přímo koně (modely jsou velké a dá se na nich jezdit). Nepochybně mají šanci udržet si duševní svěžest ještě nějaký ten pátek.
Bylo by ale smutné, pokud by zůstávali sami. Ukazuje se však (naštěstí), že osamoceni snad nezůstanou. Jsou tu noví a mladí nadšenci, jejichž čas neplyne ještě tak rychle. Jsou to nejen synové, kterým železniční modely strkají tátové pod nos, ale i noví zájemci, kteří přicházejí s touhou modelářskou disciplínu rozvíjet a uspokojit své vnitřní (přirozené) touhy. Tato nastupující generace je svým způsobem obdivuhodná. Dokazuje, že v člověku jako takovém se může prakticky i bez cizí pomoci rozvinout (pro tzv. normální lidi) úchylka, projevující se přátelstvím ke kolejové dopravě. Nás starší to také kdysi postihlo. Ale nejsme si jisti, zda jsme k tomuto zájmu nebyli dohnáni tak trošku okolnostmi. Ano – tehdy nebyly počítače a nemohlo se cestovat. A fůru jiných věcí se nemohlo. Noví mladí členové SMPD však počítače mají a cestovat mohou. Přesto přišli k Olympii a pravidelně se účastní práce při obstarávání provozu. To znamená, že syndrom kolejových bláznů v naší populaci přirozeně setrvává. A to je dobře. To je dobrá zpráva.
My postarší, kteří se radují, že do práce chodí ještě oblečení, v tom nejsme sami. Štafetu bláznovství má ještě kdo převzít. A také ji převezme. Važme si toho. Totiž – to, co děláme, má tím pádem smysl. Kdybychom jako dědci zůstali osamoceni, nemělo by naše konání budoucnost. Pachtili bychom se zbytečně. Parková dráha Olympia Brno by neměla perspektivu.
Takhle ji ale má – buďme za to našim synům a jejich mladým kolegům vděčni!
Poslední provozní víkend pro veřejnost v roce 2010 byl tak trošku v režii právě mladých. Vymysleli lehce oživený program a organizačně se podíleli na zajištění podpůrných dějů (občerstvení). Oživením programu bylo vytvoření dlouhého osobního vlaku taženého sesterskými parními lokomotivami KRZENOWIC a PONAVA. Občerstvením byly obložené chlebíčky a přípitek sektem. Přípitek bez sáhodlouhých řečí – přejme si jen, aby nám elán vydržel. Aby nám zdraví vydrželo. Aby se nám dobudování dráhy podařilo.
Všichni postáli téměř v kruhu rodinném. Potvrzením optimismu bylo pak společné foto u ústí podjezdu.
V sobotu bylo sice chladno, ale nepršelo a nefoukal vítr. Neděle byla sice naštěstí opět bez deště, ale vítr citelně ochladil prostředí, takže vlakové posádky skutečně trpěly. Diváků a návštěvníků bylo proto pochopitelně citelně méně. Ale i za chladného počasí, kdy otevřené lavicové vagony neskýtají pražádnou ochranu, byli návštěvníci schopni kroužit po dráze několikrát za sebou.
Mimo standardní modely členů S.M.P.D. byla brněnská dráha poctěna návštěvou z Hradce Králové. Pan Balský prodělal se svou vlastnoručně postavenou sedmičkovou lokomotivou »olympijskou« premiéru.
Premiérou byla i účast TOPSY2, kterou se učil ovládat kolega Jirka Dalecký.
Členové S.M.P.D. si před zahájením provozu prohlédli staveniště centrálního nádraží, kde se rodí vozovna, výpravní budova a objekt dílen. Dřevěná vozovna je nejdále. Je hotová kostra, je tvořena střecha a ve vozovně jsou položeny i koleje. Budova dílny žene svoje stěny vzhůru, brzy bude i zde konstrukce střechy. Pod střechu by se měla do konce roku dostat i výpravní budova, která bude jinak z hlediska vybavení nejsložitější.
Po dohodě s vedením Olympie bude pravděpodobně uskutečněna akce »mikulášská«. V neděli 5. 12. 2010 bude oragnizována akce pro děti ve venkovním prostoru parku (amfiteátr). Do programu by se měla připojit i parková dráha. Vzhledem k riziku mrazivého počasí, které je značně nepřátelské k živým parním modelům (mrznutí vody), bude provoz zajištěn nejspíš bateriovými lokomotivami. Zazimovány musí být nejen rozvody vody v parku, ale i naše vodárna a lokomotivy včetně obslužných vagonů. A že by na Mikuláše kvetly stromy, lze jen těžko předpokládat. V neděli nám nad hlavami přelétala dlouhá hejna vran (ruské vlaštovky – pozn. překl.), takže zima určitě bude. A pokud bude foukat sníh – bude ohrožen provoz i těch bateriových lokomotiv. Jirka Sajbrt sice plánuje výrobu sněhového pluhu, ale ne letos...
Vlaky kroužily s cestujícími, nákladní vlaky dovážely vodu z vodárny umístěné u podjezdu bruslařské dráhy, hostovské lokomotivy doplňovaly kolejový šrumec.
Zatím se zdá, že kolejový svršek je dostatečně stabilní, neobjevují se žádné problémy. Uvidíme, co s tratí provede zima. Dají se očekávat určité pohyby podloží, zejména sedání nově vytvarovaného terénu. Jarní vyrovnávání a podbíjení kolejí nás ale nemůže překvapit. Zásadní chyby při konstrukci a pokládce kolejí, zdá se, během výstavby naštěstí nenastaly.
Tak nějak se dá hodnotit pocit účastníků říjnového provozního víkendu. Všichni se těší na příští setkání v dalším roce. Setkání, kdy zázemí budou již tvořit nové budovy centrálního nádraží. Budovy, které velmi pravděpodobně snesou i ruku přiloženou k dílu od všech členů S.M.P.D.
Po letech, až každému zežloutnou fotografie, budeme na první sezónu vzpomínat v dobrém. Fantazie Jirky Sajbrta je v tom ohledu zajímavá. Žloutnutí přenechal svému pécéčku a fotošopu.