Následující text sestavil Roman Šiler. Fotografie 22. 5. 2010 © Jan Sajbrt.
Po absolvování zkušebních jízd a následných korekcí některých technických nedostatků trati bylo zřejmé, že původní úkol – zahájit provoz s cestujícími v den slavnostního otevření parku – se podaří splnit. Na přípravu programu dne otevření bylo jen velmi málo času, proto bylo zřejmé, že nepůjde o žádnou velkolepou slavnost. Nicméně - snažili jsme se pozvat všechny známé české modeláře a příznivce železničních modelů supervelkých měřítek, přátele a známé, které parková dráha neurazí, a kteří se mohou z tvořeného díla radovat společně s námi.
Mimo korespondenci, přípravy tiskových informací, účast na tiskové konferenci, bylo nutno připravit vlastní organizaci provozních dnů. Naštěstí vedení Olympie vyšlo všemožně vstříc potřebám dráhy a nás - modelářů. Hlavní pomocí bylo vyčlenění prostorů nákupního centra pro potřeby uskladnění modelů a souvisejícího materiálu. Bylo nutno vyřešit způsob návozu modelů, přívod energie a vody, určit místo pro vytvoření improvizovaného technického zázemí, rozdělit úkoly pro zajištění »cateringu«, jak se krásně česky řekne (po staru by to bylo »obstarání bašty«).
Po pečlivém zvážení okolností jsme se rozhodli »rozbalit hlavní stan« v prostoru nácestného nádraží, které bylo čerstvě kolejově dokončeno.
Olympia park měl být slavnostně otevřen v sobotu ve 14 hodin. Slavnostní zprovoznění dráhy proto bylo naplánováno do dopoledních hodin. Vlastní akt průrazu startovní pásky byl naplánován na 10. hodinu. Zhruba do 12. hodiny byly plánovány jízdy modelů. Do druhé hodiny odpolední byl plánován »klid zbraní« s tím, že se účastníci budou věnovat doplnění energie. Na druhou odpolední již měly být připraveny osobní vlaky na zahájení provozu s návštěvníky parku.
Bylo zřejmé, že nemá cenu striktně trvat na časovém harmonogramu. Předpověď počasí jednak nebyla příznivá, nebylo také jasné, jaké komplikace přinese stěhování velkého množstvní materiálu s meziskladu na traťové koleje.
Modelů, které oslavily zrození nové parkové dráhy bylo nakonec celkem jedenáct. Všechny byly z České republiky. Ze sousedního Rakouska nakonec kolegové nedorazili (nemoc). Některé české chybějící modely byly omluveny pro pracovní zaneprázdněnost majitele (Petr Bauer), pro zaneprázdněnost jinými akcemi (pan Síč, 310.0) nebo pro nemoc majitele (pan Zdeněk Balský). Některé modely zahálely z důvodu nemožnosti přepravy (brněnský dieselový lokotraktor, další dva modely Bohuslava Pavlíčka) nebo chybějící obsluhy (ANDPIE a sedmičková AEG z rodiny Šilerů, lokotraktor a M131 Petra Vídnera, TOPSY2 Jirky Sajbrta). Další 4 tuzemské parní modely dosud nejsou dokončeny (Jiří Polák, Karel Vykydal, Petr Vídner, pan Syrový). Rozpracovány jsou i další bateriové modely (Petr příkazký, Pavel Uhlíř).
Diváci si ale i tak přišli na své. V jízdě se představily tyto modely:
5 - Jiří Hamáček - parní lokomotiva JULINKA
5 - Jiří Hamáček - lokotraktor (baterie)
5 - Bohumil Pavlíček - T478.3 (baterie)
5 - Petr Příkazký - parní lokomotiva BoBo
5 - Tomáš Randýsek - parní lokomotiva KRZENOWIC
5 - Tomáš Randýsek - elektrická lokomotiva AEG (baterie)
5 - Jiří Sajbrt - parní lokomotiva SOLINGEN
5 - Martin Šiler - elektrická lokomotiva AEG (baterie)
5 - Roman Šiler - parní lokomotiva PONAVA
5 - Pavel Uhlíř - parní lokomotiva GROMIT
7 - Petr Vídner - parní lokomotiva Bn2t
Z uvedeného výčtu je zřejmé, že modelů supervelkých měřítek je na území České republiky překvapivě hodně. Pokud započítáme i modely z dráhy v Čabové (původně s rozchodem 200 mm), jde o 22 provozuschopných modelů!
To svědčí o narůstající oblibě naší zdánlivě okrajové modelářské disciplíny. A doufejme, že nově otevřená dráha v Brně povzbudí další zájemce.
Mimo modelářů přišla i řada dalších příznivců a přátel, takže počet rozdaných plastovek na sekt nebylo málo. Svou přítomností nás poctil i původce »všeho špatného« pan Aleš Navrátil. Marketinkový ředitel Olympie není modelář, tím méně vláčkař. Je to ale člověk, který má nápady. Občas nápady sympatické, že?
Řečnit nějak rozvláčně nebylo nutno. Naše modelářské světlé zítřky jsou všem zřejmé. Přípitek na zdar kolejím proto mohl být vcelku stručným. Obvyklé stříhání pásky jsme nahradili průrazem pásky lokomotivou. Oficiálním startovním strojem byla červená AEG (náhodou byla první na řadě), jejíž elektronický regulátor měl v ruce kolega Tomáš Randýsek (obětní beránek). Jirka Sajbrt si při průjezdu stroje páskou nenechal ujít příležitost svého kolegu v boji pokropit trošku sektem. Vypjatý okamžik přinesl vypjatý čin.
Po druhé hodině odpolední, kdy davy návštěvníků vzaly park útokem, nastala zatěžkávací zkouška osobních vlaků. Po oba první dny se jezdilo zdarma, takže regulace zájemců o svezení byla poměrně složitá. Ale katastrofa to nebyla. Nutností se ukázala trvalá služba na přejezdu u nástupního provizorního nádraží ve výhybně AMFITEÁTR. Návštěvníci v některých případech nevnímali přijíždějící vlak, takže hrozily střety. Vybavit přejezdy výstražným zařízením bude nepochybně nutností.
Podle odhadu byl za oba první dny počet svezených kolem 1000-1500 za den.
Dalo to vše hodně práce. Hlavně té fyzické. Pracovní skupina, která se musela postarat o ranní navezení a večerní uklizení modelů a zařízení stravovacího a technického zázemí, byla doslova vyčerpána. Stálo to ale za to. To můžeme s klidným svědomím vyslovit.