V sobotu 8. září 2007 se v Hradci Králové uskutečnilo již v pořadí 5. setkání sběratelů, stavitelů a provozovatelů klasických mechanických strojů s příhodným názvem Nábřeží paromilů.

Klasická lokomobila jako pohonná jednotka pro polní práce.

V době miniaturních elektronických výrobků určujících současné tempo navýsost spotřebního života je pro mnohé z nás únik k opuštěným technologiím a strojům jakousi úlevou. »Předpotopní« parní stroje a spalovací motory obdivujeme pro jejich krásu uschovanou ve zpracovaném materiálu, který prošel šikovnýma lidskýma rukama v době, kdy klasické řemeslo mělo svou cenu. Taje tepelných motorů svým vlastním důvtipem dokážeme pochopit, opravit a zprovoznit. To se totiž většinou nedá říci o mobilním telefonu, počítačovém procesoru nebo i řídicí jednotce motoru současného automobilu. Moderní technika se nám tak trošku jakoby vzdaluje, ač jí nemůžeme uniknout. Nostalgické vzpomínání na zlatou éru parního stroje nám – postiženým – přináší úlevu a radost. Proč si nepohrát, když život je tak krátký.

Fotografie z akce

pořídili Helena Sajbrtová, Jiří Sajbrt, Tomáš Randýsek a Roman Šiler.

Škoda Sentinel prozatím jediný funkční v republice. V TMB však stojí další...

Stabilní parní stroj byl uložen na výstavě jeřábem.

Provoz parních strojů je něco tak zvláštního (ono to nevydává žádný zvuk a přece to jede), že davy návštěvníků stojí okolo s údivem. A zároveň se spokojeným úsměvem – oni to ještě umí, to je dobře, je to krása. Samozřejmě nejvíce atraktivní je to, co si divák může sám ohmatat nebo na čem se dokonce může povozit. Z tohoto pohledu je pro diváky modelová železnice velikosti 5 nebo 7 opravdu na výsluní – k naší radosti (i starosti).

Parní vál hutnil asfaltové silnice kolem výstavní plochy. Přivezen byl z Prahy na traileru taženým třínápravovou Tatrou 813

»Modely« v měřítku 1:1

V Hradci byly k vidění dochované provozuschopné stroje, z nichž značná část se účastnila akce i v předchozích letech. To ale vůbec nevadí. Jednou za rok vidět provozuschopný a zatopený Sentinel nebo silniční parní válec patří jaksi k věci. Naopak – jejich nepřítomnost by akci určitě poškodila. Návštěvníci mohli obdivovat různé lokomobily, parní stříkačku (v akci s dobově oblečenými hasiči), jmenovaná silniční vozidla, ale i prastaré stroje se spalovacími motory. Fantastický byl například traktor LANZ s obrovskými setrvačníky celý se otřásající při jednotlivých výbuších v nitru jednoválcového motoru. Párou se dají pohánět i taková vozidla, jakými jsou bicykly. Po Labi se proháněly dva parníčky (vrtulový a zadokolesový).
Kolem prostoru se také potulovaly tu a tam další neparní auto a moto veterány.
Nákladní Sentinel brázdil ulice Hradce králové již několik dní před vlastní akcí, čimž plnil roli živoucí reklamy.

Parní automobil jezdil zcela bezhlučně.

Zadokolesový parník neúnavně brázdil stojaté vody Labe.

Traktor LANZ Buldog je fantastickým funkčním veteránem.

Modely menších měřítek

Na stolcích předváděli své výtvory modeláři, kteří vlastní modely především stabilníh parních strojů, lokomobil, parních traktorů ale i plovoucích parníků. Překvapil také model parního válce v měřítku 1:2 (pokud se toto jeden a půl tunové monstrum dá ještě nazvat modelem).

Model parního válce v měřítku 1:2. Fantazii se meze nekladou.

Parní kolo má opravdu málokdo.

Železniční modely

Na labském nábřeží byla postavena dvě předváděcí kolejiště. Firemní trojkolejní ovál s kolejemi 45 mm pro živé parní modely ve velikosti 2m (nebo 1) a pětipalcové kolejiště přímo na chodníku a trávě pro naše přerostlé modely velikosti 5. Známá lokomotiva řady 310.0 na kolejích rozchodu 184 mm (velikost 7) se neúčastnila (byla na jiné akci v Bratislavě).

Takhle to vypadalo v Brně po naskládání do auta.

Rozložené desky kolejiště 45 mm na začátku - konečně už ale máme praxi ve skládání, takže panice nepropadáme.

Živé parní modely z produkce firmy Regner předváděla jedna skupina modelářů pod vedením Jiřího Kůta (Košíkov). Modely dále předváděli Pavel Uhlíř se svou rodinou (Praha), Tomáš Randýsek (Křenovice) a Jiří Dalecký (Benešov). Nejen předváděli, ale také společně postavili (a uklidili)převáděcí kolejiště, což není nic jednoduchého.
V akci bylo předvedeno celkem 9 lokomotiv z produkce Regner.

Stanoviště obsluhy je již tradičně uvnitř oválu, což je pro předvádění nejlepší varianta.

Pan Uhlíř vysvětluje taje živého parního modelu.

Saská IVK je nový excelentní model pana Uhlíře.

Parkoviště závodních strojů na prozaickém stolku.

Živé parní lokomotivy dokážou jezdit pěkně svižně.

Nejstarší model parní tramavajové lokomotivy uhání stále spolehlivě.

Ano - do lokomotivy patří plyn, souhlasí Jiří Kůt.

Řada Regnerek se připravuje na jízdu.

Koleje rozchodu 127 mm byly sestaveny tak, že přímá trať vedoucí po afaltovém chodníku byla ukončena vratnými smyčkami s vedením po trávníku. Položení kolejí na nerovný terén není nejlepší. Koleje byly výškově a směrově postupně neustále vypodkládány a vyrovnávány, takže počet vykolejení vagonů se snižoval.

Pan Sajbrt přemýšlí, co že to má v ruce - už to určitě někde viděl...

Podívej - držíš kolej jako jsou ty ostatní tady kolem.

Začíná stavba smyčky s výtopnou.

Výhybka je už docela slušné dílko.

Nejhorší je to ohýbání zad.

Šroubuji, šroubuješ, šroubujeme.

Akce se zúčastnily obě brněnské lokomotivy ANDPIE (Roman Šiler, Brno) a TOPSY 2 (Jiří Sajbrt, Brno), každá se třemi vagony (dvěma volnými místy ke svezení) a dále pražský model lokomotivy BARBORA (Petr Bauer, Praha) s jedním obslužným plošinovým vagonem. Zájem dětí o svezení byl obrovský, kapacita vlaků nestačila. U modelu ANDPIE k zablokování střední nápravy uvolněnými šrouby z rámu, takže musela předčasně ustoupit z boje, když předtím vyhasla i TOPSY 2 pro neschopnost udržet dobré spalování. Po nasazení BARBORY klesla kapacita vlaků na jediné místo – to už byl nervák. Ale i BARBORA na relativně dlouhé trati nevystačila s vodní zásobou a po jednom úplném vyprázdnění kotle musela být odstavena a vychlazena.

Model ANDPIE je již na kolejích i se svými vagonky.

Vyzbrojit a začít topit - diváci již čekají.

Hlavně namazat. Kdo maže, ten jede.

Ještě tě hezky prošťárám a pak už budeš hodná!

Ještě připojit odtahový ventilátor k baterii...

A už mi to krásně kouří, že? Ta vůně!

V kotli již oheň hoří a destilovaná voda se ohřívá.

Ručka tlakoměru se pohnula - může být již odstaven pomocný ventilátor tahu.

Haló, lidi - já jedu!

No, já snad taky.

Po vyčistění trubek TOPSY 2 byla tato lokomotiva opět nasazena do provozu, posléze následována BARBOROU. V podvečerních hodinách bylo pak obtížné provoz ukončit, protože na některé děti se ještě stále nedostalo...
Velkým překvapením bylo vystavení pojezdu modelu průmyslové lokomotivy velikosti 5. Model v měřítku 1:5 je stavěn již 5 let a připravuje se výroba kotle. Dokončení je plánováno na rok 2008. Pojezd byl pozdě odpoledne vyzkoušen i na pětkovém kolejišti.

Základní rám průmyslové lokomotivy byl překvapením.

Zkouška pojezdu na kolejích 5 palců.

Dosud neopláštěný válec parního stroje.

Model se zatím vleze do Felicie autorů. Po jeho dokončení už to nebude tak snadné.

Roztápění BARBORY na pomocných rolnách.

Stavitel modelu pan Bauer začíná prohánět svůj stroj.

Do výhybky přece jen trošku opatrně.

Dostala se na řadu - šťastná to dívka.

Sazové brýle na očích je rozumnou výbavou modelvedoucího.

Přímá trasa po chodníku umožnila modelům svižně uhánět.

Úzká lokomotiva a široká kolena strojvedoucího.

Tak BARBORA znovu pojede.

Nakonec se vše podařilo ještě před setměním uklidit a ku podivu i vměstnat do nákladního prostoru firemní dodávky. Příjezd do Brna byl až v noci, úklid materiálu do skladu jsme proto nechali na neděli.
Další akce s modely velikosti 5 (po Říčkách) nás utvrdila v tom, že je zapotřebí důkladně vybrat vhodné místo s pevnou rovnou plochou, protože přenosné koleje lze jen obtížně směrově a výškově vyrovnávat tak, aby nedocházelo k vykolejování. Pro veřejnost je třeba mít k dispozici kapacitnější vlak složený ze vhodnějších vagonů. Vagony by měly být podvozkové, jednoznačně lavicové s co nejnižším těžištěm a bez převisů. Při pohybu "cestujících" během jízdy pak nebude docházet k nadlehčování náprav s následkem vykolejení. Udržet během jízdy děti v klidu je dost obtížné. Nevšední zážitek, navíc většinou s rodiči povykujícími a poskakujícími kolem, je natolik rozptyluje, že se různě vyklánějí a nahýbají tak, že vagonky úpí.

REALIZAČNÍ TÝM na konci akce (a svých sil). Nenechte se mýlit - skutečně všichni pomáhali nosit, montovat, jezdit, nabíjet, hlídat děti, organizovat diváky, zbrojit lokomotivy, nakolejovat vagony, nosit občerstvení a podávat vodu žízní umírajícím. Zásluhou tohoto kolektivu nikdo nezemřel vysílením. Na fotografii chybí ještě kolega Dalecký, který musel odjet dříve.

Bylo to nádherné, ale stačilo.

Reportáž z minulého ročníku naleznete na následujících stránkách:

Parní stroje a modely »NÁBŘEŽÍ PAROMILŮ« Hradec Králové 8. 7. 2006

 

<< ZPĚT

MAPA STRÁNEK PRO SNAZŠÍ ORIENTACI
Firma založena 1994 | DRAH-servis spol. s r. o. | Úlehle 1 | 621 00 | Brno
info@drah-servis.cz | tel.: +420 602 721 272 | fax: +420 541 218 918
Počítadlo přístupů :