10. halový parní sraz
Sinsheim 2006

Echtdampf Hallentreffen

autor Roman Šiler
fotografie © Roman a Martin Šiler

V letošním roce slaví 10. výročí setkávání příznivců páry v německém Sinsheimu

Jde v pořadí již o 10. výstavu velkých modelů železničních a silničních vozidel, stacionárních strojů, lodí a originálních strojů s parním pohonem.
Tato specifická akce se v Německu koná 2× ročně - na začátku roku v Sinsheimu a pozdě na podzim ve měste Köln. Organizátoři se sebevědomě chlubí tím, že jde o největší akci nejen v Německu, ale na celém světě. Možná mají i pravdu. Pro nezasvěceného a nepřipraveného je návštěva tohoto podniku tak trošku šokem.

stánek německé firmy Zimmermann

Model parní lokomotivy s tendrem pro rozchod 5“

Pohled na vybavení kabiny strojvedoucího téže lokomotivy

Hotové modely rozchodu 5“

Co je možno vidět

Především obrovskou koncentraci bláznů a jejich technických hraček. Je to přehlídka naprosto specifického zábavního průmyslu, jehož konzumenti musí mít srdce, nadšení, znalosti a v neposlední řadě – peníze. Na takové akci je asi dost dobře vidět stále ještě značně rozdílnou ekonomickou úroveň západní Evropy a našich zemí. Možná to ale nebude jen to. To srdce je stejně tak důležité. A je otázka, zda se i v našich končinách najde jednou tolik lidí s podobnými zájmy a hierarchií hodnot.
Jelikož jsem i já byl na podobné akci poprvé, trvalo mi po vejití do prvního pavilonu městského výstaviště dost dlouho, než jsem si v hlavě všechno uspořádal. O co tedy ve skutečnosti jde?

odstavné koleje pro účastníky s modely IIm

Modely Regner velikosti IIm připravené k jízdě

Model Aster velikosti IIm

svařenec kotle a vany parního traktoru

Potřebujeme se někde vyřádit

Všichni, kdo propadli kouzlu páry natolik, že se dopídili k vlastnictví nějakého toho funkčního parního stroje, či alespoň samojízdného železničního modelu pro rozchod 5" nebo 7 a 1/4", chtějí ho někde provozovat. A zpravidla hned naráží na určité prostorové problémy. Ten, kdo vlastní parní lokomotivu pro větší rozchody (větší než velikost II), má už problém značně veliký, protože pro stavbu vlastní dráhy potřebuje nejlépe velmi rozlehlou zahradu nebo ještě lépe zámecký park. A právě pro tyto nadšence je tu halové setkání. Pod střechou, kde neprší ani nesněží, se dá dohromady velké množství kolejí, vyrobí se dlouhá klikatá trať a může se jít na to...

Stavebnice modelu IIm firmy Reppingen

Novinka firmy Regner - lokomotiva RhB s tendrem

Informační stánek provozovatele parkové železnice 5“

Vrtulový parník v měřítku 1:1

Potřebujeme si poklábosit

Koncentrace těchto specifických bláznů (vztaženo na km2) není v žádné zemi nějak závratná – i když taková statistika by byla asi zajímavá. Troufám si odhadnout, že zajímavější čísla v tomto směru by měla právě taková země, jako je Německo, Anglie a Švýcarsko. Soudě už podle toho, z jaké země ponejvíce pocházejí aktivní firmy, které si mohou dovolit nebo (správněji řečeno) umějí žít z výroby něčeho tak pro život zbytečného, jako jsou funkční staromilecké modely. Setkání stejně potrefených lidí na jednom místě v jednom čase je tedy dobrou příležitostí pro výměnu zkušeností a navázání kontaktů. Také se mohou pochlubit, okoukat, jak to dělají ostatní, nasát inspiraci pro další modelářskou práci nebo také provést v duchu inventuru rodinného rozpočtu a plánovat si další investici...

Model velikosti IIm s topením na uhlí

Zastávka modelu IIm na uhlí k doplnění paliva a vody

Dolévání vody do funkčních zásobníků

Přikládání uhlí do kotle

Potřebujeme zákazníky

A na tuto skupinu spotřebitelů se vrhají ti, kdo jsou schopni vyrábět a dodávat, obchodovat a tím také trošku vydělávat. Je až neuvěřitelné, kolik může existovat firem, které se výrobou podobných modelů a jejich součástí uživí. A nabídka některých z nich je skutečně velmi široká. Praktické zkušenosti a množství již vyvinutých a prodávaných výrobků těchto firem jsou v mnoha případěch skutečně značné. Výrobky jsou nádherné – srdce fandy se směje, oči jsou navrch hlavy a duše křičí – vždyť je to tak snadné!

Ještě jednou dosypávání uhlí do kotle u modelu IIm

Systém zahradní železnice s akumulátorovým pohonem

Hlavní trať pro modely rozchodu 5“

Přehled vystavovaných a předváděných modelů

Železniční modely

Začneme u železnic podle velikosti. Nejmenší viděnou funkční parní lokomotivou byly modely na rozchodu N. Lokomotivy ale byly patrně větší (možná cosi jako TTm nebo snad H0e), modelovost nic moc. Ale funkční. Modely H0 jsou také velmi řídce k vidění, ale existují i jako sériově vyráběný systém s řízením přes kolejnice (produkt z Velké Británie). Dále bylo k vidění několik vlastních staveb ve velikosti 0 (1:45). To už byly velmi pěkné výrobky, část vybavení (provozní náplně) však byly umístěny v přivěšeném vagonu. Ve velikosti I začíná to pravé eldorádo. Velkosériově jsou vyráběné modely Märklin, potom existuje celá řada lokomotiv od malosériových výrobců. Na výstavě jezdily hodně »vlastní stavby« soukromých autorů. V tomto případě jde již o velmi precizní modely. Často jsou však jen na ruční ovládání, takže modely krouží po velkém kolejovém oválu a majitel je sleduje starostlivým okem z jeho středu.
Velikost II, respektive IIm (rozchod 45 mm) - tam je již těsno. Bylo předvedeno velké množství vlastních modelů, sériové supervýrobky Aster, malosériové produkty Regner, Reppingen, a další. V této velikosti již byla sestavena rozměrnější kolejiště, kde se vlastníci modelů postupně střídali v předvádění. Jako vagony byly nejčastěji používány sériové výrobky LGB. Velkým překvapením pro mne osobně byly modely IIm s topením na uhlí. Modeláři vyřešili nejen topeniště, ale i další technické problémy, jako např. udržování hladiny vody v kotli.
Poslední kategorie, kvůli které to všechno asi běží, je rozchod 5 palců (127 mm) a 7 a 1/4 palce (184 mm). Základem je rozsáhlé kolejiště s množstvím odstavných dep s točnami a přesuvnami, kde se připravují lokomotivy. Separátní splítkové kolejiště s oběma rozchody pak bylo uzpůsobeno i na vožení návštěvníků výstavy na speciálních vagonech.

Překrásný model lokomotivy WALDENBURG

Poloha ležícího střelce byla vyjímečná, leč poutavá

Silniční modely

Silniční modely jsou reprezentovány zejména parními traktory a pak nákladními auty (u nás známé škodovácké Sentinely), k vidění byl i pásový traktor. Tyto modely jsou v většinou v měřítku kolem 1:2,5 až 1:4. Jde tedy už o značný „nadrozměr“. Nicméně nebo snad právě proto jsou tyto funkční modely přímo fantastické. Pro majitele mají nespornou výhodu – nejsou vázány na koleje – pro jejich provoz stačí relativně rovná cesta. Nejvíce profesionálních výrobců těchto „hraček“ je asi v Anglii. Hodně anglických traktorů bylo na srazu také prezentováno. Za „volantem“ těchto strojů byli nejčastěji starší pánové se šedivým plnovousem, ošuntělým oblečením a buřinkou na hlavě. Vzhledem k tomu, že jimi ovládaný majetek má pořizovací hodnotu většinou více jak milion českých korun, je otázka, kdo se vlastně za touto maskou skrývá. Možná je to jedno – vyzařovala z nich hrdost, láska k technice a naprosté zaujetí věcí. Zkrátka zážitek.

Model tramvaje na předváděcí rampě pro novináře

Točna a odstavné koleje pro trakční vozidla účastníků

Hotový nový model pro rozchod 5“

Parní traktor při projížďce kolem hlavní železniční trati

Lodě s parním pohonem

Modely lodí jsou jako stvořené pro zástavbu parního strojku. I když při pohledu na vrtulový parník o délce cca 6 metrů se ta zdrobnělina tak trošku nehodí. V prostoru věnovaném lodnímu modelářství byl umístěn kruhový bazén o průměru cca 8 metrů s hloubkou kolem 0,5 m. Zde se konaly soutěže modelářů podle mezinárodních pravidel. Každý modelář zde s »nastartovanou« lodí musel proplout určitou trasu mezi bójkami, občas zacouvat, apod. Každý model má jiné vlastnosti vzhledem k délce, tvaru trupu a vlastnostem parního pohonu. A také k »řidičským« schopnostem a šikovnosti modeláře. K vidění byly také přesné makety velkých parníků. Doslova fascinující byla maketa amerického trajektu, kde mimo tlačného parníku s člunem na železniční vozidla bylo možno pozorovat množství připravených i naložených vozidel lesní železnice, na lodi pak třeba hrnky s kávou na stolcích.

Parní nákladní automobil v akci

Parní traktor v „roztápěcím“ prostoru pavilonu

Studený parní traktor v „depu“

„Komerční “ vlak na rozchodu 7 a 1/4“ v druhé předváděcí hale

Tratě rozchodu 5"

Na ploše dvou výstavních hal byly položeny koleje rozchodu 5". Součásti dráhy bylo několik dep, dvě velká byla řešená jako přesuvna s množsvím odstavných kolejí, další dvě depa obsahovala točny. K tomu byly na různých místech předjízdné nebo odstavné koleje na delší vlaky a pro nouzové odstavení vlaku při poruše. Hlavní trať byla řešena jako dvoukolejka se smyčkami. Doplněna byla dvě průmyslová kolejiště, kde byly předváděny hry na posun a jako doplněk také provoz aut a bagrů na vysílačky. Tyto stroje nakládaly vagony, které pak byly po přetažení opět jinými stroji vykládány. Hlavní trať byla obehnána plotem, který udržuje odstup návštěvníků. Trať křížilo několik přechodů pro chodce, kde dozorci prováděli trvalý dohled. Ti občas vlaky zastavili, aby diváci mohli přejít. V prostoru se nacházely restaurace s posezením kolem trati. Uličkami kolem stěn pavilonu se pak také proplétaly parní traktory. Celá hala byla naplněna supěním, pískáním a kouřem. Inu spalování uhlí není žádná sranda.

Akumulátorový model tramvaje na rozchodu 5“

Parní vlak vyjíždí z depa na hlavní trať

Soukromě dostal nálepku „totálního blázna“

Jeden stojí, druhý jede - tratě rozchodu 5“

Tratě rozchodu 7 a 1/4"

Ve třetí hale byla svým rozsahem menší trať pro větší modely. Koleje byly ale řešeny jako nesouosá splítka obou rozchodů 7 a 1/4" i 5". Zde byly v provozu také vagony pro veřejnost. Každý se mohl povozit po zakoupení lístku v ceně 2€. Tato hala byla zakouřená značně.

Když prožitek, tak pro více spřízněných duší...

Pražská ponorka s krasinem jezdila pozpátku, přesto kabinou napřed - německý autor viděl předlohu asi jen z vyprávění

Pohled na přesuvnu s odstavnými kolejemi pro účastníky

Debata odstavených spřízněných duší

To se musí zažít

Je těžko vyprávět o tom, co je to parní sraz Sinsheim. Musí se to vidět. Těch několik fotografií, co jsou zde uveřejněny, nenahradí prožitek atmosféry a všech těch dějů. A informací se na návštěvníka hrne tolik, že odpoledne už nepřijímá. Po návratu domů se pak tluče do čela a uvědomuje si, co všecko ještě zanedbal a pořádně neprozkoumal. Naštěstí duch srazu žije neustále a příští rok bude zase. A na podzim v Kolíně.