DBC Graz
Mezinárodní podzimní festival
září 2011

Podzimní festival (Herbstfest) na parkové dráze ve Štýrském Hradci je již zaběhnutá letitá akce klubu DBC Graz (Dampf-Bahn-Club).
Text sestavil Roman Šiler, autor fotografií Tomáš Randýsek.

Naše aktivita je už ta tam?

Je fakt, že jsme poněkud polevili v účasti na akcích okolních parkových drah, což je pochopitelné. Jednak maximum volného času zabírá organizace budování kýžené vlastní parkové dráhy v Brně, »druhak« – nejsme tolik hladoví po ježdění na »pořádném« kolejišti, když máme vlastní, že.
Nicméně je tu druhý aspekt. Přátelství a kolegialita. Udržování kontaktů.
Festival v Grazu nemá již nouzi o účastníky. Parková dráha v parku blázince je rozumně velká, perfektně provedená, s »bandou« správně naladěných šílenců. Je to zkrátka nejlepší dráha v sousedním Rakousku. Je to inspirativní příklad, jak se to má dělat.
Členové DBC již také objevili brněnskou dráhu. Koncepce a rychlost výstavby budí celkem potěšitelný respekt. Všichni ale cítíme, že pokud rádi uvítáme Hradecké u nás, je slušností zavítat také do Hradce. Tedy toho štýrského. Herbstfestival se konal ve dnech 10. a 11. 9. 2011.
Brněnské modely stály v sobotu ráno u skládací plošiny hezky seřazeny a připraveny po zatopení vyrazit na trať.

Brněnské modely po složení před depem.

Model na roztápěcí koleji.

Vedle obslužného vozu stojí nealko limonáda...

Vytěžili jsme zkušenosti jiných

Palčivá fascinace parkovou drahou na území Nervové kliniky Sigmunda Freuda v rakouském zemském hlavním městě Graz (Steiermark) je již poněkud za námi. Daleko více vidíme také nedostatky. Nedostatky, kterých jsme se chtěli při projektování brněnské dráhy vyvarovat. Svým způsobem tak musíme být vděčni jak Hradeckým, tak Švýcarům v Le Bouveret, ale i kolegům ve Strasshofu a dalším, za všechna ta sdělení a informace, jak se to dělá a jak se to dělat nemá, kde jsou i potíže. A pokud má člověk oči a uši – vidí a slyší. Se základní hladinou IQ také může činit závěry.
Jsme vděční za všechny ty rady a příklady. Úspěch brněnské dráhy, pokud bude, je založen hodně na zkušenostech ostatních.
Bylo by naivní si myslet, že ve Štýrském Hradci na nás nějak obzvláště čekají. Důležité ale je, že jsou rádi, když se ukážeme. A to je dost dobrý důvod parkovou dráhu po dvou letech opět navštívit.

Čerstvě zatopeno. Solingen vyjíždí.

Krásná Krzenowic po prvním rozjezdovém kole.

Ponava se smíšeným vlakem již také krouží.

AEG č. 4 jede hned. Výhoda elektřiny.

DBC Graz – plno

Dráha DBC je dostatečně atraktivní, pověstná svou vysokou technickou úrovní a příjemností prostředí. Organizovaných srazů se tedy účastní hodně »mimohradeckých« modelářů. Jediný problém, který se proto řeší, je problém s nedostatkem místa v depu. To je markantní při zatápění a zejména při nocování modelů. Domácí vlaky pro obecenstvo nocují pod širým nebem (jsa skryté pod plachtami). I delší vozové soupravy hostů je nutno takto odstavit. Samozřejmě – modely lokomotiv jsou důsledně uschovány pod pevnou střechou za zamčenými dveřmi.

Celkový pohled na prostor rotundy s točnou.

Celkový pohled na výpravní budovu a nástupiště.

Služba řidiče točny je organizačně náročná.

Ale i parková dráha na území kliniky, která je z důvodu hospitalizace těžších pacientů v zorném poli policie, jejíž služebna je v těsném sousedství, se nevyvaruje škod způsobených vandalismem. K našemu překvapení došlo k jednomu napadení právě v roce 2011, kdy neznámí pachatelé jen tak pro radost vytahali kolejová pole ze štěrkového lože, čímž poškodili geometrii kolejí. Vše šlo naštěstí relativně dobře opravit. Horší následky měly větrné smrště, které pokácely některé velmi vzrostlé stromy v parku. Dospělé stromy, které skýtají ochranu před slunečným úpalem v létě jsou velmi příjemné, ne však, pokud leží povalené přes trať.

Z Brna jsme přivezli 4 modely

Na podzimní festival se vydala skupina sedmi členů SMPD. S sebou vzali 4 modely lokomotiv a k tomu několik osobních lavicových a nákladních vagonů. Přeprava se uskutečnila dodávkovým autem. Abychom předvedli něco, co tu ještě nebylo, vytvořily parní lokomotivy KRZENOWIC, SOLINGEN a PONAVA trojici, která se účastnila i modelové komentované přehlídky, tvořící celkem příjemnou tradicí festivalu. Doplněk brněnské flotily tvořila jedna bateriová lokomotiva AEG.

V tomto místě byla stromy dva. Po jednom z nich zůstal jen pařez a poničené koleje.

Komentovaná přehlídka modelů je divácky zajímavá

Komentovaná přehlídka probíhá zpravidla v sobotu i v neděli od 14. hodiny tak, že všichni účastníci se shromáždí se svými stroji na trati před nádražím, aby pak předseda klubu DBC osobně představil každý přijíždějící model a jeho majitele s uvedením základních dat. K nim patří velikost a hmotnost modelu, druh pohonu, dobu jeho výroby, jeho výkon a samozřejmě jméno majitele nebo tvůrce. Informace jsou shromážděny ve formě vyplněného dotazníku při registraci modeláře. Trojice brněnských lokomotiv byla představena především v souvislosti s novou parkovou dráhou v Brně.

Předseda klubu Johannes Sommer při přehlídce modelů.

Trojče za jízdy.

Zbrojení na nádraží.

Couváme do depa.

Trojče jede parkem.

Představení brněnského vlaku divákům.

Přehlídka je divácky velmi zajímavá. Podrobnější informace o každém modelu zvýší zájem veřejnosti, každý modelář předvede pískání, troubení, vypouštění páry, popřípadě prudké brzdění, pokud vlakovou brdu má. Někteří pak sami přiblíží několika slovy předlohu modelu popřípadě pohnutky k jeho stavbě.

Model důlní akumulátorové lokomotivy.

Bateriová AEG, ale vlastní stavby z Vídně.

Pěkně propracovaná modelní bateriovka.

Skvostný sedmičkový model polní dráhy.

Model ze Slovinska.

Tady snad – jen aby to nějak jelo...

Dvojče lokomotiv »U«.

H0 nebo G?

Modelů BR 24 od O.S. Locomotive (Japonsko) tu bylo táké více.

Bráška našeho lokotraktoru v provedení kabriolet.

Parní traktory jsou také atrakce.

Traktor na nástupišti.

Přehlídka je jediný okamžik, kdy zastaví svůj provoz i návštěvnické vlaky. V Hradci mají soupravy dvě a v době festivalu svezly denně přes tisíc návštěvníků. To je již velmi slušné číslo.

Lokomotiva s návštěvnickým vlakem couvala. Jen tak...

Vlaky pro návštěvníky se vinou po trati jako had.

Domácí klubová párovka pro komerční vlaky.

Plošina pro vozíčkáře se v Brně musí objevit také.

Večerní posezení a noční jízdy

V sobotu byla pro účastníky akce přichystána večeře ve formě jídla připraveného na grilu. Porce mírně řečeno dostatečné. To je také do jisté míry tradice nebo spíš nepsaná povinnost. Hostující modelář dostane za to, že svou přítomností zvyšuje atraktivitu domácí dráhy pro veřejnost, alespoň minimální odměnu. Cestu a ubytování si platí každý sám, poukázky na jídlo a pití obdrží každý při registraci.
Standardní stoly s lavicemi pod přenosnými střechami u nádražní budovy byly překvapivě plné. Rodina železničních modelářů – šílenců je opravdu veliká. Pro nás bylo příjemné zjištění, že mezi účastníky již nacházíme mnoho známých, kteří se k nám hlásí. A to je velmi dobře.
Po večeři mnozí nastartovali své stroje a vyrazili na ztemnělou dráhu v parku. Světelné bludičky kroužící po kilometrové dráze mezi stromy orámované blikajícími zelenými a červenými světly návěstidel jsou opravdu skvělé. Časově bylo vše ohraničeno dobou nočního klidu. Od 22. hodiny měly být všechny vlaky uklizeny k zasloužilému spánku.

Silný reflektor lokotraktoru a návěstidla na temném pozadí - nádhera.

V noci již tolik práce pro signalistu nebylo.

Tímto směrem neproklouzne ani (železniční) myš.

Koncovky jsou také důležité.

Rozzářené nádraží působí z dálky doslova pohádkově.

Zde příklad toho, proč nejdůležitější návěsti - STŮJ a VOLNO nemohou mít bílé, do dálky nejlépe viditelné světlo.

Osvětlené stavědlo však působí nádherně.

Koncové lampičky ála ČSD se nám povedly - HEČ!

Počasí nám »nepřálo«

Počasí nebylo zrovna milosrdné. Podzimní festival se konal v žáru téměř tropického slunce. Je pravda, že srovnání se dny, kdy jsme v Hradci měli teplotně příjemněji, ale přitom jsme zmokli, trošku pokulhávalo, ale horka mohlo být méně. Letní festival se zkrátka nemá organizovat na podzim. Krásné světlo je z fotografií dobře vidět. Slunce navíc nebylo již tak vysoko, což prozrazují prodloužené stíny. To přidalo na plasticitě obrázků.

Rok stará novinka – nádherna lokomotiva systému Garratt.

Lokomotivy řady U jsou v našich sousedních končinách velmi rozšířené.

Krásná je nejen lokomotiva, ale také fantasticky zpracované osobní vagony.

Jsou i modely – příšerky.

Kapesní modely mají výhodu snadné přepravitelnosti.

Sympatická důlní lokomotivka.

Traktor v bateriovém provedení.

Nádherný model restauračního vozu. S nádobím v kuchyni.

Podobně zpracovaný model osobního vozu. Modely jsou obloženy dřevěnými peřejkami!

Málokterý modelář se tak věnuje vagonům. Je třeba se hluboko sklonit!

Mnohé modely jsou opravdu skvělé

Každoročně je vyrobeno mnoho nových modelů. Je zajímavé, jak kvalitní domácí výrobky mnohdy jsou. Každý festival, až již v Rakousku nebo ve Švýcarsku, či Německu, přinese nějaké překvapení. Podzimní festival představil naprosto perfektní model elektrické podvozkové lokomotivy Siemens E12 z dráhy St., Pölten – Mariazell. Model byl obrovský, s bateriovým pohonem. Jeho hmotnost kolem 700 kg však již byla pro hradeckou parkovou dráhu příliš vysoká. Kolejový svršek s kolejnicemi 10×20 mm není tak únosný. Model svou jízdou způsoboval evidentní deformace svršku, což samozřejmě nebylo žádoucí.

Sedmisetkilový macek z Mariazell.

Byly zde i další inspirativní modely. Naši mladí chlapci se vyžívali při řízení tramvaje, která má odporovou regulaci jízdy a dokonce funkční elektrodynamickou brzdu. Pravda – není to zrovna model a vozidlo působí trošku neforemně. Zážitek to ale opravdu je. Podle příslibu můžeme očekávat návštěvu tohoto vozidla i na dráze v Brně.

Tramvaj se svým majitelem.

Tramvaj je vskutku obryně.

Chlapci milující tramvaje.

Technická výbava na skvostné úrovni, ale...

Dráha DBC je vybavená velmi dobře. Celé nádraží a depo je ovládáno ze stavědla. Na stavědle je pracoviště pro dva signalisty. Všechny výhybky jsou ovládány dálkově, jednotlivé úseky jsou blokovány a uvolňovány kolejovými kontakty. Všechny výhybky mají návěsti, všechny úseky jsou rovněž kryty světelnými návěstidly. Na první pohled je vše fantastické, ovšem pro pořádání tak velké akce, kdy se po kolejích pohybují naráz i desítky modelů (dle fotografií jich bylo skoro 50), je to trošku příliš komplikované. Vlaky totiž nejezdí podle jízdního řádu a na trati je jich mnohem více, než je propustnost nádraží. Informace o tom, co zamýšlí nebo potřebuje »modelvedoucí«, se na stavědlo dostane jen pomocí vysílaček pozemního personálu. Signalisté se ve své práci prakticky nezastaví. Vysílačky jsou neustále v provozu. Přesto se tvoří fronty. Zejména v okamžiku, kdy má nějaký modelář problém. Velkou komplikací plynulosti provozu je zajíždění hlavně delších souprav do depa. Výhybky navíc nelze bezpečně ručně ovládat – pouze dálkově. Přesto však členové klubu mají své úkoly dobře rozdělené a všude panuje dobrá nálada. Proč ne – větší akci mají dvakrát do roka a trošku běhání kolem provozu je přece kořením této modelářské práce.

Pro Brno z toho plyne poučení – s veškerou automatizací provozu se musí velmi opatrně. Jízda na dohled totiž v praxi není slučitelná se standardním drážním zabezpečením provozu. Úvaha je jinak jednoduchá – pro provoz jedné nebou dvou komerčních souprav nějaké zabezpečení nepotřebujeme. V okamžiku srazů s větším množstvím modelů by nás složitý systém naopak blokoval. Proto rozhodně nějaké hrátky se složitým zabezpečením provozu prozatím neplánujeme. Praxe ukáže, nakolik je tato úvaha správná.

Organizace srazů je za uplynulé roky skutečně velmi dobrá

Členové DBC Graz za roky své existence posbírali již hodně zkušeností s provozováním parkové dráhy. To je logické. Zkušenosti se ovšem odrážejí i v dokonalosti, což nelze často u jiných parkovek tvrdit. Je to samozřejmě otázka vizí a sklonů k perfektní práci.
Členové DBC umí velmi dobře rozdělit jednotlivé úkoly a každý pak samostatně svoji roli dobře splnit. Je třeba připravit pozvánky, registrovat účastníky, připravit spolupráci s firmou na gastronimii, vypůjčit materiál a připravit venkovní posezení pro hostující modeláře i veřejnost, včetně zastřešení pro případ nepohody, zajistit kulturní program (jeden koncertovala malá skotská skupina a druhý den dechová hudba). Dále je třeba rezervovat kapacitu blízkého hotelu pro ubytování hostů. Důležité je také to, aby dobrá dvacítka aktivních členů po všechny dny konání akce byla zdráva a akceschopná.

Skotská kapela zajistila celkem zajímavou hudební kulisu v odpoledních hodinách.

Není nad to koukat zvenku rovnou do druhého patra.

Nervová klinika – prostředí zaslíbené

Určitě se sem ještě někdy vypravíme. Pro mnohé modeláře (poznáte je podle výrazu) je totiž jistota případné včasné pomoci odborného personálu kliniky velmi důležitá...