14. halový parní sraz
Karlsruhe 2010

14. mezinárodní parní halový sraz se přestěhoval

Jak jsme již informovali v reportáži z předchozího srazu, Messe Sinsheim přišel o svoje výstavní prostory v Sinsheimu samotném. Veletržní správa jako pořadatel srazu si tedy pronajala náhradní prostory na výstavišti v Karlsruhe. Změna má trošku rozpačitou příchuť. Jako by se krize projevila i na této akci.
Reportáž sestavil Roman Šiler.

Město »Karlovo ticho« je ještě trošku dál

Doprava účastníků z České republiky není nějak komplikovanější, jen je nutno urazit po dálnici o dalších 70 kilometrů více. Zejména ke konci cesty je to znát. A pokud se povede »echt« zimní počasí...

Dodávka jako obvykle k prasknutí. Foto © Roman Šiler.

Jirka Kůt přeložil obsah svého kufru k ostatním. Foto © Roman Šiler.

Tomášův nákladněosobní automobil. Foto © Roman Šiler.

Jirka Sajbrt má v autě skoro pořádek. Foto © Roman Šiler.

Jirka se kření - těší se na premiéru. Foto © Roman Šiler.

Na rozdíl od Sinsheimu, což je relativně malé městečko (našinec by řekl díra), je Karlsruhe už pořádný kus města. Pokud má člověk čas (kde by ho ale na srazu vzal, že), je možné uvidět mnoho zajímavého. Město má kolejovou městskou dopravu, která je zajímavá tím, že tramvajová vozidla přejíždí z městských tratí na meziměstské. Jde tedy o kombinaci příměstkých elektrifikovaných lokálek napojených na tramvajovou síť. Cestující jedou z centra města bez přestupu klidně až do své »Horní Dolní«. Mimochodem - tak nějak bylo do systému MHD v minulosti zaintegrováno několik železničních tratí na Ostravsku, ale také třeba lokálka Brno – Líšeň. Současný provoz tramvají a »vlakotramvají« v Karlsruhe má sice punc úžasnosti, ale nic nového pod sluncem. Obdiv ovšem zasluhuje, že se s tím nějak zvlášť nepářou a zkrátka to jezdí. Technicky tento systém skýtá celou řadu zajímavostí. Vozidla přejíždějící na železniční tratě mají například speciální profil kola (kombinovat železniční a tramvajové normálie v oblasti styku kolo – kolejnice nelze libovolně beztrestně).
Karlsruhe dále skýtá mnoho možností kulturního vyžití (zámek, muzea, koncerty) a v daleko větší míře než v Sinsheimu zde lze »plundrovat kšefty«. To ale ocení ponejvíce naše ne právě levné polovičky (říkáme tomu drahé polovičky). Je zajímavé pozorovat, jak naše ženy málo zajímají parní lokomotivy ve Strasshofu, ale velmi hodně je zajímají v Karlsruhe.

Zaregistrovat se je nutné

Naše lokomotivy a vagony na »startovní čáře« akce. Foto © Roman Šiler.

Foto © Roman Šiler.

Akreditaci je možno provést již ve čtvrtek. To lze účastníkům jen doporučit. Vyložení těžkých modelů z aut a jejich dopravení na vyhrazené místo v »depu« velmi ušetří čas v pátek, kdy je všude dost velká tlačenice. Pomůže také parkovací karta, která zajistí bezproblémový vjezd do areálu, kdy ostatní musí platit kauci a po akreditaci ji vymáhat zpět. Páteční, čili první provozní den, tak lze mít starost již jen s roztopením lokomotiv. Na trať se lze dostat o něco dříve, což znamená volnější jízdu.
Při registraci malých modelů je nutno modely ukázat. Tím se pořadatel jistí, aby vystavovatel nebyl pouhým návštěvníkem bez modelu.

Účastníků používajících srozumitelný jazyk bylo celkem hodně

Sraz je samozřejmě německou doménou. Ale tak jako loni se čeština neztratila. Z ČR byly tyto modely:

7 - 310.0 - pan Síč
_________________________________

5 - SOLINGEN - Jirka Sajbrt
5 - GROMIT - Pavel Uhlíř
5 - PONAVA - Martin Šiler
5 - KRZENOWIC - Tomáš Randýsek
5 - AEG - Tomáš Randýsek ml.
5 - ANDPIE - Roman Šiler
_________________________________

5 - T478.3 - Bohuslav Pavlíček
_________________________________

2 - 99 4651 s tendrem - Karel Duda
2 - 99 5603 - Pavel uhlíř
2 - IVK 99 1590-1 - Pavel Uhlíř
2 - U47.0 - Jirka Kůt
2 - RhB G4/5 č. 104 - Jirka kůt
2 - RhB G3/4 č. 11 - jirka Kůt
2 - 99 211 - Jirka Kůt

Jako obvykle byly modely rozchodu 184 mm a úzkorozchodné modely 127 mm společně na kombinovaném kolejišti. Normálněrozchodné modely 127 mm byly samostatně na pětipalcovém kolejišti. V druhé hale byly pak na samostatném kolejišti rozchodu 45 mm provozovány modely velikosti 2.

Výstaviště v Karlsruhe je jiné

Výstavní haly v Sinsheimu byly evidentně letité. Typické bylo jejich těsné sousedství. Šlo o jakési »souhalí«. Jejich vzájemné propojení bylo snadné – stačilo otevřít spojovací vrata. Kolejiště tak bylo možno postavit tak, že procházelo spojovacími vraty a modeláři se mohli prohánět z jedné haly do druhé. To se týkalo pětipalcového kolejiště.

Celkový pohled na halu č. 2 s kolejišti. Foto © Tomáš Randýsek.

Výstavní haly v Karlsruhe mají v tomto ohledu jiné parametry. Jde o čtyři stejné haly s půdorysem zhruba 160 × 50 metrů a vysokým komfortním stropem. Haly jsou však propojeny přízemními pasarely, kde jsou například stánky s občerstvením, šatny a WC, kterými však nemohou jezdit modely. Kolejiště tak byla soustředěna jen v jedné hale, firemní stánky a malé modely v hale druhé. Ostatní haly nebyly v provozu.

Výkres obou kolejišť v hale 2 byl vyvěšen na stěnách a sloužil jako evakuační plán. Červeně jsou vyznačeny povolené přechody kolejí a žlutě ty zakázané povolené. Foto © Tomáš Randýsek.

Foto © Tomáš Randýsek.

Foto © Roman Šiler.

Koncentrovat kolejové modely velikosti 5 a 7 do jedné haly (Halle 2) znamenalo významnou redukci délky tratí. A to je opravdu největší a citelné mínus nových prostor. Pětkové kolejiště bylo ještě relativně spletité vložením jedné vnitřní smyčky. Kombinované kolejiště pro sedmičkové modely a modely pětkové úzkorozchodné bylo pak ve tvaru pouhého jednoduchého obdélníku podél obvodových stěn haly. Délka tratě byla něco kolem 300 metrů, což je pro větší množství modelů opravdu málo. Rovněž prostor pro nekolejová parní vozidla (traktory a automobily) byl výrazně menší.
To muselo nutně přivodit pocit určitého zklamání pro účastníky a pro věhlas parního srazu to kladné body nepřineslo.
Obsah druhé haly (Halle 1) byl prakticky stejný, jako dříve (firemní stánky, malé modely, stacionární modely. Vzhledem k jednoduchosti tvaru a vysokému stropu měli návštěvníci pocit i zde, že je toho méně. Byl to však jen ten pocit. Nicméně i zde chybělo to supění a houkání parních traktorů, které se proplétaly v uličkách mezi stánky a mezi návštěvníky ještě loňského ročníku. Hřiště s RC modely aut a nakladačů byla rozdělena na několik menších. To také nepůsobilo tak monumentálně, jako dříve.

Foto © Tomáš Randýsek.

Co nového jsme přivezli

Foto © Tomáš Randýsek.

Foto © Roman Šiler.

SOLINGEN – 127 mm

Hlavní novinkou byla premiéra soběšické parní lokomotivy SOLINGEN, která pochází z dílny SOB, a kterou postavil a vyšperkoval Jirka Sajbrt. Z jeho dílny pochází i systém tlakovzdušné brzdy obslužných vagonů SOB, které jsou stejné i pro lokomotivy KRZENOWIC a PONAVA.
Lokomotiva SOLINGEN je skutečně nádherná. Před akcí prodělala jen několik topných zkoušek s improvizovanou jízdou po několika metrech mobilních kolejí. Poprvé se skutečně rozběhla až v Karlově Tichu. Lokomotiva si to evidentně užívala. Výfuk páry má nádherný zvuk, takže dupání v zátěži bylo radost poslouchat. Spokojeností zářil i Jirka, který se mohl během jízdy také porozhlédnout po okolí. Takovou svobodu osobního pohybu za jízdy mu TOPSY 2 předtím neposkytovala. To je samozřejmě evidentní výhoda velkého kotle a velkého topeniště s dostatečně velkými pecními dvířky. Přikládat se musí mnohem méně často, uhlí se nemusí doma do zásoby drtit. Parní zásoba je velká, změny hladiny vody v kotli jsou příjemně pomalé. Komín je mnohem výše, takže ne všechna pára s olejem a sazemi jsou do očí. Prostě paráda.

Foto © Roman Šiler.

Foto © Tomáš Randýsek.

Foto © Roman Šiler.

Můžu špizovat po okolí!!! Foto © Roman Šiler.

Foto © Roman Šiler.

Cha cháá – jedu!!! Foto © Roman Šiler.

Foto © Roman Šiler.

Solingenské chrlení jisker. Foto © Tomáš Randýsek.

Solingenské chrlení páry. Foto © Tomáš Randýsek.

Foto © Tomáš Randýsek.

Pííísk!! Foto © Tomáš Randýsek.

Foto © Tomáš Randýsek.

Jirka má na obslužném voze druhou sedačku pro spolucestujícího. Zde jede s Tomášem. Oběma chlapcům to velmi slušelo... Foto © Tomáš Randýsek.

Foto © Roman Šiler.

Obslužné vozy SOB ve formě vysokostěnných nákladních vagonů byly doplněny zařízení tlakové přímočinné brzdy. Podvozky dostaly brzdové zdrže a písty, do otevřeného prostoru za nádrží na vodu byla umístěna vzduchová jímka, kompresor a baterie. V přední části vedle ruční vodní pumpy se ocitl vlastní brzdič a tlakoměr brzdového okruhu. Funkce úžasná, systém je připravený na brzdění i přivěšených osobních vagonů.

Foto © Roman Šiler.

Va/ú 310—312

V Karlsruhe se povozily i dva nové nákladní vysokostěnné vozy sestavené v Řečkovicích.

Foto © Roman Šiler.

Foto © Tomáš Randýsek.

Foto © Roman Šiler.

GROMIT – 127 mm

Pavel Uhlíř s rodinou vyrobil pro žlutou lokomotivu GROMIT nový lavicový čtyřnápravový vůz, který je ve formě jednoduchého vysokostěnného nákladního vozu se sedáky a podélnými lávkami. Se strojem GROMIT je pořád více práce, něž s většími lokomotivami. Bylo však vidět, že Pavel se s lokomotivou již dost sžil, provedl řadu drobných oprav a úprav. Výsledkem je dlouhodobé kroužení po kolejišti bez konstatování, že už to dál nejede.

Foto © Roman Šiler.

Foto © Tomáš Randýsek.

Foto © Roman Šiler.

Foto © Tomáš Randýsek.

ANDPIE – 127 mm

ANDPIE prodělala také několik oprav, jako je například přetěsnění nápravové pumpy, ventilu píšťaly, napájecí hlavy injektoru a další. S největším napětím byla očekávána funkčnost rekonstruovaného ventilu parní napájecí pumpy. Zkušebně byly vytvořeny nové součásti s užitím metrického závitu. Závitníky s imperiálními rozměry jsou totiž v našich končinách téměř neřešitelný problém. Úprava se osvědčila, takže budou vyrobeny další náhradní díly pro budoucí užití. Jihoafrická lokomotiva je překrásná, ale pro praktický provoz příliš »filigránská«. Jemné součástky jsou choulostivé a ty více namáhané se snadno ničí.

Foto © Roman Šiler.

Foto © Tomáš Randýsek.

Foto © Martin Šiler.

S ANDPIE byly v provozu první vozíky pořízené z Anglie. Svému účelu jako obslužné vozy pro tuto lokomotivu a pro elektrické AEG slouží stále.

Foto © Roman Šiler.

310.017 – 184 mm

Severomoravská 310.0 jezdila statečně také. Bylo s ní o poznání méně problémů, než loni. V blízké budoucnosti však dostane nový kotel. Tento velmi starý model (veřejná premiéra v Brně na výstavišti v roce 1973!!!) je však nepochybně otcem představeným všech moravských a českých modelů supervelkých měřítek.
Třistadesítka tahala dva čtyřnápravové plošinové vozy a nádherný zelený dřevěný služebák, který se opravdu povedl. Je to takový nefalšovaný mazlíček.

Foto © Roman Šiler.

Foto © Tomáš Randýsek.

Foto © Roman Šiler.

Pan Síč je dnes obklopen skupinou mladých lidí, kteří model provozují. A to pod jménem SDŽ (Síčova drobná železnice). Za rok 2009 zvládli kolem třiceti veřejných vystoupení!!!. Jedno z nich je třeba účast na hradeckém Nábřeží paromilů. Účinkování modelu 310.0 na různých slavnostech, výročích a výstavách je zpoplatněno. Po troškách tím model přináší peníze, které mohou být investovány do oprav, další stavby modelů, kolejiva, apod. Jde to samozřejmě nepříjemně pomalu.
Doufáme, že model uvidíme také u zahájení provozu parkové dráhy v Brně. Rozchod 7 1/4 palců bude pro tento model připraven.

Foto © Tomáš Randýsek.

AEG, KRZENOWIC a PONAVA – 127 mm

Sestry KRZENOWIC a PONAVA jezdily naprosto bez problémů. Jen se ukazuje, že konstrukce těchto lokomotiv je domyšlená a svým způsobem dokonalá. Jezdit s nimi – to je čistá radost. PONAVA dostala konečně standardní talířová spřáhla. Těšili jsme se proto na zkoušku jízdy dvojice nebo i trojice lokomotiv. Nakonec jezdila spřažená jen ANDPIE a SOLINGEN. Na další experimenty nebyl prostor. Snad někdy příště.

Foto © Roman Šiler.

Foto © Tomáš Randýsek.

Bateriová lokomotiva AEG byla v provozu po dobu, než byla zatopena lokomotiva KRZENOWIC. Uplatnila se také v nočním provozu. Model je naprosto bezproblémový. Jízda je až »žensky« jednoduchá. Ovládání není žádný extra zážitek, ale komu příjemně »lechtá u žaludku« jízda po kolejnici, dokáže si i jízdu bateriovky užít. A k těm my patříme. Odvalování ocelového kola po »dlouhé štangli« nás přivádí do úžasu. Každý člověk je nějaký. Vada materiálu se zkrátka i u člověka přihodí. Naše dámy by řekly: „Hlavně, že jim chutná jíst“.

Foto © Roman Šiler.

Foto © Tomáš Randýsek.

Foto © Roman Šiler.

Foto © Tomáš Randýsek.

Foto © Roman Šiler.

Foto © Tomáš Randýsek.

Foto © Roman Šiler.

T478.3085 – 127 mm

Delší pětkové kolejiště mohl absolvovat jen kolega Bohuslav Pavlíček se svým brejlovcem. Brejlovec si už něco odjezdil, takže nějaké problémy růstu ani nebylo možno očekávat. Byla to ale jediná spřátelená lokomotiva, kterou mohli ostatní modeláři z ČR při jízdě potkávat. Svůj okruh totiž pětkaři projížděli obráceně. My ostatní jsme v nejlepším případě jezdili za sebou.

Foto © Roman Šiler.

Foto © Tomáš Randýsek.

Foto © Roman Šiler.

Foto © Tomáš Randýsek.

Jak se jezdilo

Vzhledem k redukci délky kolejiště bylo ježdění mnohem méně radostné. Často se tvořily fronty před nádražím. I to mělo pro modely pouze dvě průjezdní koleje. Takže zbrojící nebo neposlušné modely často blokovaly provoz. Je fakt, že někteří modeláři mají buď velmi malé zkušenosti s provozem modelů nebo mají »nešikovné« modely. Pokud stojí dlouhé minuty každé kolo, nic jiného si myslit nemůžeme. Naštěstí to nebyl nikdo od nás.
Do všeho se pletou dlouhé vlaky MALU Bahn, které vozí návštěvníky. To je nutné zlo, neboť vybíráním jízdného se firmě kompenzují náklady spojené se stavbou kombinovaného kolejiště.

Foto © Tomáš Randýsek.

Foto © Roman Šiler.

Častým problémem ztěžující plynulý provoz byly závady na ovládání výhybky před nádražím. Tuto výhybku staví komerční vlaky. Po jejich průjezdu se jazyky často nepostavily zpět. Obsluha opakovaně musela řídicí obvody opravovat. Míra nespolehlivosti je nápadná.
Problémem rovněž bylo »putování« kolejiště po podlaze pavilonu. Tuto situaci známe i z brněnského výstaviště. Dynamické působení vlaků na koleje je příčinou jejich posouvání a tím deformování geometrie. Dochází pak k nedoléhání výhybek a k jiným nepěknostem. Ač si to údajně veletržní správa vysloveně nepřála, bylo nakonec přistoupeno k fixaci kolejí v místech přejíždění podlahových kanálových krytů, do kterých šlo vrtat a upevnit vruty. Inu – jako vždy – kdo moc ptá, moc se dozví.
S návštěvnickými vlaky jezdily jako obvykle silné lokomotivy. Zajímavostí byl model rakouské lokomotivy Mh7 se čtyřnápravovým tendrem a velmi zajímavá lokomotiva se jménem SIAN s uspořádáním pojezdu B1. Její kouzlo spočívá v prostorné kabině, ve které přímo sedí modelvedoucí. Svými proporcemi lokomotiva nijak neoslní, ale je to dost poctivý kus parního železa. Samozřejmě nejde o model jako takový.

Foto © Roman Šiler.

Ostatní účastníci

Další zajímavé železniční modely s personální obsluhou byly vidět na obou kolejištích. Většinu z nich za ty roky vlastně již známe. Samozřejmě i modeláře. Některé jen od vidění, jiné také již osobně. Všechny je velmi zajímavé pozorovat. Jak se tváří, jak jsou oblečení, jak gestikulují nebo jak za lokomotivou leží...

Foto © Roman Šiler.

Foto © Tomáš Randýsek.

Foto © Roman Šiler.

Parní lokomotiva FRANZISKA je nabízena jako hotový model nebo stavebnice. Foto © Roman Šiler.

Foto © Roman Šiler.

Depo kombinovaného kolejiště. Foto © Roman Šiler.

Foto © Tomáš Randýsek.

Poslední konzultace před vyjetím z depa. Foto © Roman Šiler.

Pan Haffelder – dovozce ANDPIE z Jižní Afriky se svým rovněž jihoafrickým modelem. Foto © Roman Šiler.

Foto © Roman Šiler.

Foto © Martin Šiler.

Některé modely nebyly jako obvykle vůbec v provozu a slouží pravděpodobně jen jako prezentace modelu pro odprodej (prezentační prostor zdarma). Již druhý rok je takto pozorována lokomotiva Shay od japonské O.S.

Foto © Roman Šiler.

Nekolejáři byli jakoby potlačeni

Houkající a supící parní traktory a auta, plašící návštěvníky v úzkých průchodech a uličkách, vytvářely v Sinsheimu typickou atmosféru. Zde se jim promenáda výrazně zmenšila a rázem to nebylo ono.

Foto © Tomáš Randýsek.

Foto © Roman Šiler.

Foto © Tomáš Randýsek.

Dvojkaři jsou jedna rodina

Foto © Roman Šiler.

Čtyřkolejné ostrovní depo dvojkového kolejiště, které obsadily modely a modeláři z ČR. Foto © Tomáš Randýsek.

Kolejiště rozchodu 45 mm v hale č. 1 bylo jako obvykle na praktikáblech, bylo slušně dlouhé a pro ukázky jízdy se zátěží obsahovalo i nadjezd s patřičným stoupáním a klesáním trati. Jako vždy bylo kolejiště doplněno rozchodem 32 mm pro modely velikosti 0. Účastníci se jinak již dost znají. Dobře si většinou rozumí (přesto, že si třeba nerozumí). Jirka Kůt, Karel Duda i Pavel Uhlíř dostali samozřejmě přiděleny odstavné koleje vedle sebe. Bylo proto stále se na co koukat. Nejezdil-li jeden, jezdil druhý.

Foto © Tomáš Randýsek.

Foto © Roman Šiler.

Karel Duda se pochlubil s novým tendrem pro svou 99 211, kterou ovšem přečísloval. Karel mnoho nemluví, ale v klidu jedná. Jeho model svítí a přepíná osvětlení, má mnoho sympatických doplňků a vůbec vypadá dobře. Karel uvažuje i o instalaci vodní pumpy do tendru, která by byla schopna napájet za jízdy kotel lokomotivy.

Jirka Kůt měl premiéru především se svým novým strojem RhB G3/4 evid. č. 11. Překrásná švýcarská lokomotiva s novým typem teflonového těsnění pístů parního stroje vyniká velkým výkonem. Model je také o stupeň detailnější, než starší modely. Pan Regner je totiž stále lepší a lepší. Dlužno podotknout, že Jirka Kůt je také stále lepší stavitel. Jako jediný na akci provozoval lokomotivu RhB G4/5 evid. č. 104, kterou dokázal v předchozím období rozjezdit natolik, že zvládala všechny nastražené oblouky i výhybky (R3) na předváděcím kolejišti. Že to není samo sebou, vyplývá již z toho, že nikdo jiný tento model na akci neměl. A že jich bylo u Regnera vyrobeno!

Pavel Uhlíř se při opravě spodku svého modelu vytasil s ledkovou čelovkou. Bylo to velmi působivé. Vypadal jako gynekolog.

K vidění byla celá řada zajímavých modelů. Ať již z dílny Regner nebo Reppingen, Piecewski, či z vlastní dílny modelářů. Po loňské přestávce byly k vidění opět i modely s topením na uhlí. Je to bez nadsázky skutečný koncert. Kdo ví, co živé parní modely obnášejí, je mu jasné, že uhelná varianta není žádná legrace.

Velikost 0 je rovněž zajímavá. Nádrž na plyn pro lokomotivu je skryta ve vagonu. Samotnou lokomotivu tak nelze provozovat, což je daň za mikroměřítko. Foto © Roman Šiler.

Firmy nesršely dobrou náladou

Jak se dalo očekávat, minulý rok nebyl pro výrobce modelů nějak růžový. I firma Regner pocítila významný pokles, ačkoli ještě loni v Sinsheimu si majitel stěžoval na přemíru zakázek a z toho vyplývající dlouhé dodací termíny zákazníkům. Dnes je to jinak. Někteří potvrdili, že je před krachem zachraňují jiná souběžná povolání. No samozřejmě. Mám-li problém, zpravidla si novou lokomotivu lehce odtrhnu od úst. Faktem je, že tento rok nebude patrně o mnoho lepší. A je otázka, zda-li někdo neodpadne. Uvidíme.

Co se týče »naší« firmy Regner a snížení prodejů v roce 2009 – majitel je připraven se situací bojovat. Chce úplně obměnit sortiment, aby zákazníci získali znovu chuť nakupovat. V sortimentu budou ponechány pouze osvědčené stálice. Konkrétní reakcí na nižší koupěschopnost je rozšiřující se paleta jednodušších modelů řady Easy Line.

K vidění byly i špeky i nešpeky

Některé modely jsou vystaveny prakticky každý rok, některé jsou jako určité překvapení. Dominantou koutu parních strojů pro lodě byl desetimetrový bočněkolesový parník WALDSTÄDTTER, který měl kolesa s naklápěcími lopatkami. Skutečně parádní kousek.

Některé exponáty působily poněkud rozpačitě. Například firma Baumann Feldbahn vystavovala sedmičkovou parní bateriovou lokomotivu s elektronickým zvukem. Firma nabízí jen bateriové modely, aby provozovatelé na zahradách neiritovali sousedy hlukem. A tedy ani kouřem. A smradem. Lokotraktory na baterie však ještě chápu. Obrovskou parní lokomotivu se zvukovým modulem dunícím jako čert v pekle však již přijmout nemohu. Máte pravdu – nemusím si ji koupit. Naštěstí. Tato firma vyrábí mimochodem někde v ČR. Údajně v jižních Čechách. Adresu se však nedozvíte...

Nabídka je pořád široká

Na stáncích různých firem nebo modelářských skupin je jinak pořád velmi široká nabídka – od šroubku až po lokomotivu. Doslova.

Veletržní kontrakty

Z praktických důvodů nás (S.M.P.D.) zaujala expozice obsahující lokotraktor s dieselovým spalovacím jednoválcem s hydraulickým přenosem. Nechali jsme si vysvětlit techniku stroje a rozhodli se, že jeden traktor koupíme pro budovanou brněnskou parkovou dráhu. Vystavovat dobré výrobky se zkrátka vyplatí...

Zima tropí hlouposti

Celodenní sněžení a vítr způsobil jednu zásadní nepříjemnost. Nad vchody do hal se shromáždilo mnoho sněhu, který se pak vlivem tepla pavilonu svážel a padal přímo před boční vchody. Z bezpečnostních důvodů byly proto tyto vchody uzavřeny. To způsobilo komplikace hlavně při nakládání modelů v neděli. Zavřeny byly navíc i vstupy, které riziko nepředstavovaly. Ukázalo se, že pokud jde o logiku improvizace, lze obtížně s Němci diskutovat. UF! Naštěstí se nám podařilo vše relativně včas naložit a vyrazit domů. Od Norimberka vytrvale a hustě sněžilo. Žádná zábava.

Jak bude příště?

Nevíme. Je zřejmé, že v novém působišti halového srazu je co zlepšovat. Je ovšem otázka, zda lze dosáhnout původní »sinsheimské« krásy. Je to výzva a úkol pro pořadatele – Messe Sinsheim. Patnáctý ročník v roce 2011 nás buď přesvědčí nebo ne. Pokud bude finišovat výstavba parkové dráhy v Brně, bude to rozhodování o to těžší (nebo lehčí?).

Samostatnou reportáž

z akce v Karlsruhe sestavil i kolega Tomáš Randýsek, který je editorem nových stránek S.M.P.D. na adrese www.smpd.cz.
Reportáž je zde: www.smpd.cz/fotogalerie/karlsruhe2010.html

<< ZPĚT

14. halový parní srazKarlsruhe 2010

14. mezinárodní parní halový sraz se přestěhoval

Město »Karlovo ticho« je ještě trošku dál

Zaregistrovat se je nutné

Účastníků používajících srozumitelný jazyk bylo celkem hodně

Výstaviště v Karlsruhe je jiné

Co nového jsme přivezli

SOLINGEN – 127 mm

Va/ú 310—312

GROMIT – 127 mm

ANDPIE – 127 mm

310.017 – 184 mm

AEG, KRZENOWIC a PONAVA – 127 mm

T478.3085 – 127 mm

Jak se jezdilo

Ostatní účastníci

Nekolejáři byli jakoby potlačeni

Dvojkaři jsou jedna rodina

Firmy nesršely dobrou náladou

K vidění byly i špeky i nešpeky

Nabídka je pořád široká

Veletržní kontrakty

Zima tropí hlouposti

Jak bude příště?

Samostatnou reportáž

14. halový parní sraz
Karlsruhe 2010