16. halový parní sraz
Karlsruhe 2012

Následující reportáž sestavil Roman Šiler. Neoznačené fotografie pořídil Martin a Roman Šiler. Poslední editace 20. 2. 2012.

Celoevropský sraz vyznavačů modelů a páry má za sebou šestnáct let

Je to vlastně docela úctyhodná řádka akcí. Akcí asi největších na světě, které jsou však pravděpodobně již někde za horizontem své největší slávy. Alespoň se to tak zdá. Není to neobvyklý jev. Obzvlášť pokud si přiznáme, že celá evropská civilizace je tak trošku za horizontem své slávy. Proč by měl být modelářský sraz výjimkou, že.
Ano – je realitou, že Halový sraz organizovaný veletržní správou Sinsheim utrpěl nejvíce opuštěním »rodného města« Sinsheim. Výstaviště v Kalsruhe je sice výrazně modernější, ale pro potřeby Halového srazu bohužel menší. Postižena jsou především kolejiště pro pětkové a sedmičkové modely.
Vzhledem k všeobecné ekonomické situaci v Evropě a vlivem dalších očekávání postupně ubývá vystavovatelů (komerční firmy) a také návštěvníků. Ale proč nás to vlastně znervózňuje – i modelářské srazy nemohou růst a zlepšovat se do nekonečna. Je to ovšem přirozená lidská vlastnost, že bažíme po pozitivních změnách. A ty jsou v tomto případě tak říkajíc fuč.
Přesto bylo lze zaznamenat pozitivní změnu. Pro sedmičkáře došlo k vylepšení a malému prodloužení kombinované trati 127/184 mm na úkor jednoho depa pro pětkové modely. I tak je však kapacita trati menší, než v hale na sinsheimském výstavišti. Zmenšení prostoru na kolejích lze kompenzovat jedině úbytkem modelářů. Jinak jsou (a budou) fronty modelů nejčastěji před nádražím všudypřítomným jevem.

Sešli se staří známí

Po letech jsme poznali, že z hlediska účastníků je to také téměř bez vývoje. Všichni jsme tak trošku známí. Různě na sebe kyneme a ztrácíme přehled o tom, kde jsme se vlastně viděli. Graz, Bouveret, Strasshof, Sinsheim, Knittenfeld nebo někde v Tyrolích? A to je vlastně na tom všem fajn. Příjemné zjištění, že kolegialita s přirozenou vzájemnou úctou funguje. Takže vlastně není důvod na modelářské srazy pod střechou zanevřít.

Šou pro návštěvníky

Veletrh není primárně určen jen pro laické návštěvníky. Bez nich by však akce neměla »ty správné grády«. Veřejnost tvoří důležitou kulisu. Pro firmu MALU-BAHN, která postavila sedmičkové kolejiště a provozuje osobní vlaky na rozchodu 184 mm, je to důležitý platící »přepravovaný substrát«, který převádí ekonomiku účasti na srazu do černých čísel. Veřejnost ekonomicky ospravedlňuje reálnou existenci všech výstavištních restaurací a stánků s kávou, koblížky, párky nebo zmrzlinou. Veřejnost tvoří důležitou kulisu všech veletržních prezentací. Kdybychom rozuměli dokonale místnímu jazyku, určitě bychom registrovali množství obdivných komentářů i »blbských« dotazů. Stejně jako doma.

Foto 14. 1. 2012

Foto 14. 1. 2012 © Tomáš Randýsek.

Veřejnost je tedy i na mezinárodním srazu alfou a omegou počínání. Je to naprosto v pořádku. Jinak bychom byli jen izolovanou partou bláznů.
Tedy – blázni dozajista jsme, ale naštěstí ne zcela do sebe uzavření.

Železnice – rozchod 45 a 32 mm

Podestové největší kolejiště

Klasická »géčka« zahrnující velikost 2m, 1 a 0 byla k vidění na klasických předváděcích kolejištích. Největší z nich je kolejiště umístěné na praktikáblech, které obsahuje i okruh rozchodu 32 mm pro parní nulky. Kolejiště, respektive jeho tvar, se nemění již roky. Kolejiště staví a má organizačně na starosti majitel obchodu Bretzler. Ten má hned vedle kolejiště i svůj, rovněž neměnný, stánek, kde prodává nové i staré věci rozchodu 45 mm.

Foto 14. 1. 2012

Předváděcí kolejiště vytváří dostatek prostoru pro zázemí účastníků a jde o kolejiště určené pro aktivní účastníky veletrhu s modely uvedených rozchodů.

Foto 14. 1. 2012

Parta nulkařů je stále ta stejná – nulkové modely jsou v podstatě výjimkou. Svou velikostí se pohybují za hranicí fyzikálních možností živých parních modelů. Rychlíkové lokomotivy tahají dlouhé osobní vozy, které mohou za lokomotivou skrývat potřebnou zásobu vody a plynu. Regulace modelů je bez RC, takže vyžaduje »souběh« modeláře s jedoucí soupravou.

Foto 14. 1. 2012

Uvedené podestové kolejiště okupovala i skupina SMPD.

Foto 15. 1. 2012

Bylo nás celkem 10. Svůj »stan« jsme rozbili prakticky na stejném místě na okraji soustavy dep. Prostor pro modeláře je vymyšlen vcelku chytře. Mezi čtyřkolejnými odstavnými koncovými nádražími jsou umístěny tzv. pivní sety (skládací stoly s lavicemi). Stoly poskytují prostor pro údržbu modelů, pro nářadí, nabíječky, apod. Odstavné koleje jsou dostatečně komfortní pro odstavení všech lokomotiv a vagonů, na krajních kolejích se pak modely roztápí.

Foto 15. 1. 2012

Drtivá většina modelářů již přešla na RC systémy pracující na 2,4 GHz. Odpadá nutnost blokování jednotlivých kanálů a tím nebezpečí, že železniční modelář svou vysílačkou nabourá někomu auto nebo loď. A obráceně.

Foto 15. 1. 2012

Modeláři S.M.P.D. dovezli dohromady 18 modelů. K tomu ještě množství vagonů. To je již slušný »dopravní podnik«.

Foto 15. 1. 2012

Foto 14. 1. 2012

Rutinní parněmodelářská činnost

Vypustit kondenzát, doplnit vodu, napustit plyn (důkladně si při tom flašku s plynem poslechnout), vyzkoušet funkci RC, případně promáznout rozvody, zapálit plamen, seřídit hoření a čekat. Pak se ukáže pramének páry někde kolem nějaké netěsnosti, ozve se první zaprskání, odkapávání vody tu i onde, rafička manometru se odlepí od nuly – a jde se na to.

Foto 15. 1. 2012

Foto 13. 1. 2012 © Jiří Sajbrt.

Trošku profouknout píšťalu (ozve se jen zachroptání), trošku zmírnit plamen (nádrž na plyn se zahřívá a tlak v ní stoupá a je proto potřeba ji trošku přiškrtit) a otevřít regulátor. Kolem pístnice se začně ronit voda a do komína vyprsknou první kapky. Studené válce všechnu páru zkondenzují. Manometr opět bezmocně klesně na nulu, ale hořák vaří vodu dál a dál. Tlak opět stoupá a tu hleď! Páčka vysílačky jde opět vzhůru, servo poslušně otvírá kohout regulátoru, pára se cpe do šoupátkové komory a do válců – a zázrak – teplá voda pohla pístem! Ale je potvora nestlačitelná, takže pohyb je vzápětí zastaven. Honem reverz a znovu regulátor. Mašinka sebou cukne zpět. A reverz! A pozor – teď se již kola protočila o jednu otáčku, a ještě jednu – a honem vypnout. Jinak model vyrazí vpřed, jako neřízená střela. Ten, kdo má na modelu odvodňovací ventily a nemá je ještě ucpané, může frajeřit vyfukováním vody z válců přímo do okolí. Kdo ventily nemá, »rozhoupe« si model párkrát sem a tam a vodu vyhodí do komína.
Tak – a jedeme! Honem pro vagony a na vzhůru na trať! Na křížení s nulkovou kolejí se musí dávat »bacha« na ty parní miniatury, které jsou bez RC prakticky nezastavitelné. Je zde sice jakási návěst s červenou žárovičkou, daleko účinnější je však zvukové znamení – »HÓÓÓÓ, UÁÁÁÁ« – to znamená že jede malý (ale dlouhý) vlak. Signalizace je takto plně funkční, ke kolizím nedocházelo.

Foto 15. 1. 2012

Foto 14. 1. 2012 © Tomáš Randýsek.

A na trati je již hej. Mašinka krásně supí a vagonky cupitají za ní. Vozový park je většinou dost vyšperkovaný. Zejména patinováním. Je fakt, že k zaolejovaným, zaprášeným a jinak provozně znečistěným lokomotivám se perfektně čisté vagony jaksi nehodí. Způsob patinování je u všech modelářů podobný a přesto ve svém výsledku různý. Některé výtvory však byly vskutku excelentní.

Foto 14. 1. 2012 © Tomáš Randýsek.

Foto 15. 1. 2012

Kdo si hraje, nezlobí

Naše skupina byla samozřejmě nepřehlédnutelná, už pro ten podivný jazyk. Letos jsme si vymyslili také jednu kulišárnu. A to sice provoz parního čtyřčete, nebo-li jízdu vlaku taženého čtyřmi sesterskými lokomotivami (konstrukce Regner - Betty), které jsou pojmenovány LISELOTTE (evid. č. 67), VINOHRADY (evid. č. 56), KARTHAUS (evid. č. 54) a PETROV (evid. č. 51).

Foto 14. 1. 2012.

Celé představení mělo svůj dramatický rozměr. Protože pokud si někdo myslí, že naráz roztopit a rozpohybovat 4 (byť stejné) živé parní modely je nějak jednoduché, je na omylu. Věc se ale podařila. K lokomotivám bylo připojeno celkem třiadvacet vagonů. Na vhodném místě vždy zastavit, na povel se k modelům vrhají jejich šoféři, odklápí střechy, a jako o závod pumpují do kotlů vodu. Ještě poslechnout plamen, seřídit hoření a na povel: "Jedem!"

Foto 14. 1. 2012.

Foto 14. 1. 2012 © Jiří Sajbrt.

Foto 15. 1. 2012

Tovární stavebnice nebo hotové modely především

Návštěvníci veletrhu se samozřejmě baví. Je to veskrze nádherná podívaná. Všude. Na kolejích, ma zemi, na vodě. Znalci samozřejmě většinou poznají, co je vlastnoručně vyráběný model a co je koupený model, popřípadě sestavená stavebnice. Logicky největší obdiv získávají modely samostatně navržené a vlastnoručně postavené. V branži »Géček» to není zas tak častý jev, takže Jirka Sajbrt se svými »americko-lesněželezničními« lokomotivami a vagonky je právem na sebe hrdý.

Foto 14. 1. 2012

Foto 15. 1. 2012

Foto 14. 1. 2012 © Tomáš Randýsek.

Foto 14. 1. 2012

Ovšem slušně sestavit, odladit a pak bezchybně provozovat stavebnici funkčního parního stroje také není úplně jednoduché. Modelář musí o principu pohonu a jeho chování také něco vědět. Celá řada modelů je navíc »vytuněná« tak, že přechází zrak. Byl tu i model přestavěný na topení skutečným uhlím.

Foto 15. 1. 2012

Prostoru na kolejích je dostatek

Kolejiště, byť tvarově neměnné, je dostatečně dlouhé a kapacitní. Tvoří jej vlastně dva do sebe vložené okruhy. S možností přejíždění z jednoho do druhého. Tratě tedy umožňují i paralelní jízdu vlaků. Pokud je na trati více modelářů – a to velmi často je – divák to mnohdy vidí jako skutečný modelový mumraj.

Foto 14. 1. 2012

Další místa s kolejemi 45 mm

Pro modely rozchodu 45 mm je zda však více předváděcích míst. Jedním je firemní standardní dvoukolejný ovál pro tovární výrobky Aster, což jsou jedničkové supermodely. Dále je tu modelářská skupina s vlastním mobilním kolejištěm, které je sice délkově o dost menší, než kolejiště podestové, ale na druhou stranu o dost větší, než mobilní brněnské kolejiště SMPD. Vlastní kolejiště mají potom firmy vyrábějící modely (Regner, Reppingen, apod.).

Foto 14. 1. 2012

Královské modely na rozchodu 127 a 184 mm

Pětkové modely – klasika supervelkých měřítek

Kolejiště rozchodu 127 mm bylo prostorově trošku umenšeno, aby bylo možné trošku zvětšit délku kolejiště kombinovaného. Na pětkovém kolejišti jsou předváděny pouze normálněrozchodné modely 1:11. Jedním z poznávacích znaků jsou mimo jiné nárazníky se šroubovkou.

Foto 14. 1. 2012 © Jiří Sajbrt.

Jsou proto někteří modeláři, kteří k úzkorozchodnému modelu nárazníky přidělají, prohlásí model za normálněrozchodný a jdou si vesele zajezdit na tvarově zajímavější a delší kolejiště pětkové. Nakonec i firma Zimmermann nabízí model známé »metrové« lokomotivy 99 211 na rozchodu 127 mm v provedení s nárazníky, což je tedy doslova profesionální nonsens.

Foto 14. 1. 2012

Drtivá většina modelů je ale dle normálněrozchodných předloh. Z veletržní přehlídky je zřejmé, že mezi modeláři je tato velikost skutečně převažující. Celá řada z nich pak provozuje nejen lokomotivu, často s příšerným obslužným vozem, ale také slušnou řádku vagonů. Některé vlaky tak dosahují úctyhodné délky. To je pak již docela slušný rachot. Někteří modeláři přišli i na to, jak si sám jízdu vlaku dokonale užít – obsluhují lokomotivu z posledního vagonu, takže celý svůj vlak dohlédně a může se kochat jeho vlněním na spletité trati.

Foto 14. 1. 2012

Trošku nebezpečné je však to, že lokomotiva se u dlouhého vlaku v zatáčkách trošku ztrácí, takže stoupá riziko srážky s předchozím stojícím vlakem. A k takovým nehodám tu a tam dojde. A to modelář ani nemusí sedět vzadu. Příčinou může být třeba ujetí roztopené lokomotivy z depa. Scénka běžícího modeláře za sólo jedoucí lokomotivou s pokusem robinkou dosáhnout na regulátor s cílem neřízený let zdárně ukončit je pro drtivou většinu přítomných skutečně zábavná. S výjimkou modeláře běžícího a modeláře ohroženého blížícím se strojem, který má zpravidla víc, než 50 kilo.

Foto 14. 1. 2012

Kolejiště kombinované

Filosofie oddělení normálněrozchodných modelů od úzkorozchodných (z hlediska předlohy) má za cíl snížit počet modelů na pětkovém kolejišti a přidat modely na kombinované, protože těch sedmičkových modelů je mezi modeláři významně méně.

Foto 15. 1. 2012.

Dochází tím však situaci, kdy za sebou krouží bezmála tunový obr na rozchodu 184 mm s malinkou pidimanšinkou představující lokotraktor polní dráhy na rozchodu 127 mm. Na kombinovaném kolejišti můžeme spatřit také stejné lokomotivy, jako na pětkovém. Pouze vybavené centrálním (úzkorozchodným) spřahovacím ústrojím.

Foto 15. 1. 2012.

Foto 14. 1. 2012

Foto 15. 1. 2012.

Jak je již výše uvedeno, trať byla poněkud prodlouženy vytvořením jednoho »klku« navíc, čímž se trať nejen prodloužila, ale také trošku znepřehlednila v dobrém slova smyslu. Již to nebyl jen ten jednoduchý obdélník. Kolem trati se také podařilo »vysázet« téměř les z neprodaných vánočních stromků. Bylo jich mnohem více, než v předchozích letech. Je zajímavé, jak vtipný a jednoduchý prvek ty smrčky a jedličky pro halové kolejiště jsou.

Foto 14. 1. 2012

Foto 14. 1. 2012 © Jiří Sajbrt.

Foto 14. 1. 2012 © Tomáš Randýsek.

Barvy »CZ« tentokrát reprezentovala pouze moravská skupina kolem pana Síče. Při vezli s sebou opět i model lokomotivy řady 275 s tím, že jej po úpravách vyzkouší. Bohužel hned na samém začátku bylo konstatována nekompatibilita oblouků s pojezdem modelu. Model bude muset ještě absolvovat nějaké úpravy pojezdu. Chystá se totiž do Brna na Parní Olympiádu, kde by měl mít víceméně premiéru. V Brně jsou však naštěstí oblouky R12 a více. Budeme se těšit.

Foto 14. 1. 2012

Zajíc obecný žije v lese...

Kolem depa kombinovaného kolejiště bylo již podruhé rozvinuto pětkové kolejiště modelářské skupiny specializující se na americké lesní železnice. Tento fenomén je poměrně známý. Obdivuhodné jsou velmi jednoduchá, ale technický důvtip nepostrádající technická zařízení nejen pro převoz dřeva, ale i jeho přiblížení a nakládání. Velmi známé jsou lesní podvozkové lokomotivy se zpřevodovaným parním strojem (Shay, Heisler, Climax).

Foto 15. 1. 2012.

Modeláři na zmíněném kolejišti dodáhli problematiku činností při těžbě dřeva do detailů. Parní lokomotiva má funkční naviják, kterým jsou polena (hrající roli klád) přes soustavu kladek kleštinami přibližována, natahována na celodřevěné opleny a převážena někam blíž k velké železnici. Jen tu a tam vstoupí do hry obr, který nemodelovou rukou kládu pohodí, aby modelová hra mohla pokračovat dál. Na představení se dá dívat desítky minut.

Foto 15. 1. 2012.

RC pracovní modelový park

Tak nějak by se dalo nazvat poměrně rozměrné pětkové kolejiště, kde je však kolejová doprava pouze jednou z předváděcích činností. Jednoduchá trať s vlečkovými kolejemi je důmyslně propletená silnicemi, kde jsou v provozu RC modely nákladních aut, na hromadách hlíny pracují stavební zemní stroje, jeřáb nakládá kontejnery, ve skladu vysokozdvižné vozíky rovnají palety, návěsy na výsypce nakládají samovýsypné vozy jakýmsi substrátem.

Foto 14. 1. 2012

Materiály kolují (vagon vysype substrát na hromadu, bagr naloží na auto a to po převozu na druhý konec prostoru náklad vysype do vagonu. Jízda vlaku vlastně není překvapivá. Na diváky věšinou působí spíše bagr s funkční hydraulikou, vibrační válec, který opravdu hutní buldozerem rozhrnutou hlínu, vysokozdvižný vozík, který vrší palety na sebe do regálů skladové budovy. Podívaná úžasná.

Foto 14. 1. 2012

Silniční vehikly

Traktor vozí návštěvníky

Po komunikacích kolem kolejišť, které jsou určeny pro diváky, se jako obvykle proháněly traktory a nákladní parní auta. Jde o velmi vděčné modely, jejichž velikost je ohromující (a cena také patřičná).

Foto 14. 1. 2012.

Foto 15. 1. 2012.

Hlavní výhodou těchto strojů je nezávislost na kolejové dráze. Cesta nebo nějaký ten chodník je totiž skoro všude. Některé modely vozí na jednoduchých přívěsech návštěvníky.

Foto 14. 1. 2012.

Byl zde vystaven také traktor, ke kterému byla přistavena mlátička s funkční mechanikou. Traktor ji poháněl řemenicí přes svůj setrvačník. Byla to velmi sympatická demonstrace skutečného využití páry v zemědělství.

Foto 14. 1. 2012

Po letech jsme byli překvapeni tím, že nás majitel traktoru »Společnosti Yeti's Steam-Taxi« najednou pozdravil: "Dobrý den". První reakcí bylo - to jsem se přeslechl. Druhý den se však vysvětlilo, že tento úžasný Švýcar má kamaráda v Tišnově. Proto mluvil vcelku plynulou moravštinou. Svět je zkrátka malý.

Foto 15. 1. 2012.

Pára nad hladinou

Lodní modeláři jako vždy

Na předváděcích stolech lodních modelářů je co okukovat. Jednak je zde minimum lodí z továrních stavebnic, takže prakticky nenajdeme dva totožné modely. Parní soustrojí je často velmi »vymazlené«. Strojovny parníků obsahují prvky u železnice nevídané. Průběžné napájení vodou z bazénu (rybníka), sledování hladin provozních náplní, kondenzační odlučovače, apod. Většina modelářů ráda vysvětlí technické podrobnosti svého díla. Divák má pak možnost model sledovat v předváděcím a soutěžním bazénu.

Foto 14. 1. 2012

Malým překvapením pro pozorovatele z našeho prostoru byl malý vrtulový parník se jménem VERNÍŘOVICE. Šlo o model postavený na počest severomoravských Vernířovic, kde má německý autor modelu po otci své kořeny. Jak sám říká – byl otevřeností a přátelskými reakcemi obyvatel při své první návštěvě před několika lety natolik okouzlen, že se rozhodl o pokřtění své lodi jménem obce.

Foto 14. 1. 2012

Supervelká měřítka i na vodě

Výstavy účastní každoročně i skupina stavitelů replik velkých parních motorů určených pro zástavbu do skutečného lodního trupu. Kdo má chuť a nějaký ten groš v kapse, může si objednat kompletní výbavu například pro bočněkolesový parník s kapacitou třeba 10-15 osob.

Tzv. ostatní

Dlouhé řady stolů byly plné modelů

Individuální aktivní účastníci u obvyklých stolků vystavují svá díla zn. všehochuť. Jde o modely stabilních parních strojů, elektráren, modely strojních dílen s rozvody transmisemi, modely spalovacích motorů, již známá je skupina italských modelářů stavějící nádherné funkční modely historických traktorů se spalovacími jednoválcovými motory. Uvidíme kolejiště s funkčními lokomotivami velikosti H0 a dokonce TT. K vidění jsou i historické technické hračky, atd. Oči přecházejí.

Foto 14. 1. 2012

Komerční stánky

Je libo nářadí nebo armatury?

Firemní prodejní stánky nabízející jednak modely a jejich součásti a jednak nářadí a materiál, jsou samozřejmou součástí výstavy. Jejich počet se však již viditelně snížil. Základní nabídka zejména modelového spojovacího materiálu, specializovaného nářadí i strojního vybavení modelářských dílen však byla tu. A kolem stánků bloudily davy. Ceny jsou většinou velmi výhodné, takže není divu, že dost lidí čeká právě na tuto příležitost k nákupu.

Je libo hotový model?

Hotové železniční modely nabízejí známé a zaběhnuté firmy. Jejich účast přiláká samozřejmě nové zákazníky a těm stálým předvede novinky nebo alespoň rozpracované modely. Je co obdivovat. Součástí návštěvy toho kterého stánku je krátký stisk rukou, zhodnocení současné politicko-ekonomické situace, slova obdivu k rozpracovanému nebo hotovému dílu a vyjádření pozitivního očekávání modelů příštích.

Foto 15. 1. 2012.

Foto 14. 1. 2012

Vystavující firmy jsou většinou dost obdivuhodné. Zejména ty, které se výrobou takových modelů opravdu dokáží uživit. Podávají neskutečné výkony a jejich majitelé jsou často příkladem skromnosti. Takto lze jednoznačně hodnotit třeba firmu Regner z Německa nebo Balson ze Švýcarska.

Foto 14. 1. 2012

Foto 15. 1. 2012.

Prezentace modelářských klubů

Co oči nevidí – to srdce nebolí

Je proto třeba, aby srdce nadšenců bolela z té krásy a prožitku, kterou lze vstřebávat třeba při návštěvě té které parkové dráhy. Účelem prezentačních expozic je hlavně zdravé chlubení se činností a úspěchy. Spolky pořádající otevřená setkání modelářů také zvou k návštěvě a oznamují provozní termíny.

Dlouhé roky takto působí skupina asi nejznámější evropské parkové dráhy od Ženevského jezera (Swiss Vapeur Parc, Le Bouveret). Letos se měli reprezentanti tohoto spolku co ohánět při vysvětlování okolností značně velkého zlodějského skandálu, kdy byly z depa této parkové dráhy ukradeny dvě lokomotivy, každá o hmotnosti 800 kg. Celá aféra se šťastným koncem je o to zajímavější, že lapkové byly rodilí Švýcaři. Autor zlodějny je však pravděpodobně nemocný člověk, který nejspíš dostane »papíry na hlavu«.

Co na závěr

Balení jde celkem rychle

Ano - je to úžasná výhoda malých géčkových modelů. Člověk si do bedýnky sbalí svých pět švestek (někdo i sedm), šups s tím do kufru auta a honem na dálnici. Pokud se podaří vyjet kolem páté hodiny, o půlnoci můžeme být doma.

Foto 15. 1. 2012

Nebyli jsme tu proto, abychom se těšili na konec

Jako vždy je nutno konstatovat, že jde o akci velmi zdařilou. Přestože nové ročníky nic převratného již zřejmě nepřinesou a rozvoj veletrhu co do velikosti je asi již nemožný, přinese návštěva každému zájemci především o parní modely mnoho uspokojení. Pro našice je vzdálenost 750 km téměř vražedná. Ale vlastně to není zas tak hrozné. Kolegové ze Štýrského Hradce to mají stejně daleko. A kolegové z německého Kielu nebo Rostocku ještě dál.
A tak jsme si všecinko poctivě nafotili, pořídili i pohyblivé obrázky. Archiv je archiv a co je doma, to se počítá.

Foto 13. 1. 2012.

Pokud tedy přežijeme konec světa dle Mayů, pokud se naše civilizace nezačně náhle hroutit, podlehneme i příští rok volání v pořadí sedmnáctého halového srazu. Tak slibujeme...

<< ZPĚT

16. halový parní srazKarlsruhe 2012

Celoevropský sraz vyznavačů modelů a páry má za sebou šestnáct let

Sešli se staří známí

Šou pro návštěvníky

Železnice – rozchod 45 a 32 mm

Podestové největší kolejiště

Rutinní parněmodelářská činnost

Kdo si hraje, nezlobí

Tovární stavebnice nebo hotové modely především

Prostoru na kolejích je dostatek

Další místa s kolejemi 45 mm

Královské modely na rozchodu 127 a 184 mm

Pětkové modely – klasika supervelkých měřítek

Kolejiště kombinované

Zajíc obecný žije v lese...

RC pracovní modelový park

Silniční vehikly

Traktor vozí návštěvníky

Pára nad hladinou

Lodní modeláři jako vždy

Supervelká měřítka i na vodě

Tzv. ostatní

Dlouhé řady stolů byly plné modelů

Komerční stánky

Je libo nářadí nebo armatury?

Je libo hotový model?

Prezentace modelářských klubů

Co oči nevidí – to srdce nebolí

Co na závěr

Balení jde celkem rychle

Nebyli jsme tu proto, abychom se těšili na konec

16. halový parní sraz
Karlsruhe 2012