19. halový parní sraz
Karlsruhe 2015

Reportáž sestavil Roman Šiler, fotografie © Roman, Tomáš Randýsek, Martin Šiler, Lukáš Randýsek a Jiří Polák. Poslední editace 5. 2. 2015.
Reportáž svým obsahem nenavazuje na předchozí reportáže z Karlsruhe nebo Sinsheimu. Je samozřejmě možné, že se některá fakta opakují.

Hola, hola – Karlsruhe volá!

Blázni se srazili po devatenácté

Německé Karlsruhe (po brněnsku Karlovo Ticho nebo-li Kódlklídek) je klasickou Mekkou evropských vyznavačů parní modelové techniky a všech jejích derivátů. Ano – jako obvykle je název podniku více-méně nepřesný. Sráží se tu nejen majitelé nějakého toho »skutečného« nebo »pravého« parního strojku, ale i jejich odvozenin či mutací. Jak z hlediska funkčnosti, tak i z hlediska měřítka. Ale pořád je v pavilonech výstaviště ještě převažující technika s parním životem.
Je vskutku zajímavé se ptát, čím to je, že parní stroj, který jinak patří jen do muzea, má takovou schopnost přitáhnout pozornost lidí a vzbudit lásku nadšenců. Většinou se všichni shodují na fenoménu »vdechnutí života«. Mrtvá kovová hmota párou ožije. Stroj jsa zatopen, i když nevykonává činnost, pro kterou byl vyroben, žije. Dýchá, vzdychá, úpí, syčí, sténá, hučí. A nelze jej jen tak rychle vypnou nějakým tlačítkem. To je ono. Mnozí si neuvědomují, že je tu ještě něco - poctivé materiály, které musí být kvalitně opracované. Nutná zručnost a cvik jak výrobců, tak i provozovatelů. To tvoří dohromady uhrančivou krásu, kterou v sobě většinou nemají moderní zařízení, zejména ne zařízení plná elektroniky a plastů.
Rok 2015 byl ve znamení velké organizační změny – celá akce byla přesunuta do opačné dvojice pavilonů výstaviště v Karlsruhe. Tím došlo k zrcadlovému převrácení jinak klasického vnitřního uspořádání expozic. Změna byla vyvolána přípravou sportovní akce v původních »srazových« pavilonech.

Trošku se pochlubit neuškodí

Aneb – prezentační stánek S. M. P. D. podruhé

Když byl vysloven ďábelský nápad vzít s sebou do Karlsruhe jednu lokomotivu T47, nebyla reakce dvakrát pozitivní. "Kdo se s tím má tahat?". "Zbláznil ses?" (padlo i několik dalších výrazů, které by byly publikovatelné tak leda v Hovorech z Lán) Netrvalo ale dlouho a v dílně Parkové dráhy se začala rodit konstrukce prezentačního mostu na kolečkách, který měl tu bláznivinu udělat fyzicky akceptovatelnou. Na výstavišti v Karlsruhe totiž není k dispozici nějaká velká hydraulická plošina a na stánek také nevedou koleje.

Foto 7. 1. 2015 © Roman Šiler.

Autor modelů T47 – Jirka Sajbrt (dvorní konstruktér SMPD a Olympie) – však umí přemýšlet, takže přes všechny ty svoje remcy stvořil jednoduché zařízení, které umožnilo lokomotivu naložit do dodávkového auta a na místě ji opět vyložit a přepravit na místo prezentačního stánku, aniž by bylo zapotřebí 28 trénovaných vzpěračů. Věc se v tomto směru plně podařila.

Foto 7. 1. 2015 © Roman Šiler.

Foto 8. 1. 2015 © Martin Šiler.

Návštěvníci veletrhu tak mohli vidět tu "velkou červenou", která byla zároveň největší lokomotivou akce. Pojmenování T47.002 výstižnými zájmeny bylo odposloucháno ve výstavištní restauraci. Někteří modeláři z Německa nemohli vzhledem ke své hrdosti dát najevo nějaký okázalý zájem, ale nevidět asi nemohl nikdo. K lokomotivě byly přistaveny schůdky (protože zůstala ve výši podlahy auta), takže i děti se mohly podívat do kabiny strojvedoucího, kde mimo perfektně zpracovaných přístrojů a ovládacích pák, byl také položen sešitový jízdní řád.

Foto 8. 1. 2015 © Martin Šiler.

A přátelé přicházeli...

Po těch několika letech, co skupina S. M. P. D. jezdí nejprve do Sinsheimu a pak do Karlsruhe a zejména po těch několika letech, co je Parková dráha Olympia Brno v provozu, máme většinou pocit, že se vlastně již všichni známe. A tak se chodí hlavně poklábosit, léčit si žaludek nějakou tou meducínou (13. karlovarský lázeňský pramen), atd., atp., aj.

Foto 8. 1. 2015 © Martin Šiler.

Foto 9. 1. 2015 © Roman Šiler.

V sobotu stánek navštívili i účastníci každoročního autobusového zájezdu z Hradce Králové.
Všichni hosté dostali čerstvé pozvání na další brněnskou Parní Olympiádu.

Foto 9. 1. 2015 © Roman Šiler.

Výrobci modelů

Balson AG

Foto 11. 1. 2015 © Lukáš Randýsek.

Pan Charles Ball ze švýcarského Steinu nemůže chybět na žádném srazu. Vždy představí výrobní novinku nebo dokonce rozpracované zakázkové modely. Letos měl však na stánku "jen" klasiku posledních dvou let. Špičkový »sedmičkový« model parní lokomotivy Waldenburg s nádherným obslužným vozem (rozchod 184 mm), dále sedmičkový model lokomotivy Rhein a pětkový model parní švýcarské lokomotivy G3/5 s tendrem, ke které jsou vyráběny krásné tříosé osobní a poštovní vozy. Vše přesně v měřítku 1:11,3.
Zákazníci firmy jsou z 80% Švýcaři. Není divu – je to země s vysokou koncentrací bláznů železniční odrůdy. A mezi nimi jsou i ti, kteří vydělávají slušné peníze. A mezi nimi i majitelé »obstojně« prosperujících firem, kteří zkrátka nesbírají nic menšího, než větší železniční modely. A ti jsou schopni objednat i vývoj a výrobu supermodelů, které by jinak nespatřily světlo světa. Firma Balson AG má v tomto směru poměrně vyjímečné postavení. A díky tomu i patřičné ceny.

Foto 9. 1. 2015 © Martin Šiler.

Foto 9. 1. 2015 © Roman Šiler.

Foto 11. 1. 2015 © Lukáš Randýsek.

Regner, Dampf- & Eisenbahntechnik

Foto 11. 1. 2015 © Tomáš Randýsek.

Firma Regner obsadila obvyklé místo se svým klasickým stánkem s předváděcím kolejištěm. K vidění byly všechny novinky roku 2014. Po odchodu zakladatele firmy pana Regnera v roce 2013 se firma evidentně dostává do normálu. Zatím lze těžko odhadnout, zda uváděné novinky jsou všechny »ze šuplíku« nebo jde již o novou tvorbu. Nicméně je zřejmé, že paní Regnerová se stala "matkou" firmy, která řídí ekonomiku. Na stánku pak modely předvádí syn (marketink) i dcera, která je jinak vedoucí výroby. Určitě nebylo pro celou rodinu jednoduché rozdělit si především zodpovědnost za chod firmy a vyřešit způsob rozhodování o výrobním programu. Pokud tyto záležitosti fungují již bez problémů – kompliment.

Foto 9. 1. 2015 © Roman Šiler.

V poslední době jako by se firma zaměřila na produkty ve velikosti 1 (Rocket, bavorská 1´B1´) nebo lokomotivy ozubnicových drah. Sice vypadají moc pěkně, ale pro praktický provoz na zahradním kolejišti se příliš nehodí (problémy se zástavbou RC, ozubnicové tratě). Trošku jako by chybí nové spolehlivé modely pro běžný RC provoz ve velikosti IIm, které jsou asi ty nejatraktivnější.

Foto 9. 1. 2015 © Roman Šiler.

Přesto bylo působivé vystavení parních ozubnicových lokomotiv Rigi č. 7 a Georg č. 3. Lokomotiva Rigi se stojatým parním kotlem má předlohu na Rigi Bahn ve Švýcarsku. Druhý stroj pak na Achenseebahn v Rakousku. Tento model by měl oslovit celou řadu obdivovatelů staré dopravní techniky. Dvounápravové lokomotivy tohoto typu jezdily na mnoha drahách. Mimo jiné i na dráze Štrba – Štrbské pleso.

Foto 11. 1. 2015 © Tomáš Randýsek.

Zimmermann

Foto 10. 1. 2015 © Lukáš Randýsek.

Firma patří také k inventáři srazu. Doposud nebyl ročník, kdyby stánek této německé firmy chyběl. Firma má jako hlavní náplň výrobu dílů pro automobilový průmysl. Stavba modelů a výroba součástí k nim je jen jakási "vedlejška" díky hobby majitele firmy. V letošním roce byl na stánku představen mimo lokomotivní klasiku krásný parní traktor, který se již v sobotu chlubil cedulkou »VERKAUFT«. Inu - i takové věci se na tomto specializovaném "veletrhu" dějí.
Firma mimochodem od loňského roku vystavuje novou sedmičkovou lokomotivu 99 211. Dlouhé roky býval vystaven stroj z parkové dráhy provozované majitelem firmy. Posléze byl vystaven nový model v zelené barvě, který byl ovšem prodán. Nyní na svého kupce čeká model v černém provedení. Dlužno dodat, že model má relativně přijatelnou cenu. Je dostatečně robustní i pro pravidelný provoz s veřejností.

Foto 9. 1. 2015 © Roman Šiler.

Westerwalder Dampfeisenbahnfreunde

Malá německá firma WDEF produkující vybavení, součásti a vozidla pro parkové dráhy, vystavuje také "odjakživa". Dva lokotraktory brázdící park v Olympii jsou produktem právě této dílny. Stánku jako vždy vévodily varianty na téma lokotraktory Gmeinder, jednoduché lavicové vozy, šlapací drezína, díly pro vozidla a samozřejmě kvantum odlitků různých součástí pro modely velikosti 5 nebo 7 palců. Lokotraktor Gmeinder byl tentokrát v provedení s dieselovým motorem se vzduchovým chlazením a elektrickým startérem. Z hlediska našich provozních potřeb v Olympii však stále jde o relativně málo výkonný stroj.

Foto 9. 1. 2015 © Roman Šiler.

Foto 8. 1. 2015 © Martin Šiler.

Foto 9. 1. 2015 © Roman Šiler.

Foto 8. 1. 2015 © Martin Šiler.

Pan Musche s svými spolupracovníky WDEF. Foto 9. 1. 2015 © Roman Šiler.

Foto 9. 1. 2015 © Roman Šiler.

Station Road Steam

Anglická firma vyrábějící modely parních lokomotiv měla premiéru v Karlsruhe na loňském ročníku. Letos byl jejich stánek v sousedství našeho stánku SMPD obohacen o velmi zajímavý model olbřímí trojspřežní lokomotivy s vnějším rámem na rozchodu 184 mm. Jde o velmi robustní model, který je také k dispozici s vnitřním rámem pro rozchod 10 1/4 " (260 mm).

Foto 9. 1. 2015 © Roman Šiler.

Model ztvárňuje lokomotivu polní dráhy evropského střihu. Je to nepochybně úlitba kontinentální Evropě, protože portfólio firmy obsahuje hlavně typické anglické stroje Stafford se sedlovým tankem. Zejména v provedení bez střechy kabiny strojvedoucího jde o model v našich končinách tvarově dost nepřijatelný. Oproti tomu je tříspřežní lokomotiva polní dráhy s klasickou budkou, bočními krátkými vanami a hlavně rozvody Heusinger už velmi zajímavá. A to i cenově. Dobrá cena je samozřejmě "vyvážena" chyběním jakéhokoli vyšperkování stroje nýty a drobnějšími armaturami. Model je nabízen jako hotový nebo jako stavebnice. Je dlouhý 1,6 m, široký 65 cm a je těžký zhruba 500 kg. Těmito parametry je přímo předurčen pro těžší komerční službu na parkových drahách.

Foto 9. 1. 2015 © Roman Šiler.

SOB (Südostbahn)

Tradiční švýcarský výrobce modelů pro parkové dráhy měl tentokrát poměrně malý stánek, ale přesto se třemi modely parních lokomotiv. Učňovské dílny SOB a jejich vedoucí pan Schmidt jsou nám blízcí. V Olympii provozujeme tři parní lokomotivy pocházející odtud. Klasická pětková lokomotiva polní dráhy byla také vystavena. Její konstrukce je osvědčená a výtečná. Lokomotivy v Brně najezdily již přes dva tisíce kilometrů. A to bez podstatných závad.
Na stánku byl vystaven i pětkový model tzv. brigádní lokomotivy Henschel. Jde o mohutnou čtyřspřežní lokomotivu vyráběnou zejména pro německé vojenské dráhy rozchodu 600 mm. Proto i modely vycházejí solidně velké. Pro rozchod 184 mm jde o měřítko 1:3,3! Model s celkovou délkou 1,4 m je pak skutečně »patřičný« a splní lehce i větší nároky na komerční provoz na parkové dráze. Model v tomto provedení je SOB nabízen ve formě stavebnice.

Foto 9. 1. 2015 © Roman Šiler.

SOB vždy nabízí i celou řadu drobných armatur, odlitků i složitějších součástí pro modely parních lokomotiv (např. parní napájecí pumpy). Z tohoto portfólia pocházejí i perfektní odlitky bajonetových hrdel hadic vlakové tlakovzdušné brzdy, které používáme v Olympii.

Aster

Známý výrobce živých parních modelů ve velikosti 1 se účastní také každého srazu. Seznamují modeláře a návštěvníky s aktuální nabídkou modelů. Ty jsou jednak vystaveny ve vitrínách a jednak se prohánějí po dvoukolejném předváděcím oválu.
Aster produkuje velmi propracované modely, které mají také odpovídající cenu. Jsou určeny spíše pro sběratele. Jejich provozování je možné na předváděcích oválech s velkým poloměrem oblouků a perfektními kolejemi. Na drtivé většině zahradních kolejišť by tyto modely měly smůlu. Navíc - zástavba RC do malých kabin je velmi problematická. Modely jsou proto provozovány jen s pevným nastavením a případnými ručními korekcemi při projíždění vlaku kolem modeláře. Ten, kdo rád simuluje skutečný provoz, musí se poohlédnout po modelech většího měřítka.

Součástky, nářadí, polotovary

I další firmy nenabízející přímo hotové modely nebo jejich stavebnice jsou důležitou součástí výstavy. Neexistuje chlap - modelář, který by dokázal projít bez povšimnutí kolem stovky balíčků s titěrnými šroubky a matičkami, pantíky a háčky, klíčičky a šroubováčky. Pro specialisty - stavitele jsou tu pak třeba odlitky kol a jiné laskominy, píšťaly, píšťalky a píšťaličky, injektory, ventily, ventilky, ventilečky.

Foto 10. 1. 2015 © Roman Šiler.

A což teprve stroje a jejich součásti! Roztomilé frézy, vrtačky, upínáky, řezné nástroje, svěráky – oko technika nezůstane suché.

Foto 10. 1. 2015 © Roman Šiler.

Odborná literatura

Obleženy byly i stánky specializovaných knihkupců nebo nakladatelství. A k vidění byly i knihy nebo drobnější monografie s českou nebo slovenskou tématikou.

Foto 10. 1. 2015 © Roman Šiler.

Prezentace modelářských spolků a parkových drah

Zápas o návštěvnickou přízeň je nikdy nekončící

Stánek SMPD nebyl samozřejmě na výstavišti zdaleka jediný. Pro nás »odjakživa« prezentuje svoje aktivity jedna z nejlepších evropských parkových drah – švýcarská Swiss Vapeur Parc ležící ve východním cípu Ženevského jezera. Mimo poutavých videoprogramů byla vystavena opravená červená malletka č. 89, která byla z depa dráhy ukradena před několika lety. Lokomotiva byla nalezena po týdnech pátrání v dost špatném stavu. Dnes tedy symbolizuje schopnost švýcarského modelářského klubu vypořádat se i s takovou velmi smutnou událostí.

Foto 9. 1. 2015 © Roman Šiler.

Další modelářské spolky prezentovaly většinou svou klubovní činnost. Doplňkem stánků byly nejčastěji modely nebo jednoduchá funkční LGB kolejiště, jako například modeláři z Bad Schönborn. Někteří vystavovali své aktivity na poli nových staveb modelů lokomotiv. Ukazovali různé praktické pomůcky, vystavili dílka nejmladších členů. V některých případech skutečně velmi inspirativní. A ta infantilní lokomotiva s očima? Zdánlivě hloupost – ale pokud se touto metodou podaří přilákat mládež k železničnímu modelářství a klubovnímu životu – jen dobře.

Foto 10. 1. 2015 © Roman Šiler.

Foto 9. 1. 2015 © Roman Šiler.

Rozhodně fascinující byla třeba rozpracovaná lokomotiva zubačky a rozpracovaná lokomotiva Jihoafrických železnic řady 25, kterou vystavovala na svém prezentačním stánku modelářská skupina Dampfbahnfreunde Sindelfingen. Pracovní postupy byly osvětleny nejen rozpracovanými nebo hotovými polotovary, ale i příkladem výkresu a zejména na obrazovce běžící pásmo 3D obrazů z období přípravy modelu na počítači.

Foto 10. 1. 2015 © Roman Šiler.

Nejen modelářské spolky však potřebují své návštěvníky. I muzea nebo muzejní či nostalgické dráhy lákají návštěvníky veletrhu k návštěvě. Příkladem může být spolek dráhy FO (Furka – Oberalp), který v letní sezóně provozuje jinak opuštěný vrcholový úsek známé ozubnicové trati, kde se mimo jiné nachází fascinující skládací most. Ten je (tak jako dřív) pravidelně na zimu demontován (složen), protože mohutné zimní laviny most pravidelně ničily. Pracovní postup ozřejmuje na stánku vystavené překrásné modelové diorama.

Foto 9. 1. 2015 © Roman Šiler.

Aktivní účastníci – modeláři

Prastaré plechové hračky

Foto 9. 1. 2015 © Roman Šiler.

Každoročně je prezentována úžasná sbírka plechových vláčků i s parním pohonem na poměrně rozsáhlém kolejišti s velkým množstvím doplňků ve formě nádražních budov, nástupišť krytých i otevřených, přesuven, mostů, tunelů, skladišť, strážních domků nebo závor, kandelábrů s osvětlením, telegrafních sloupů. Ale jsou tu i takové skvosty, jako jsou polní drážky, nadzemní dráhy, kolotoče poháněné parními strojky, mlýny a jiná zařízení. A samozřejmě množství figurek. A stacionární parní stroje. To všechno se točí, vrčí, vláčky jezdí tam a zpátky, nahoru a dolů. Je skutečně na co se dívat. Na první pohled by se zdály hračky vyrobené z ohýbaného potištěného plechu jen jako artefakt minulosti. Na druhý pohled však uvidíme tolik detailů, že ani za desítky minut neobsáhneme vše.
Atrakce se každoročně opakuje, rozsah prezentace je skoro nachlup stejný. Ale nasyceni touto podívanou nejsme. Za rok se na tu krásu velmi rádi zase mrkneme a postojíme...

Foto 9. 1. 2015 © Roman Šiler.

Na krytém nástupišti nádraží objevíme třeba miniaturní vodovod s výlevkou, poštovní schránku, výdejní automat na jízdenky, okno příjmu a výdeje zavazadel, nechybí schodiště do podchodů k dalším nástupištím, prostor osvětluje podstropní lampička. Kolem kruhového nástupiště se svítícími lampami projíždí parková železnice, u strážního domku je zvonková návěst.

Foto 9. 1. 2015 © Roman Šiler.

Foto 11. 1. 2015 © Roman Šiler.

Obrovské tramvaje

Foto 9. 1. 2015 © Roman Šiler.

Již druhým rokem je vystavován modelářský skvost z Anglie. Tím je bezesporu sada modelů tramvají v měřítku 1:16. Na dvoukolejné dráze s trolejí pojíždí tam i zpět 4 různé modely patrových vozů a dva modely nákladních (služebních) vozů. Modely jsou velmi dobře propracovány, podvozky mají dokonce tlapové motory, což je vidět na požádání – autor modelů rád jednu tramvaj zastaví a obrátí vzhůru »nohama«. Opakovaně je fascinující průjezd funkčních sběračů s otočnými kladkami Dickinson přes vratný trolejový trojúhelník. Modely jsou řízeny analogově pomocí malého kontroléru na jednom konci dráhy, kde sedí obsluha.
Jde o velmi důstojné modely. I když je kolejiště poměrně krátké, je na co se dívat dlouhé desetiminuty.

Foto 9. 1. 2015 © Roman Šiler.

Foto 11. 1. 2015 © Roman Šiler.

Foto 9. 1. 2015 © Roman Šiler.

Foto 11. 1. 2015 © Roman Šiler.

Foto 10. 1. 2015 © Tomáš Randýsek.

Foto 11. 1. 2015 © Roman Šiler.

Miniparní lokomotivy

Jako obvykle byly k vidění i parní hříčky - které jsou na kolejích. Jsa reprezentovány velikostí TT nebo H0. Hezká minikolejišťátka předvádějí funkčnost takových parních lokomotiv, ale ochranné mantinely v zatáčkách jasně hovoří o spolehlivosti provozu a praktické využitelnosti takových modelů. Ale viděti kroužiti takového prcka pod parou většinou vyloví z diváka ono táhlé "óóóóch".
Je fakt, že tato kolejišťátka jsou vystavena na srazu každý rok beze změny. To, že se majitelé nepokoušejí o další rozšiřování a vylepšování ať již kolejí nebo vozidel, také svědčí o praktické modelářské použitelnosti tohoto typu modelů.

Foto 9. 1. 2015 © Roman Šiler.

Parní vlaky velikosti 0

Živé parní modely v "nulce" jezdívaly pravidelně na jedné podestě dohromady s modely velikosti 1 a 2. Docházelo přitom ke konfliktům, protože nulkové modely nejsou rádiem řízené, takže na křížení s rozchodem 45 mm »neznají bratra«. Již druhým rokem mají samostatné kolejiště, které je sice z hlediska délky předváděcí dráhy kratší, ale přehledné a dostatečné. Modeláři navíc sedí uvnitř okruhu, takže diváci okolo mají lepší přehled o zacházení s modely. Velikost »nula« (1:45, rozchod 32 mm) je sice dost malá, žádný výrobce sériové modely v této velikosti nenabízí, ale modeláři staví nové lokomotivy. Je to tedy živá kategorie.

Foto 9. 1. 2015 © Roman Šiler.

Tradá na pětačtyřicítku

Parní zubačka

Foto 11. 1. 2015 © Tomáš Randýsek.

Živé parní modely a předváděcí ozubnicová dráha Schafbergbahn ve formě modulového kolejiště prodělaly premiéru na loňském srazu. Jde o velmi pěkné dílo skupiny modelářů, kteří staví modely i krajinu ve velikosti IIm (měřítko 1:22,5, rozchod 45 mm). Zejména modulové kolejiště je postupně vylepšováno. Jsou přidávány modely mostů, opěrných zdí, rozšiřováno je nádraží a depo. Spodní stanice zubačky je na úrovni zhruba 40 cm nad podlahou. Horní konečná stanice je ve výšce téměř dva metry. Spodní stanice s depem je v rovině, koleje jsou samozřejmě bez ozubení. Tak, jak je tomu ve skutečnosti. Na začátku stoupání za první výhybkou nádraží je začátek ozubnice s náběžnou ozubnicovou tyčí. Modelová ozubnice je jednohřebenová Abtova systému. Výhybna na trati je tvořena přesuvnými výhybkami (přesouvají se vždy obě traťové kolejnice i s ozubnicí. To je samozřejmě především z důvodu velké složitosti konstrukce ozubnicových výhybek na rozchodu 45 mm.

Foto 11. 1. 2015 © Tomáš Randýsek.

Souprava Schafbergbahn ve spodní stanici. Foto 9. 1. 2015 © Roman Šiler.

Spodní stanice modelu Schafbergbahn. Foto 9. 1. 2015 © Roman Šiler.

Lokomotiva Achenseebahn s nákladním vlakem v oblouku trati na viaduktu. Foto 10. 1. 2015 © Roman Šiler.

Parní lokomotivy jsou samozřejmě božské, stejně tak i osobní dvouvozová souprava, která je do kopce vždy tlačena. Přední plošina dvounápravových osobních vozů je určena pro průvodčího, který sleduje za jízdy trať. Strojvedoucímu signalizuje lokomotivní píšťalou, kterou ovládá ve skutečnosti šňůrou ze svého stanoviště. Model parní lokomotivy i osobních vozů jsou samozřejmě vlastní stavby.
Některé moduly nejsou ještě dokončeny. Nikomu to samozřejmě nevadí. Aspoň se všichni máme příště na co těšit.

Lokomotiva č. 3 Achenseebahn na začátku ozubnice. Foto 10. 1. 2015 © Roman Šiler.

Ozubnicová lokomotiva Z13 Schafbergbahn vlastní stavby ve spodní stanici. Foto 9. 1. 2015 © Roman Šiler.

Mosazní modeláři

Perfektní modely z mosazného plechu jsou samostatnou disciplínou. Zdálo by se, že autor modelů je ještě nestačil nalakovat. Modely jsou však ve stejném stavu již několik let. Z toho plyne, že modeláři se nechystají zakrýt fakt svých úžasných schopností práce s mosazným plechem. Je jasné, že lak by je zakryl. Jestli je vozidlo hezčí surové mosazné nebo kvalitně nalakované – to nechť posoudí divák.

Foto 9. 1. 2015 © Roman Šiler.

Modely byly předváděny na samostatném podestovém kolejišti. Kroužily zde spolu mosazné jedničky i regnerovské dvojky, reprezentované především mohutnými »pětikoláky« HSB řady 99 22.

Jezdící příšernosti

Hned naproti prezentačního stánku SMPD byly na oválném kolejišti předváděny Stirlingovy teplovzdušné motory pohánějící vozidla připomínající parní lokomotivy nebo vozidlo představujícího splašeného draka. Jde o velmi starou atrakci, která kroužila po stejném kolejišti již v dobách srazů v Sinsheimu. Skalní železniční modeláři mávnou nad hříčkou rukou. Ne však laičtí návštěvníci. Plechový drak metající ohně a kroužící po kolejovém oválu zaujme. A o to tu jde.

Foto 9. 1. 2015 © Roman Šiler.

Pro spestření akce zde byly předváděny i klasické lokomotivy se šoupátkovým strojem, jednoduché vagony vlastní stavby, stacionární motory, apod.

Klasické železniční modely velikosti I a IIm

Foto 9. 1. 2015 © Martin Šiler.

Podestové kolejiště rozchodu 45 mm určené pro aktivní modeláře s živými parními modely doznalo v tomto ročníku dost pozitivních změn. Odstavná nádraží byla dobře situována a napojena na hlavní trať. Hlavní trať byla vybavena předjízdnými kolejemi, aby vlaky na trati doplňované třeba vodou neblokovaly ostatní provoz. Hlavní trať byla také zkrášlena hezkými doplňky ve formě budov a zejména stromů. Jedoucí modely se náhle ocitají v přírodě, což je na fotografiích docela vidět. Již lze pořídit velmi přitažlivý snímek na tomto novém kolejišti.

Schema podestového modulárního kolejiště pro živé parní modely rozchodu 45 mm.

Z tohoto pohledu může být kolejiště zdokonalováno další roky. Trať lze prodloužit, doplnit o stoupání, nějaký ten tunel, apod.
Nic nemůže být samozřejmě hned. Vše stojí jednak peníze a jednak mnoho práce.

Foto 10. 1. 2015 © Martin Šiler.

Vyhrazené koleje odstavného nádraží »A«. Foto 9. 1. 2015 © Roman Šiler.

Foto 9. 1. 2015 © Martin Šiler.

Parní lokomotiva PETROV (T. Randýsek) projíždí březovým hájem. Foto 9. 1. 2015 © Martin Šiler.

Foto 10. 1. 2015 © Martin Šiler.

Modeláři SMPD měli vyhrazeny odstavné koleje na jednom krajním nádraží (v plánku je označeno »A«). Předváděné modely byly samozřejmě známé regnerky nebo (v případě Jirky Sajbrta) jedničky vlastní stavby. Jirka Kůt se pochlubil s karoserií úzkorozchodného Komarka, který po dokončení bude ozdobou jakékoli předváděcí akce.

Foto 9. 1. 2015 © Martin Šiler.

Foto 10. 1. 2015 © Martin Šiler.

Jirka Kůt uprostřed budí dojem párou zmoženého muže. Foto 9. 1. 2015 © Roman Šiler.

Foto 9. 1. 2015 © Roman Šiler.

Foto 11. 1. 2015 © Roman Šiler.

Odstavné nádraží »A« s vlaky SMPD. Foto 11. 1. 2015 © Roman Šiler.

Foto 11. 1. 2015 © Roman Šiler.

Model lokomotivy řady Mh v depu. Foto 11. 1. 2015 © Tomáš Randýsek.

Lokomotiva PETROV projíždí hlavním nádražím. Foto 11. 1. 2015 © Tomáš Randýsek.

Předváděcímu kolejišti vévodí vícekolejné nádraží s depem pro lokomotivy. Zde byla roztápěna i lokomotiva s topením ne na klasický plyn, ale na skutečné uhlí. Takové modely samozřejmě existují již dlouho. Tentokrát byla na uhlí upravena lokomotiva řady U, která nebyla neforemná, což je většinou průvodní znak takových modelů. Topeniště pro uhlí přece jen musí mít jiné parametry, než-li předepisuje strohý přepočet v měřítku. O to víc je účko zajímavé. Klobouk dolů.

Model parní lokomotivy řady U na uhlí. Foto 11. 1. 2015 © Roman Šiler.

Drcené uhlí je v korbě nákladního vagonu. Dřevitá vlna na roztápění tamtéž. Foto 11. 1. 2015 © Roman Šiler.

Foto 10. 1. 2015 © Martin Šiler.

Parní vůz s cisternou a cisterna s »olejem« čerpaným o přestávkách do štamprdlí. Foto 10. 1. 2015 © Martin Šiler.

Foto 9. 1. 2015 © Roman Šiler.

Foto 11. 1. 2015 © Tomáš Randýsek.

Foto 11. 1. 2015 © Roman Šiler.

Nákladní vůz velikosti II na podvalníku IIm. Foto 11. 1. 2015 © Roman Šiler.

Foto 11. 1. 2015 © Roman Šiler.

Odstavné nádraží »C«. Foto 11. 1. 2015 © Roman Šiler.

Foto 11. 1. 2015 © Roman Šiler.

Foto 9. 1. 2015 © Martin Šiler.

Foto 11. 1. 2015 © Tomáš Randýsek.

Pára na vodě

Lodní modeláři jako obvykle

Foto 9. 1. 2015 © Roman Šiler.

Parníky všeho druhu jsou klasickou součástí halového srazu. Lodní modeláři nemají žádné speciální měřítkové kategorie. A pokud jde o lodní modely s parním pohonem – jde v drtivé většině případů o modely vlastní stavby. Strojní vybavení nebo jeho komponenty pak častěji pocházejí z produkce třeba firmy Regner. Ale i tak jde potom o originální řešení zástavby a ovládání. Je tedy na co se dívat.

Foto 9. 1. 2015 © Roman Šiler.

Pro ukázkový provoz lodních modelů je zapotřebí nějaká ta voda. K dispozici je proto kruhový bazén o průměru kolem 10 metrů. V tomto bazénu se pak střídají modeláři se svými plavidly. Předvádění je ve formě komentované soutěže. Soutěž prověřuje manévrovatelnost jednotlivých modelů – objíždění bójek, couvání, apod.

Foto 9. 1. 2015 © Roman Šiler.

V blízkosti bazénu jsou rozestavěny stoly, které tvoří zázemí jednotlivých modelářů. Zde jsou modely na suchu předváděny a v případě zájmu i svými autory komentovány. Po sejmutí palubní nástavby je pak dobře vidět celé strojní vybavení lodi. Je možné pozorovat přípravu modelu k vyplutí, popřípadě údržbu modelu po ukončení plavby.
Některé modely jsou pouze vystaveny. Funkční části jsou pak předváděny třeba pomocí stlačeného vzduchu.

Foto 9. 1. 2015 © Roman Šiler.

Nejčastější předlohou pro modely jsou malé vrtulové parníčky, kde je dobře vidět kotel i parní stroj. K vidění jsou ovšem i modely, kde jsou strojovny skryty v podpalubí nástavby. Obdivovat můžeme i kolesové parníky.

Paroplavba 1:1

Na výstavišti je možné seznámit se i s nabídkou firem vyrábějící malé parní stroje a vybavení pro malé osobní parníčky. Jde o zástavbu kotle a parního stroje do malých člunů. Nabízeny (a předváděny) jsou i bočně kolesové stroje, které lze namontovat na trošku větší kánoj.

Foto 9. 1. 2015 © Roman Šiler.

Foto 10. 1. 2015 © Roman Šiler.

Ostatní nekolejové modely

Parní strojky a modely průmyslových celků

Foto 9. 1. 2015 © Roman Šiler.

V prostoru za komerčními a prezentačními stánky je rozmístěno několik řad stolů pro prezentaci stacionárních modelů. Zde jsou fandové, kteří provozují nebo staví malé strojky na různých principech, jsou sběratelé historických hraček nebo stavitelé modelů spalovacích motorů, a pod.
V této oblasti se nabídka pro oči a sluch rok od roku celkem mění. Jsou tu samozřejmě stálice, jako třeba nádherný model dvanáctiválcového spalovacího motoru, jehož řev a dým z výfuku se periodicky v prostoru ozývá. Není zde ovšem sám – při trošce pozornosti objevíme další motory, třeba zážehové čtyřválce.

Foto 9. 1. 2015 © Jiří Polák.

Pozoruhodné byly vždy nádherné modely traktorů se spalovacími motory z produkce skupiny italských modelářů. Letos téměř chyběli, vystaven byl jen model pásového traktoru s řadovým čtyřválcem a jednoválcový traktor.

Foto 11. 1. 2015 © Roman Šiler.

Foto 10. 1. 2015 © Roman Šiler.

Foto 11. 1. 2015 © Roman Šiler.

Foto 10. 1. 2015 © Roman Šiler.

Foto 11. 1. 2015 © Roman Šiler.

Foto 10. 1. 2015 © Lukáš Randýsek.

Nádhernou pastvu pro oči poskytují modely továrních hal s parními stroji, popřípadě parní generátorovny. Fantastické jsou nejen vlastní stroje, ale i nádherně propracované doplňky – keramické podlahy, zábradlí, tovární okna, průmyslová osvětlovací tělesa. Smysl pro detail je u autorů obdivuhodný.

Foto 11. 1. 2015 © Roman Šiler.

Foto 9. 1. 2015 © Jiří Polák.

K vidění jsou třeba titěrné modely zemědělských strojů nebo strojů z nádvoří továren, které sice nejsou parní, ale jsou velmi roztomilé. Překvapí i dokonalý funkční model zemědělské mlátičky. Nádherný byl rovněž model historické Benzovy tříkolky z roku 1886.

Foto 10. 1. 2015 © Roman Šiler.

Foto 11. 1. 2015 © Roman Šiler.

Pokud člověk potřebuje velmi drobná prkénka na stavbu svých modelů, není nic jednoduššího, než práci začít zkonstruováním přiměřeného katru. Samozřejmě musí být funkční a dostatečně spolehlivý.

Foto 9. 1. 2015 © Jiří Polák.

Velmi zajímavá byla prezentace miniparních strojů, jejichž vrtání je 1,2 mm. Jde o oscilační dvouválce, kdy přepouštěcí kanálky jsou o průměru 0,2 mm a pracují s tlakem 0,5 baru. Velmi názorná byla prezentace modelu parního traktoru, který jezdil do kruhu o průměru cca 50 cm jsa upoután hadičkou na přívod tlakového vzduchu. Dlužno podotknout, že hadička působila jen jako silonový vlasec. Na otáčivé podestě ve středu kruhu pak byl vystaven parní kotel s překrásným pojistným ventilem. Traktor i kodel mají délku tak zhruba 4 centimetry. Tyto skvostné titěrnosti lze na výstavě velmi snadno přehlédnout. Divák musí být pozorný a mít oči na šťopkách. Jinak o zážitek přijde.

Příjemně překvapivé byly letos modely »pralokomotiv«. Autor svoje těžiště zájmu ohraničuje prvními čtyřmi desetiletími vývoje železnic. Předváděné modely jsou funkční, nejsou sice předváděny v jízdě, ale jsou předváděny v chodu (na stlačený vzduch). A jsou nesmírně poučné. Ukazují hledání cesty k výkonným strojům u konstruktérů, kteří zkrátka nebyli zatíženi informací o tom, jak má funkční lokomotiva vypadat. Legrační na tom ovšem je, že i současní znalci mají potíže pochopit, k čemu jednotlivé funkční uzly těchto prehistorických strojů jsou a jak fungují.

Hlavní téma srazu – koleje rozchodu 127 a 184 mm

Normálněrozchodné modely 1:11

Samostaná hala je jako vždy věnována železničním modelům supervelkých měřítek a modelům silničních parních strojů. Kolejiště pro předvádění modelů v měřítku 1:11,3, respektive modelů normálně- rozchodných předloh na modelovém rozchodu 127 mm, je poměrně rozsáhlé a obsahuje velké množství odstavných kolejí jak pro samostané modely lokomotiv s obslužnými vozy, ale i pro celé vlaky. Zahrnuje i nádraží se svážným pahrbkem. Odstavné koleje pro modely jsou přístupné přes točny nebo přesuvny. Předváděcí trať je dost dlouhá. Celkem třikrát křižuje halu v podélném směru. Ve smyčkách je pak vytvořen prostor pro odstavné koleje a odstavná nádraží.

Trať je tak velmi členitá a návštěvník neznalý poměrů má zprvu jistě potíže pochopit, jako to vlastně jezdí. Přírodní scenérii nahrazují jako obvykle nepoužité vánoční stromečky. Letos tvořily téměř neproniknutelný les. Pamětníci kolejiště v Sinsheimu si ale oprávněně povzdechnou, že tam to bývalo kolejiště. Ano. Tehdy se přes tři haly proplétalo celkem 4,5 km trati. Ale i současnost není nezajímavá. A pro návštěvníka výstaviště je to rozhodně podívaná se vším všudy.

Ani na tomto kolejišti neuvidíme výhradně parní modely. Značné procento modelů představuje motorové nebo elektrické lokomotivy. Ty samozřejmě ženou vpřed elektromotory napájené z akumulátorů. Komu by to ale vadilo? Jde převážně o krásně zpracované modely, které divákovi připraví krásný zážitek.

Mimochodem – výběr modelů je prováděn v rámci přihlášek. Parní modely projdou prakticky všechny. Neparní modely jsou pak "připuštěny" jen ty slušně vypadající. Jednak je to opatření směřující k jistému omezení množství modelů a jednak se tím vylučujíc příšernosti, kdy je strůjce veden především touhou svézt se po kolejích s co nejmenšími invenčními náklady. V minulých letech totiž byly k vidění modely, které jejich autoři vytvořili jen podle fotografie, kterou ovšem viděli před půl rokem...

Naši přátelé – Elizabet a Graham Cooling z Anglie představili zbrusu novou bateriovou lokomotivu. Dostali jsme pozvání si nový stroj vyzkoušek. Úkolu přijít řízení lokomotivy na kloub se zhostil Tomáš Randýsek. Po instruktáži se vydal kroužit na pětkovém kolejišti.

Modely ostatních měřítek

Kombinované kolejiště bylo vždy vyhrazeno pro modely rozchodu 184 mm a pro modely úzkorozchodné na modelovém rozchodu 127 mm. Úzkorozchodné modely mají měřítko větší, než 1:11, což vyplývá z logiky věci. Dá se tedy shrnout, že kombinované kolejiště je pro modely jiné, než 1:11. Ten, kdo má sice »pětkový« model, ale úzkorozchodný, je v podstatě bit nucenou účastí na mnohem kratším a méně záživném kolejišti kombinovaném. I kdyby model byl mnohem menší, než modely 1:11. V minulosti se někteří majitelé modelů této zásadě bránili tím, že ke svým lokomotivám třeba polních drah připevnili traverzu s nárazníky a šroubovkou a model prohlásili za normálněrozchodný. A mohli drandit na členitějším kolejišti. Nakonec i firma Zimmermann nabízí model metrové lokomotivy 99 211 s modelovým rozchodem 127 mm jen v provedení s nárazníky a šroubovkou. Jestli kvůli lednovému modelářskému srazu - kdo ví...

Sedmičkové modely jsou z hlediska velikosti samozřejmě zajímavější. Na druhou stranu se tu nevyskytují tak zajímavé dlouhé vlaky. Letos ale byl velmi příjemným zpestřením osobní vlak tvořený dvounápravovými vagony s okny a střechou, kde byly dvě sedačky pro dětské cestující. Ve střeše byly jen obdélníkové výřezy pro hlavu (a ramena) cestujícího. Konečně klasický vagon a ne jen splašená lavice.
Velmi krásné byly také opleny naložené skutečnou kulatinou. Nádherná připomínka provozu lesních železnic.

Na kombinovaném kolejišti se poprvé objevila parní lokomotiva kolegů ze Štýrského hradce. Krásný a mohutný stroj.

Letos se neúčastnil žádný aktivní model z ČR. Je to odrazem přece jen vyšší nákladnosti takové akce a také asi tím, že naši modeláři nejsou již tolik lační po příležitosti povozit se po delší dráze. Leckomu se to může zdát málo – ale u nás jsou již tři dráhy slušnějších rozměrů (Skalsko, Hradec a Brno) a zajezdit si na nich není zas takový problém. Plahočit se do Karlsruhe (zůstává pořád vzdáleno 750 km) proto už není tolik atraktivní.
Pokud se podíváme na domovinu aktivních účastníků – v drtivé převaze jsou Němci. Vyskytují se ještě modeláři ze Švýcarska, Francie, Rakouska nebo Anglie. To jsou ale spíše jednotlivé případy.

I pro nás z Brna byl Sinsheim a později Karlsruhe původně snovou záležitostí. Nasednout (konečně) na vlastní vlak a ponořit se do toho úžasného mumraje. Jakmile jsme ale postavili vlastní dráhu, na které se můžeme do "přesytosti" vyřádit, ztrácí roztápění lokomotivy a jízda bez vagonů po kolejišti nevalné délky (ve srovnání s Olympií) a stání ve frontách při ucpání trati podstatný smysl. K tomu je nutno připočíst nakládání a skládání těžkých modelů, omezené hygienické podmínky na výstavišti – zkrátka těch proti je více.
Ale není tím vůbec omezen ten hlavní důvod účasti – účast sama, setkání se s ostatními. Naplnění toho slůvka v názvu akce »Treffen«.

Silniční supervelké modely

Mezi »silniční« řadíme i parní traktory, ač původně o silniční vozidla nejde. Modely naopak po pevném povrchu jezdí mnohem raději, než originály v surovém terénu. Tak je snad tato nepřesnost přijatelná.
Místo pro roztápění modelů je v prostoru mezi smyčkami pětkových kolejí v »začouzeném« pavilonu. Předváděné modely jezdí po pěších trasách. Překonávají tak i železniční přejezdy obou kolejišť. Někteří majité rádi povozí i cestující z řad návštěvníků. Pokud si to mohou vzhledem k rozměrům přívěsných vozíků dovolit.
Dvakrát denně byla během výstavy organizována »Dampfparade«, kdy průvod traktorů a nákladních aut projížděl nejen mezi vlaky, ale i na hlavních komunikačních chodbách mezi pavilony.

I nekolejové modely mají své stálice. Mezi ně rozhodně patří traktor YETTI, který vlastní pan Gassmann ze Švýcarska. Ten ve své klasické buřince a v patoflích neúnavně na přívěsném vozíku vozí hlavně děti návštěvníků. Trošku mluví česky a bylo před lety velkým překvapením, když nás sám od sebe pozdravil: "Dobrý den"! Samozřejmě jej lákáme do Brna na Olympiádu, ale ono je to k nám skutečně dost daleko a pro důchodce je takový výlet dost nákladná akce.

Ale pozvání na pivo skupinka členů SMPD po výstavišti studijně bloudící odmítnout nemohla.
Traktory jsou k vidění v mnoha různých provedení i velikostech. Někdy jde o »drobotinu«, kdy modelář musí sedět na přívěsném vozíku, jindy jsou to chlapáci, kdy traktorista sedí na sedačce přímo na stroji. Opět – pastva pro oko.
Velmi zajímavá byla kombinace traktoru a strojní mlátičky. Traktor byl propojen řemenicí s mlátičkou, kde se tak pohybovaly všechny mechanismy oddělující ve skutečnosti zrno od plev. Chybělo jen to obilí v měřítku odhadem 1:10. Tato prezentace je naprosto skvělá – ukazuje totiž hlavní použití lokomobil nebo traktorů jako mobilního zdroje pohonu celé řady zemědělských mechanismů.

Komerční vlaky

Na kombinovaném kolejišti s rozchodem 127 a 184 mm jezdí návštěvnické komerční vlaky, na kterých se mohou návštěvníci výstaviště povozit. Lavicové vozy firmy Malu-Bahn (firmu vlastní pan MAnfred LUdwig) jsou stále ty stejné, v provozu se střídají po letech lokomotivy. Některé stroje jsou přímo vlastnictvím firmy Malu-Bahn, jiné jsou od známých, kteří mají tu chuť si během srazu zajezdit se zátěží. Pro komerční provoz jsou určena dvě nástupiště, malá dřevěná budka slouží jako pokladna. Je až překvapivé, jaký je občas o svezení zájem. Dlouhý had lavicových vagonů »nacpaný« cestujícími pak nemá konce.
Ještě pro vysvětlení – firma pana Ludwiga se živí provozováním parkové železnice na mobilním kolejišti. K dispozici proto má nákladní automobily pro převoz kolejí, vagonů i lokomotiv. Samotné kolejiště tvořené kolejovými poli tříkolejnicové splítky staví se svými lidmi několik dní. Stejné je to i s úklidem. A jak se to vyplatí? těžko odhadnout. Nicméně firma stále žije a v posledních letech ke svým aktivitám "přibrali" i modulové kolejiště pro modely rozchodu 45 mm.

Železnice a RC modely

Pominout nelze ani dva rozsáhlé prostory, které prezentují činnost modelářských klubů sdružující železniční a osatní nekolejové RC modeláře. V podstatě jde o průmyslové parky, kde jsou předváděny manipulace s nejrůznějšími materiály (náklady) transportovanými železnicí nebo auty. Nejde tu jen o vlastní proces přepravy, ale i manipulace. Velmi působivé je proto nabírání kukuřičných zrn bagry, jejich naložení na nákladní auta (sklopky nebo kontejnery), následné převezení na jiné místo do zásobníků, kde jsou nasypány do nákladních vagonů. Vlak tento substrát převeze zpět na hromadu, kde se na kukuřici vrhnou bagry. Po silnicí pak jezdí i traktory s vlečkou, ve skladu jsou vysokozdvižnými vozíky nakládány palety s různým zbožím, nízkopodlažní vagony převážejí kamiony, buldozery upravují hromadu kukuřice. Je to velkolepá podívaná, i když se samozřejmě neděje vše zaráz a je potřeba mít trošku trpělivosti, aby bylo možné pozorovat všechny prezentované činnosti a stroje.

Americká lezní železnice – modelový skanzen

Chápeme-li skanzen jako živoucí muzeum, vytvořila skupina modelářů zabývající se tématem amerických lesních železnic modelový skanzen. Vystavovat v Karlsruhe začali před několika lety, ale je to neustále zdokonalující se divadelní představení. Jedoucí parní lokomotiva konstrukce Shay není vyjímečnou věcí, ale pokud jí funguje parní naviják a pokud obsluha tímto navijákem přibližuje a nakládá dřevo – je to už trošku jiná káva. Hrají si tu chlapi s celými rodinami. Každý dělá něco, všichni se vší vážností.
A když už to herci nedá a poleno si přistrčí nemodelově rukou, stačí jen (jako divák) nesouhlasně zamručet a hned se opraví. Dá poleno zpět a způsobně ho podebere lanem a natáhne navijákem. Práce lesního dělníka není nějaká maličkost...

V hustém lesním porostu (vánoční stromky) se nachází několik pracovišť. Styčná stanice (napojená na kombinované kolejiště), místo nakládky kulatiny, depo a tábor lesníků. Kolejiště je celkem dost rozsáhlé a je tvořeno vlastními kolejovými poli (rozchod 127 mm).
A mimochodem – i ti herci vypadají dost "skanzenovitě".

A ještě jeden pohled na bandu

Standardní sestava

Účast členů SMPD byla klasická. Osciluje především podle možnosti jednotlivců vzít si volno při činnosti, která přináší peníze (zaměstnání) a věnovat jej činnosti, která peníze bere (koníček). V letošním roce s námi navíc cestoval pan Zmrzlý, který vytváří televizní pořad o železničních modelářích. Návštěva Karlsruhe byla pro něj studnicí poznatků.

Maličkost na závěr

Veletrhy Sinsheim

Veletržní správa Sinsheim, která si najímá na akci prostory výstaviště Karlsruhe, sídlí během akce v poněkud výstřední kanceláři, která je obytným návěsem na mohutném pickupu. A pokud si Sinsheimští najmou na některý příští ročník jiné výstaviště, bude tohle monstrum nepochybně zase na svém místě.

<< ZPĚT

19. halový parní srazKarlsruhe 2015

Hola, hola – Karlsruhe volá!

Blázni se srazili po devatenácté

Trošku se pochlubit neuškodí

Aneb – prezentační stánek S. M. P. D. podruhé

A přátelé přicházeli...

Výrobci modelů

Balson AG

Regner, Dampf- & Eisenbahntechnik

Zimmermann

Westerwalder Dampfeisenbahnfreunde

Station Road Steam

SOB (Südostbahn)

Aster

Součástky, nářadí, polotovary

Odborná literatura

Prezentace modelářských spolků a parkových drah

Zápas o návštěvnickou přízeň je nikdy nekončící

Aktivní účastníci – modeláři

Prastaré plechové hračky

Obrovské tramvaje

Miniparní lokomotivy

Parní vlaky velikosti 0

Tradá na pětačtyřicítku

Parní zubačka

Mosazní modeláři

Jezdící příšernosti

Klasické železniční modely velikosti I a IIm

Pára na vodě

Lodní modeláři jako obvykle

Paroplavba 1:1

Ostatní nekolejové modely

Parní strojky a modely průmyslových celků

Hlavní téma srazu – koleje rozchodu 127 a 184 mm

Normálněrozchodné modely 1:11

Modely ostatních měřítek

Silniční supervelké modely

Komerční vlaky

Železnice a RC modely

Americká lezní železnice – modelový skanzen

A ještě jeden pohled na bandu

Standardní sestava

Maličkost na závěr

Veletrhy Sinsheim

19. halový parní sraz
Karlsruhe 2015