Technické muzeum v Brně
Muzejní noc 2009
16. 5. 2009

Brněnská muzejní noc dá do pohybu značné množství kulturních obyvatel Brna jeho okolí. Otevřena jsou všechna muzea, takže jde vlastně o celovečerní program. Ne, že by bylo v Brně nějak mnoho muzejněchtivých lidí. Hlavním lákadlem je vstup zdarma. Ale nebuďme příliš kritičtí – každé muzeum má připravený nějaký ten nestandardní program, takže nejen láce je tahákem.
Následující reportáž sestavil Roman Šiler, fotografie pořídili Pavel Uhlíř, Jiří Sajbrt a Roman Šiler.

Regnerky zase v akci

Původně bylo uvažováno o postavení pětipalcového kolejiště. V areálu Technického muzea jsou však prostorové a sklonové problémy takového rázu, že jsme od supervelkého měřítka upustili. Alespoň znovu a plnohodnotně přišla ke slovu předváděcí dráha pro modely s rozchodem 45 mm.
Ba co víc – kolejiště bylo rozšířeno o další čtyři čtyřkolejné panely, čímž vznikla další odstavná a zatápěcí kolej.
Kolejiště bylo postaveno v sobotu 16. 5. 2009 v dopoledních hodinách v prostoru krytého parkoviště pod hlavní budovou muzea na Purkyňově ulici v Králově Poli.
Vlastní akce pro návštěvníky začala v šest podvečer.
Na úvod se ukázala tramvajová souprava vedená legendární parní tramvajovou lokomotivou CAROLINE. Tramvajová trať vede těsně kolem areálu, přilehlá zastávka má dokonce název »Technické muzeum«. Noční dopravu návštěvníků do centra však obstarávaly autobusy. Ty nejmodernější, ale i ty ze sbírek muzea.

Dopravní sbírky patří obecně k těm nejatraktivnějším. A kralují samozřejmě ty exponáty, které jsou funkční a v provozu. Živé parní modely sice nejsou muzejními exponáty, ale tato miniaturizovaná technika dobře podtrhuje atmosféru celého ústavu v době »Muzejní noci«.

Kolejiště v obležení

Rozšířené předváděcí kolejiště skýtá celkem komfortní divácký prostor po jeho vnějším obvodu. Po celou dobu předvádění bylo prakticky pořád v obležení. Stále se najde dost diváků, kteří jsou skutečně překvapeni, že něco takového, jako jsou funící a dýmící modely, existuje. Zdvižená natažená ruka pak neměla žádný symbolický význam - šlo jen o prachsprostou zkoušku, zda výfuk z komína skutečně hřeje. Pak se totiž stane o něco důvěryhodnější informace o tom, že lokomotivu žene skutečná pára. Normálně přece blbost, ne?

Samozřejmě – fotografování a filmování probíhalo nepřetržitě. Jak příjemný pocit, že v době digitální techniky nejsou již ohroženy zásoby stříbra na Zemi tolik, co v době černobílé klasické fotografie. Modely sice spotřebovávají plyn, ale jinak se chovají navýsost zeleně (ekologicky). Bursík z nás může mít radost...

Sešlo se 21 lokomotiv pod parou

Rodina vyznavačů živé páry v modelech se jednak rozrůstá, jednak se postupně rozšiřuje vozový park. Hledáme a vítáme samozřejmě další modeláře propadnuvší tomuto tématu. Když se všichni sejdeme na jednom místě, může to být skutečná junda.
Parkoviště závodních strojů je skutečně rozlehlé. Je možno pozorovat debatní kroužky, zádumčivé pohledy na nefunkční modely, někteří docela komicky poslouchají, cože to ten kotel po zapálení hořáků říká. Nepochopitelně přínosný je i poslech zvuků při přepouštění plynu do lokomotivy. Nutno je i prostudovat aktuální stav dat ve vysílačce. Navíc se občas vloudí problém neznalosti ovládání konkrétního modelu. Rada od kolegy potěší. Perfektní zábavou je špricání vody do kotle. Člověk přitom vypadá velmi odborně. Také je nutno občas požalovat, že včera to ještě docela obstojně jelo, takže není jasné proč dnes...

Modely známe i neznámé

Na kolejišti byly provozovány modely, které mají již nějaký ten metr naježděný, ale i modely, které měly premiéru. K těm patří výroční modely Mh6 firmy Regner. Jde o parní lokomotivy z rakouské dráhy St. Pölten – Mariazell. Skutečná předloha existuje a patří k nejlépe restaurovaným parním lokomotivám v Evropě.

Zajímavým modelem byla cisterna, která jsouce opatřena výpustným ventilem obohatila nejeden žaludek něčím studeným, leč energeticky vydatným. Z toho je patrné, že modelářství v rámci velkých měřítek dokáže život reálně obohatit.

Jinak šlo vše jak na drátkách – jezdit mohly tři vlaky naráz, k dispozici byla čtyři místa na roztápění i chladnutí. Stoly uvniř oválu složily jako depo, montovna, servisní středisko, nabíjecí stanice a odpočinková místnost. Vše v jednom.

Nevěřící Tomášové jsou všude

Doposud nebyla předváděcí akce, kde by se někdo nepodivoval nad tím, že není vidět elektromotor ženoucí model. Je to vlastně logické. Technika dokonale napodobující skutečnost je na vzestupu. I ty nejmenší modely dokážou vyluzovat supění i kouření. Proto je pochopitelný předpoklad, že i modely 1:22,5 mají jen kouřový generátor a zvukový digitální modul.