silvestrovská pára 2007
aneb
noční jízdy na zahradním kolejišti

Silvestr sám o sobě není nějakým zvláštním důvodem pro jízdy na zahradním kolejišti, ale pracovní volno, klid, dobré jídlo a pití a také trošku touha po úniku před nesmyslnými petardovým a ohňostrojným šílením dala dohromady tři blázny na zahradním kolejišti. Jirka Kůt přivezl svoje Účko a Jirka Sajbrt zbrusu novou živou parní lokomotivu Shay, která si na venkovním kolejišti odbyla premiéru.
Fotografie a text © Roman Šiler, poslední editace 2. 1. 2008.

Vlak RhB se salonními vozy patří za tmy rozhodně k těm nejpůvabnějším.

Příprava tratí se nesmi podcenit

Několik dní před koncem roku bylo potřeba zrevidovat stav celého kolejiště, protože podzim se svým listím a jehlicemi dokáže do sjízdnosti trati pořádně promluvit. Největší negativní překvapení ale může přinést působení mrazu. Dlouho trvající inverze v Brně na konci roku 2007 způsobila tvoření povrchové námrazy a několikadenní teploty pod bodem mrazu způsobily promrznutí podkladu. Nakonec padal trošku i sníh. Námraza a borovicové jehlice byly tou největší reálnou překážkou provozu. Led na koleji je totiž skutečný izolant. Vrstvičku ledu, i když silnou jen milimetr, modelové vlaky neprojedou. Mají příliš malou hmotnost, respektive tlak na nápravu. A pokud jsou koleje zamrzlé souvisle, nepomohou ani vícečetné lokomotivní soupravy se vzájemným elektrickým propojením. Nad pocitem marnosti zvítězil chtíč zimního jezdění, a tak ke slovu přišly ruce a kus ostrého plechu – pak stačilo jen škrábat a škrábat. Na jehličí se musí také rukama, jinak spadané jehlice na trati sbírá lokomotiva do pojezdu tak dlouho, dokud na nejméně příhodném místě nevykolejí.

Lokomotivy Ge 4/4 III byly provozovány jako dvojče i s elektrickým propojením kabelem.

Den před Silvestrem byly uskutečněny zkušební jízdy elektrických modelů. Přitom bylo pořízeno několik působivých nočních záběrů. A na vlastní silvestrovské odpoledne 31. 12. 2007 byly sestaveny a do terénu vyslány tři harcké vlaky v čele s »pětikoláky« a Meyerkou.

Salonní rychlík RhB jede po mostě k nádraží Potůčkov.

V depu se schovala motorová lokomotiva řady V51.

99 7222 a 99 712 na horním nádraží.

Obsazené horní nádraží - vlaky připraveny

A silvestrovský večer nastal...

Inženýr Shay by měl radost

Kolem páté hodiny "přijela" ze Soběšic do Řečkovic první aktérka – živá parní lokomotiva Shay, jejímž autorem je pan Jiří Sajbrt. Aby bylo jasno – postavil (vyrobil) celou lokomotivu sám – možná si koupil tak leda šroubky. Docela solidní výkon, ne? Pan Sajbrt totiž není jen hračičkář, jako my ostatní »dvojkaři« (modely si koupit umí každý), ale skutečný modelář. Asi je to tím, že je především »jedničkář« (1:32), jak o sobě s pýchou tvrdí. Ale abychom to dotáhli do pravdivého konce – nová "Šajka" je prachsprostá dvojka (1:22). V jedničce by autor měl již potíže s fyzikálními zákony a nestačily by mu jeho brýle... www.steamer.cz/mod_shay.html

V nářaďové bedně je vypínač čelní lampy.

Armatury jsou neskutečné – ventily maznice jsou samozřejmě funkční.

Na tendru je skutečné, ručně naštípané dřevo.

I vysílačka je zakarosovaná »made in doma«.

Tak – a po odbočce zpátky k modelu. Jde o dvoupodvozkovou dvouválcovou lokomotivu s klasicky nesymetricky osazeným kotlem »T kotlem« (na ležatý kotel navazuje v budce strojvedoucího vertikálně orientovaný válcový kotel s topeništěm). V případě modelu je topeniště osazené keramickým plošným hořákem. Výhodou »T kotle« je velká parní zásoba (vertikální kotel přesahuje svým horním dnem válcový kotel). Model je vyzbrojen dvouválcovým oscilačním strojkem, který pohání (tak jako ve skutečnosti) kardanový rozvod. Ovládání lokomotivy je přes RC soupravu. Fotografie napoví, jak je model proveden. Na kolejích je tento model nováčkem. Jde o zcela čerstvé mimino, takže parní strojek nebyl ještě dobře zaběhán. Dosedací plochy oscilačních válců neseděly ideálně, takže model byl při jízdě zahalen v oblaka páry. To bylo způsobeno jednak nízkou teplotou venkovního vzduchu, ale i ztrátami páry vlivem uvedené netěsnosti.

Lahev na vodu a na plyn (obé jsou kapaliny).

Model má velmi dobrou píšťalu s neobvykle hlubokým tónem a nádhernou čelní svítilnu s vysoce svítivou LED. Zkrátka nádhera.

Čelní lávka je příliš nízko nad kolejemi.

Přední stupačka potřebuje přihnout.

Doplnění vody do kotle.

U 37.0 – dokonalost sama

Jirka Kůt posadil na koleje naproti tomu zkušenou matadorku – dobře zaběhanou Regnerku »U«. Jelikož se pan Kůt věnuje výhradně živým parním modelům, je tento model opravdu »vychytán« a dohnán k dokonalosti.

V oblacích páry mizí světélko modelu Shay.

Lokomotiva vyjíždí bez problémů dlouhé stoupání 5%.

U 37.0 vyjíždí z tunelu (model byl ovšem jen na krajíčku).

Samozřejmě je oproti původní stavebnici technicky vylepšen. Výslekem je ovšem úžasná jízda i do nekonečného stoupání spirálního viaduktu, lehký a citlivý posun lokomotivy v koncových stanicích, apod. Menší spotřeba páry znamená také prodlouženou jízdní dobu. Čelní funkční svítilna prozrazovala, kde lokomotiva v silvestrovské tmě vlastně jede.

Konečně vezeme také obecenstvo.

Počasí se nakonec spiklo

Náhlé sněžení akci předčasně ukončilo. Padaly velmi hustě malé krupičky sněhu, které v první chvíli byly dost mokré. Koleje tedy začaly okamžitě namrzat, což je problém i pro horké lokomotivy. Elektrické vlaky se už ani nepodařilo rozpohybovat a svézt do tepla domova. Dva uvízly na spirálním mostě. Nakonec napadaly dobré 2 centimetry, což byl úkol pro sněhový pluh na Nový rok. Novoroční plužení a jízdy osvobozených vlaků v bílé zahradě tak ukončily krásnou akci.