Halové setkání příznivců opravdové páry v modelech v Sinsheimu se konalo ve dnech 12.—14. 1. 2007. Akci je věnována podstatná část veletržního areálu ve městě, které je známo především muzeem techniky, na jehož střeše se skví skutečné sovětské TU 144 a francouzský Concorde, přičemž obojí je dobře vidět z dálnice A6.
Kdo již četl reportáž z roku 2006 nebo akci osobně navštívil, uvítá snad několik aktuálních snímků, které mohou upozornit na dosud neregistrovanou novinku ze světa modelů na páru (ale nejen tu). Uspořádání obsahu soustavy pavilonů zůstává prakticky stejné, stejná jsou i hlavní kolejiště, bazén pro lodě, prostor pro nekolejová vozidla - odlišnosti se sice vloudí, ale nejsou velké.
I výrobci obsazují zhruba svoje patrně na léta propachtovaná místa. Nabídka mnohých je standardní, ale samozřejmě i zde se objevují novinky.
Nejrozsáhlejší stánek má německá firma Zimmermann, kterou jinak živí obrábění kovových součástí - vyrábí například ozubená kola pro automobilový průmysl. Lokomotivní manufaktura je evidentně »bokovka«, ale velmi radostná. Komu by se nechtělo jen tak mimochodem vyrábět přerostlé modely lokomotiv pro zahradní a parkové dráhy. Stánku vévodila lokomotiva 99 211 na rozchodu 7 palců (správně samozřejmě 7 1/4", tzn. 184 mm).
Podobně rozsáhlou nabídku měla i švýcarská firma Südostbahn. Vystavovala nádherné modely na rozchodu 5 i 7 palců. Nejen parní lokomotivy, ale i bateriové lokomotivy (elektrické) a se spalovacím motorem.
Své zákazníky lákali i výrobci parních modelů ve velikosti IIm. Ke stálicím patří firma Regner, jejíž modely se prohánějí i v České republice. Na snímku vidíme jednoduchou a levnou lokomotivu s oscilačním strojem pro začátečníky a model ve velikosti 1, který je nebývale jemně propracován. Cena je však již vyšší.
Nechyběla ani firma Märklin, která předváděla elektrické modely i jeden parní.
Na stejném místě jako loni si svoje strojky proháněli opravdu tvrdí modeláři - jejich parní lokomotivy ve velikosti IIm mají topení uhlím. Prostě to jede. Je nutno překonat mnoho technických problémů, ale jde to. Modely lze na objednávku vyrobit, jejich cena se však pohybuje od cca 130 000 Kč. Zájemce projde třídenním školením, aby se stroj naučil obsluhovat. Je to úžasné, ale pro zájemce především o provoz na kolejích možná trošku samoučelné. Zkrátka s vypětím všech sil a času se podaří stroj rozjet...
Na technické finesy jsou však konstruktéři kabrňáci. Voda do kotle je přidávána automaticky pumpou s excentrem na nápravě, při stání lze využít parní pumpu, lokomotiva má klasický zásobník na vodu, tah v kotli při stání zajišťuje pára klasickou dmychavkou, atd.
Celá řada spolků provozujících parkové dráhy se chlubila nejen svými kolejišti, ale i rozestavěnými vozidly. Zejména rozestavěný krokodil RhB je proveden fantasticky. Budou postaveny dvě takové lokomotivy, jedna se spalovacím motorem a elektrickým přenosem, druhá pak bateriová.
Další prezentovali svoje modely, které chtějí stavět i na zakázku.
Někteří představili rozestavěné parní lokomotivy (což je velmi poučné v tom, že je například dobře vidět samotný svařovaný kotel) nebo i motorové. Vděčným tématem je německá úzkorozchodná V51.
Další kategorií jsou provozovatelé modelů menších velikostí. K vidění bylo několik soklů s kolejovými ovály rozchodu 45 mm, jeden dokonce s rozchodem 32 mm. Bylo možno pozorovat nejvíce modely IIm, ať již tovární nebo vlastní stavby. Poučné a inspirativní jsou zejména individuální úpravy modelů - hlavně armatury topení i rozvodů páry. Velmi individuální je také vnitřní RC výbava. K vidění byly modely ve velikosti 0. Nádherné, ale evidentně již za hranicí ještě slušné hratelnosti. Zásobníky plynu jsou ve vagonech, RC výbava se do modelů již nevejde.
Zvláštní kategorií jsou ministroječky - k vidění byly lokomotivky ve velikosti N a H0. Jejich jízda je však jen zběsilým úprkem po oválu. O regulovatelnosti jízdy svědčí např. plechové zábrany proti převrácení strojků v zatáčkách. Je to zajímavé, ale jen pro ty, jejichž cílem je cesta - tedy stavba podobných funkčních miniatur. Ostatní jen užasnou - ehle, ono to jede!
Dvě haly jsou věnovány kolejišti s rozchodem 5 palců a jedna hala kolejišti se splítkou 5 a 7 palců. A tady se drandí. Každý, kdo má ve vlastnictví něco, co zde může jezdit, může se na akci přihlásit. Zašle fotografii modelu, a v případě, že je vybrán, může se zúčastnit. Místa je totiž méně, než zájemců, takže pořadatelé si mohou vybírat a patrně eliminují některé výtvory připomínající pouze splašené bedýnky na kolejích. S kvalitním modelem by však neměl být problém, protože i při takovém výběru byly k vidění stroje vyráběné jen podle paměti nebo střelbou od boku. Dobrým příkladem může být loňská účast majitele pražské ponorky s krasinem. Ale i mnoho letošních modelů připomínalo svou předlohu jen z dálky.
Bylo zábavné pozorovat majitele, jak důstojně se vší vážností krouží s modelem po kolejišti jsa usazen na miniaturním bobku na tendru nebo na vagoně. A vážně se tvářící dámu (manželku), která je hrdá na schopnosti svého muže, nebo na mladou paní, která brázdí pavilon se svými dětmi naloženými na svém vlaku.
Důležitá jsou i depa s kolejemi pro modely jednotlivých účastníků, kde dochází k roztápění a provozní údržbě lokomotiv, nabíjení jejich baterií a dopinku jejich majitelů (dávají si třeba jen chleba z ubrousku, pití si vozí s sebou na lokomotivě). Odstavných ploch je několik - jedno hlavní má přesuvnu, další mají točny a pro účastníky s mnohavozovými vlaky jsou k dispozici odstavná nádraží.
Zcela fascinující jsou akční děti. Berou to smrtelně vážně a mnohé obsluhovaly i parní lokomotivy opravdu bravurně. O technice lokomotivy musely skutečně něco vědět. Někdy dokonce ani nebylo vidět dozorující rodiče. Prostě i to, jak to zvládají, je zážitek.
K dokonalosti to dotáhli stavitelé parní lokomotivy, kteří se do budky strojvůdce mohou posadit. K tomu už není co dodat.
V halách se velmi rychle zakouří. Pach spáleného uhlí a strojního oleje je opravdu inspirativní. Nechcete si pořídit také něco takového?
Jsou v menšině, ale přesto jde také o nepřehlédnutelné krasavce. Nezi stánky brázdí betonovou podlahu pavilonů parní traktory a auta. Jde o nádherné funkční modely, které jsou často na přívěsech vozit i větší počty lidí.
Velmi zajímavé bylo pozorovat i »parkoviště závodních strojů«. Roztápění a provozní údržba těchto přerostlých modýlků je totiž také zážitkem.
Prezentovány byly i menší nekolejové modely - různé lokomobily, parní traktůrky a další. V různých variantách zpracování - jednodužší plechové výrobky s nízkotlakými kotly a topením na líh nebo mnohem propracovanější s frézovanými a odlévanými součástmi s topením na plyn s provozním tlakem kolem 3 barů.
Bez zajímavosti nejsou i modely traktorů se spalovacími motory. Předváděné výrobky byly z hlediska řemesla skutečně skvostné.
Parníky jsou velmi populární. Je k vidění celá řada modelů, většina pak plovoucích. V kruhovém bazénu se pak konají soutěže v nejrůznějších kategoriích. Jednotlivé modely jsou na stolech, takže se dá z bezprostřední blízkosti nakouknout do střev.
Z hlediska funkčnosti jsou na tom nejlépe vrtulové parníky, protože lodním šroubem vrhaná voda na list kormidla umožňuje loď řídit i při nízkých rychlostech. Kolesové parníky jsou řiditelné mnohem hůře. O to je zajímavější pozorovat výkony modelářů při soutěži.
Někteří modeláři staví modely i velmi složitých pohonných jednotek z doby průmyslové revoluce. Mnoho modelů je tak složitých, že vlastní parní válce aby člověk pohledal...
Pro všechny modeláře jsou potřebné nástroje, nářadí, odborná literatura a další doplňkové artikly. Nabídka je rozmanitá a obrovská. Koupit můžete samozřejmě ihned. Velmi zajímavá je nabídka například neopracovaných odlitků lokomotivních kol, parních dómů, nárazníků a různých armatur. Kdo staví vlastní parní lokomotivu, má často k dispozici soustruh, frézu, vrtačku a šikovné ruce. Ale slévárnu k tomu? No - není potřeba.
Někteří nabízejí jen drobnosti, jako například modelářský klempíř, který nabízí měděné střechy na modelové stavby. Příklad jeho práce budiž tečkou za touto reportážní zkratkou.