13. halový parní sraz
Sinsheim 2009

Autor textu – Roman Šiler. Autoři fotografií jsou uvedeni u jednotlivých snímků. Reportáž byla dokončena 18. 1. 2009.

9.—11. ledna 2009 – Sinsheim naposledy

V pořadí 13. halové setkání především vyznavačů živé páry se konalo pod střechami výstavního areálu v městečku Sinsheim naposledy. Pozemky větší části výstaviště (haly 1—5) připadly zpět pronajímateli (Neuland GmbH). Firma Messe Sinsheim tak bude nadále obhospodařovat místo původních 40 000 m² pouze 10 000 m² (hala 6 ležící za silnicí). To je pro konání velkých modelářských akcí málo. Další akce se tedy přesune na výstaviště v Karlsruhe. Pro železniční modeláře byl na velkých výkresech představen koncept kolejiště rozchodu 127 i 184 mm. Na první pohled vypadá značně zjednodušeně, jde ovšem o skicu bez měřítka, byť vytvořenou počítačem. Takže skutečné provedení tratí je zatím nejasné. Z konceptu však vyplývá, že oba rozchody by měly být vedené paralelně.

13. ročník jinak beze změn

Organizace lednového halového srazu zůstala stejná, jako u předchozích ročníků. Obě kolejiště mají stejný tvar, jen tu a tam přibyla nějaká ta odstavná kolej. Firemní stánky jsou také prakticky stále stejné. A tváře vystavovatelů i tváře aktivních účastníků se také vlastně moc nemění. To ale ze srazu vůbec nesnímá punc zřejmě největší a dobře organizované akce na světě. Pro každého zájemce se tu najde něco nového, co zaujme, přinese inspiraci a potěší. To je fakt – jak s neštěstím v hlase oznámil Jirka Sajbrt: „Jen jsem se tu trošku rozhlédl a už mi cuká v kapse peněženka“.
Vzhledem k reportážím z předchozích ročníků se dále nebudeme dopodrobna zabývat všemi předváděnými modelářskými obory. Zcela sobecky se zaměříme na českou účast se záměrem vyburcovat další zájemce o »přerostlé« železniční modelářství.

Čeština se neztratila

Počet aktivních účastníků z České republiky se lehce zvýšil. Poprvé se do »světa« podívala sedmipalcová severomaravská 310.0 pana Síče. Naproti tomu pražská Barbora byla tentokrát »zaneprázdněna« a zůstala za pecí. Z Brna bylo vypraveno dodávkové auto se čtyřmi lokomotivami a jejich vozy. Pátá Rocket se vezla osobním autem s posádkou. Jirka Kůt emigroval (oproti loňsku) na pětipalcové kolejiště (Rocket), jeho místo na kolejišti 45 mm vedle rodiny Pavla Uhlíře zaujal Karel Duda (s »regnerkou« 99 211). Jirka Sajbrt kroužil s Topsy 2 také na pětipalcovém okruhu. A do třetice byl na stejném kolejišti Bohumil Pavlíček z Jablonného se svou novou lokomotivou T478.0.
Ostatní obsadili kombinované kolejiště. Pro oba Tomáše Randýsky bylo svátkem převzetí a první zatopení panensky čisté parní lokomotivy polní dráhy pokřtěné na KŘENOVICE, samozřejmě v poněkud historickém znění KRZENOWIC. Německá transkripce zjevně slovanského názvu obce ležící na Vlárské trati mezi Brnem a Slavkovem byla zvolena jednak proto, že v období pořizování podobných parních lokomotiv ještě za rakouské monarchie byla německá varianta názvu běžně užívána, a také proto, že výrobce nemá pro výrobu jmenných štítků modelů k dispozici háčky a čárky.
Na stánku firmy SOB (Südostbahn) byla vystavována také sestra této lokomotivy se jménem PONAVA – rovněž přírustek do parku pětkových modelů v Brně. Ta ale zůstala nezatopena.
Jihoafrická ANDPIE se po kombinovaném kolejišti proháněla již po druhé. Sinsheimskou premiéru (a derniéru zároveň) si odbyly obě bateriovky AEG. V provozu byly i 3 osobní vozy, které sloužily jako obslužné právě pro elektrické lokomotivy.
Z Hradce Králové byl v sobotu vypraven autobus se zájemci o sinsheimské parní běsnění. A z toho vyplývá, že čeština byla v německém prostředí skutečně slyšet.

Stěhování je fuška

8. 1. 2009 © Jiří Sajbrt

Pětková a sedmičková modelařina je náročná na fyzičku. Popisovat, kolik námahy stálo nastěhovat do aut všechny »propriety«, je zbytečné. Každý pochopí až si to vyzkouší.
Z Brna jsme vyjížděli ve čtvrtek. Dálnice A6 je v oblasti města Amberg již hotová, jízda z Brna je tak zcela hladká (D1—D5—A6—Sinsheim). V současnosti je navíc u nás citelný pokles nákladní kamionové dopravy. Tolik riskantní D1 je tedy o hodně volnější, dokonce i v Praze nebyly na Jižní spojce problémy. Mimochodem - obchvat Prahy, která zcela nesmyslně nutí všechen tranzit sjíždět málem až na Smíchov, je posledním dluhem na slušném silničním spojení z východu na západ. Jakoby stále chyběla informace o tom, že Česká republika nekončí v Modřanech nebo v Roztylech. Vylidněná (či spíše vyautovaná) dálnice byla až do Norimberka. Dále na západ už byl provoz hustější.
Po příjezdu do Sinsheimu zbyl časový prostor na vyložení modelů do haly, na registraci a pak na ubytování. Navezení věcí den předem podstatně zpříjemní první výstavní den, kterým je pátek.

8. 1. 2009 © Tomáš Randýsek

Při registraci na pětkovém kolejišti vždy určitá část účastníků »vyfasuje« službu na některém z přechodů přes trať. Tento rok padla karta na Jirku Sajbrta. Moc mu to v oranžové vestě slušelo. Svědomitě hlídal, aby nikdo nebyl přejet vlakem.

10. 1. 2009 © Roman Šiler

Jezdit, jezdit a jezdit

Tímto nepsaným zákonem se řídili všichni. A s chutí.
Obdiv zasluhuje vytrvalost Jirky Kůta, který kroužil s miniaturní Rocket. Obsluha tohoto modelu je skutečně náročná. Vzhledem k velikosti topeniště a kotle je nutno neustále s něčím manipulovat. Osobním rekordem bylo 6 a půl okruhu. Na kolejišti kroužil ještě jiný modelář se stejným modelem, ten však byl upraven na topení plynem, což je neskutečné ulehčení obsluhy.

9. 1. 2009 © Tomáš Randýsek

10. 1. 2009 © Tomáš Randýsek

10. 1. 2009 © Jiří Sajbrt

Anglická TOPSY 2 si zajezdila nejen se svým majitelem, ale i pod taktovkou Jirky Kůta, pro kterého to již byla vysloveně procházka růžovou zahradou.

11. 1. 2009 © Tomáš Randýsek

9. 1. 2009 © Jiří Sajbrt

Pětipalcové kolejiště je spletité a pro neznalého nepřehledné. Vyniká množstvím odstavných kolejí, točen a přesuven. Bohužel v době dopravní špičky bývá dost často »ucpáno«. Sebemenší problém některého z jedoucích modelů se projeví zastavováním provozu a vytvářením front. V každém případě je to ale zážitek.

10. 1. 2009 © Tomáš Randýsek

Kolega Bohumil Pavlíček představil zbrusu novou lokomotivu T478.0, kterou na Moravě důvěrně známe pod něžným jménem »ceckáč« (jistě uznáte, že české pojmenování »zamračená« nebo případně »bardotka« nemá v žádném případě tu správnou šťávu).
Provedení lokomotivy je technicky stejné jako známá T466 i jako brejlovec, který je těsně před dokončením. Jezdí na baterie a má RC řízení. Model tak lze ovládat, aniž by na něm obsluha jela.

10. 1. 2009 © Tomáš Randýsek

10. 1. 2009 © Jiří Sajbrt

Zatěžkávací zkoušku prodělal nejstarší model ČR – lokomotiva 310.017. Autor modelu – pan Síč i jeho dva mladí spolupracovníci – se často zapotili při provozování stroje, který na tak dlouhé trasy prakticky není zvyklý. Po absolvování akce si společně řekli – již víme, co všechno musíme zlepšit. A šli a koupili nový (snad) výkonnější injektor. Model nemá nápravovou ani ruční vodní pumpu, což je tak trošku bezpečnostní problém. Ale nedivme se. Kde jsme všichni byli, když se pan Síč rozhodl postavit funkční parní model na rozchodu 184 mm v 70. letech? Je skutečným průkopníkem u nás a zaslouží si náš obdiv. Brněnská skupina sice má dnes dost lokomotiv, vagonů, kolejí a i trošku praktických zkušeností, ale lokomotivu v Brně nepostavil zatím nikdo. Druhým schopným stavitelem u nás je pražský Petr Bauer se svou Barborou. Další teprve následují nyní - nejblíže cíle (= zatopení nového modelu) je patrně pan Hamáček. Severomoravské skupině SDŽ (Síčova drobná železnice) proto všichni držme palce – prozatím jediný parní sedmičkový model u nás je opravdu velmi pěkný. Doufáme, že se budeme potkávat na dalších akcích. Výzvou budiž Strasshof a Graz.

11. 1. 2009 © Tomáš Randýsek

9. 1. 2009 © Roman Šiler

10. 1. 2009 © Jiří Sajbrt

9. 1. 2009 © Roman Šiler

10. 1. 2009 © Roman Šiler

11. 1. 2009 © Tomáš Randýsek

9. 1. 2009 © Tomáš Randýsek

9. 1. 2009 © Jiří Sajbrt

Zajímavý byl křest lokomotivy Krzenowic. Poprvé bylo do kotle naloženo dřevěné uhlí prosáklé petrolejem, poprvé byl na komín nasazen ventilátor, poprvé byla do kotle pumpována voda. Mimochodem - to pumpování ruční pumpou z obslužného vagonu, který byl čerstvě vybaven popisy SMPD s čísly a novou dřevenou podlahou, nebralo konce. Nakonec jsme zjistili, že nebyly správně sestaveny trubky v zásobníku vody obslužného vagonu. Mohli jsme se tedy upumpovat. Objevilo se několik dalších drobných závad, ale to je celkem pochopitelné. Lokomotiva je jinak velmi dobře konstruována. Jde o robustní model s velkým kotlem a velkým topeništěm. To jsou předpoklady pro dostatečný tepelný výkon a dostatečnou parní rezervu modelu. Obé vede k vynikajícím jízdním vlastnostem. Po zažití způsobu obsluhy jezdili strojvedoucí bez problémů »o sto osm«.

8. 1. 2009 © Tomáš Randýsek

10. 1. 2009 © Roman Šiler

9. 1. 2009 © Tomáš Randýsek

10. 1. 2009 © Tomáš Randýsek

9. 1. 2009 © Tomáš Randýsek

10. 1. 2009 © Tomáš Randýsek

Kotel nových lokomotiv je ocelový. Topeniště je široké, je vybaveno dvoudílným vytahovacím roštem a vyniká pecními dvířky větších rozměrů, takže model pohodlně polyká i větší kousky uhlí. Přestože jsou všechny kohouty a ovládací páky kovové bez tepelných izolací, nepálí – lze je ovládat prsty bez rukavic. To je celkem příjemné překvapení.

9. 1. 2009 © Tomáš Randýsek

10. 1. 2009 © Tomáš Randýsek

Stavebnice lokomotivy SOLINGEN, kterou má v práci Jirka Sajbrt, bude mít kotel ještě o něco větší. Dají se očekávat vlastnosti srovnatelné nebo ještě lepší. Jirka se proto tetelí radostí. Aby ne.

10. 1. 2009 © Jiří Sajbrt

9. 1. 2009 © Roman Šiler

10. 1. 2009 © Roman Šiler

8. 1. 2009 © Tomáš Randýsek

9. 1. 2009 © Tomáš Randýsek

Oba nové sesterské modely (KRZENOWIC a PONAVA) byly po skončení výstavy odvezeny zpět do Švýcarska (v Sinsheimu byly jen na ATA-karnet - v celním režimu dočasného dovozu za účelem výstavy). V mateřské dílně budou odstraněny objevené závady a pak budou modely odeslány do Brna.

10. 1. 2009 © Tomáš Randýsek

10. 1. 2009 © Jiří Sajbrt

Elektrické lokomotivy AEG jezdily většinou předtím, než byly zatopeny parní kolegyně nebo je proháněli dvojkaři při svých odskocích k velkým modelům.

9. 1. 2009 © Tomáš Randýsek

10. 1. 2009 © Tomáš Randýsek

9. 1. 2009 © Jiří Sajbrt

10. 1. 2009 © Jiří Sajbrt

9. 1. 2009 © Roman Šiler

10. 1. 2009 © Roman Šiler

ANDPIE stávkovala poměrně málo, zlobily podcházející pojišťovací ventily, které bylo nutno opakovaně čistit. Jejich jednoduchá konstrukce s kuličkou není nejlepší. Jinak si při provozu tohoto modelu není na co stěžovat. Opakovaně nutno vyzdvihnout nezávislost na vybavení obslužného vagonu. Model si veze vše potřebné sám - solidní zásobu vody i uhlí.

9. 1. 2009 © Tomáš Randýsek

10. 1. 2009 © Tomáš Randýsek

10. 1. 2009 © Jiří Sajbrt

Na kolejišti s rozchodem 45 a 32 mm jezdily oba modely živých parních modelů Regner rodiny Uhlířů (IV K a 99 5603). Sousedem hovořícím srozumitelným jazykem byl pan Duda s manželkou (model 99 211).

10. 1. 2009 © Tomáš Randýsek

10. 1. 2009 © Roman Šiler

11. 1. 2009 © Tomáš Randýsek

Velmi příjemné bylo i noční ježdění setmělým pavilonem. Osvětlení bylo zapnuto jen v části nad přesuvnami s depy. Ke slovu přišlo nejen vnější osvětlení, ale i iluminace kabin strojvedoucího, kde je nutno sledovat vodoznak a tlakoměry.

Zajímavosti nebo podivuhodnosti

Na výstavišti bylo v provozu velmi mnoho zajímavých modelů. Je jich však takové množství, že poněkud splývají.
Pro ilustraci si všimněme velmi detailně zpracovaného modelu elektrické lokomotivy v měřítku 1:11 (rozchod 127 mm), která má pečlivě provedený interiér kabiny a třeba i bednu s nářadím.

K vidění byly (nově) i celodřevěné modely parních lokomotiv, které byly předváděny pendlováním na dřevěných kolejnicích. Modely byly zhotoveny velmi detailně. Jen smysl takových modelů nám trošku unikal. Možná jsme nebyli sami.

V rámci kombinovaného kolejiště bylo postaveno hřiště lesní dráhy. Bylo to kolejiště rozchodu 127 mm postavené členy privátního modelářského klubu a napojené na hlavní trať. Koleje byly doplněny různými budovami a zařízeními po vzoru amerických lesních železnic. V provozu byla parní lokomotiva a množství vozíků, převážně pro přepravu klád. Vidět bylo zajímavé nakládací zařízení, na místě byla lokomobila, která řemenicí poháněla funkční okružní pilu. Vesele tady nakládali, posunovali, převáželi, řezali, vykládali a také vykolejovali. Bylo se na co dívat.

Firma MALU-Bahn vlastní jednak kolejivo kombinovaného kolejiště a jednak provozuje osobní vlaky pro veřejnost. Nejvíce obdivovaným strojem parku osobních vlaků je lokomotiva rakouské řady U.

Firma Regner měla v plném provozu prototyp lokomotivy Shay a dva modely Mh6. Série výročních modelů lokomotivy známé z mariazellské dráhy byly konečně dokončeny a v těchto dnech se objednané kusy dostaly ke svým majitelům.

Nekolejová pára

Traktory a auta brázdící uličky mezi veletržními stánky a kolem kolejišť jsou natolik fantastická vozidla, že ani tentokrát neodoláme ukázat několik fotografií. Klasikem klasiků je parořidič jezdící v buřince v pantoflích naboso...

Divadelní představení i herecké obsazení klasické

Halový parní sraz dorostl do určité velikosti a zdá se, že již nemá kam expandovat. Pokud by se mělo zúčastnit ještě více modelů, bylo by nutné rozšířit tratě a depa. Vzhledem k prostorovým možnostem to je však již těžko představitelné. Návštěvníků přijde také jen konečné množství, protože jde o zcela specifické téma, které úplně obecně veřejnost netáhne. V současné ekonomické situaci v Evropě lze navíc spíše předpokládat pokles zájmu jak veřejnosti, tak i modelářů. Ale nepředbíhejme.

Příště v Karlsruhe

Město Karlovo Ticho je trošku dál od nás. Po dálnici A6 pokračujeme dále na západ a odbočíme na A5 směrem na jih. Ujedeme tak o dalších 70 km více. Podrobnosti k organizaci příštího ročníku budou oznámeny později. Nakolik se zvýší náklady (na ubytování) v Karlsruhe nelze předem odhadnout, ale dramatického to snad nic nebude. Kilometry navíc nás snad také nepoloží. Město samotné však skýtá mnohem více možností využití volného času. I když tuto výhodu ocení zřejmě více doprovázející manželky a milenky. Modeláři na nějaké rozptylování většinou nemají čas.

<< ZPĚT

13. halový parní srazSinsheim 2009

9.—11. ledna 2009 – Sinsheim naposledy

13. ročník jinak beze změn

Čeština se neztratila

Stěhování je fuška

Jezdit, jezdit a jezdit

Zajímavosti nebo podivuhodnosti

Nekolejová pára

Divadelní představení i herecké obsazení klasické

Příště v Karlsruhe

13. halový parní sraz
Sinsheim 2009