»Srazy bláznů«
na firemním kolejišti v Brně
rok 2007

Čas od času jsou organizovány srazy příznivců železnice s rozchodem 45 mm na firemním kolejišti v Brně. Pracovně je nazýváme »Srazy bláznů«. Jsou příležitostí setkání podobně »potrefených«, kteří si mohou zajezdit, seznámit se s novinkami na trhu, seznámit ostatní se svými modelářskými úspěchy nebo si jen tak prostě poklábosit.
Oznámení termínu se děje především informací na těchto webových stránkách spolu s nástinem programu. Okruh zájemců a sympatizantů akce se rozrostl natolik, že lze jen těžko všechny osobně oslovit a při tom na někoho nezapomenout.

Sraz bláznů - sobota 23. 6. 2007

V pořadí třetí akce byla ve znamení oficiálního předání nového unikátního spirálního mostu do »modelářského provozu«. Samozřejmou součástí programu byl provoz živých parních lokomotiv, které organizoval pan Kůt. Dále byly předváděny modely rozchodu 127 mm (organizoval pan Sajbrt). Elektrický provoz na zahradním kolejišti 45 mm řídil Martin Šiler.

Podařilo se dodržet zhruba tento program srazu:

10,00—11,00 hod

Jízdy živých parních lokomotiv na kolejišti, paralení provoz elektrických modelů na vedlejších tratích mimo spirální viadukt.

10,30 hod

Představení modelu velikosti 5 v prostoru parkoviště a zahájení zatápění lokomotivy.

11,00—11,30 hod

Slavnostní předání spirálního viaduktu a přilehlé trati do modelového provozu. Slavnostní poslov, tisíce děkovných dopisů. První jízda vlaku RhB a HSB.

11,30—12,00 hod

Jízdy vlaků po nové trati přes spirální viadukt.

12,00—12,30 hod

Zdolání stoupání spirálního viaduktu živými parními lokomotivami. Zadájení provozu Modelu motorové lokomotivy velikosti 5.

12,30—14,30 hod

Představení novinek nebo dosud neznámých výrobků, předváděcí jízdy představených modelů.

14,30—17,00 hod

Jízdy elektrických a parních modelů po všech tratích zahradního kolejiště.

Autoři fotografií:

Fotografie pořídili a ke zveřejnění laskavě poskytli autoři Zdeněk Žert, Ing. Tomáš Marek, Aleš Ležatka a domácí autor (ten je poskytl nelaskavě a z donucení) Roman Šiler.

Naslouchání proslovů k novému viaduktu.

Nejvyšší pán železničář dozoruje provoz na nádraží.

Vlak na spirálním mostě byl skutečnou diváckou atrakcí.

Jako obvykle bylo nejsložitější a nejnamáhavější činností vynášení modelů ze skladu na kolejiště. Vzhledem k velikosti se trošku »pronesou«.
Spirální viadukt byl osazen mosaznou deskou s takticko-technickými daty. Samozřejmě neunikl pozornosti nikoho z příchozích dávno před oficiálním zprovozněním.

Pan Chudoba byl ve středu pozornosti, přičemž stál ve středu svého dítěte...

Nicméně proslov pana stavitele Chudoby byl zajímavý jistě pro všechny. Hovořil o parametrech stavby a naznačil i obecný přínos takových staveb na další rozvoj činnosti firmy ASY model. Také konstatoval, že skutečná realizace byla o mnoho pomalejší, než bylo původně deklarováno (také se ukázalo, že Jaroměř je postavená proklatě daleko od Brna). Provozovatel (a majitel) pískovcové nemovitosti vyzdvihl další zajímavý aspekt celé investiční akce (ať se vážnost situace trošku zlehčí) – a to obohacení jazyka českého o velmi zajímavé podstatné jméno ŇAMLÁNÍ a z něj odvozené sloveso ŇAMLAT. Jde o výstižný pojem vyjadřující činnost při spárování pískovcových staveb po zaschutí konstrukčního lepidla. Jinak není co dodat – pan Chudoba je skutečný umělec a my hračičkáři si jej musíme považovat. Na kolejišti má ještě hodně práce před sebou a bude jen dobře, že svá nejlepší (vláčkařská) díla bude mít právě v České republice.
Po zahájení provozu se kolem viaduktu začalo po zemi »povalovat« několik fotografů, zachycující stavbu a vozidla z »mravenčí« perspektivy.
Elektrické soupravy provozovali neúnavně především strojvedoucí – bratři Michal a Martin Černí, jako provozní koordinátor nasadil své zdraví Martin Šiler, který však kolejiště zná jako své boty, takže zas nějaké velké drama to naštěstí nebylo.

Novinkou v ČR je tato lokomotiva Regner, kterou postavil pan Dalecký.

Model dosud neměl RC, ale již se na instalaci pracuje.

Lokomotiva řady U je standardní součástí parku pana Kůta.

Lokomotiva je obohacena o štítky z období 1. republiky — ČSR.

Nabíjení akumulátorů dvojspřežní lokomotivy pana Uhlíře.

Jako páraři (miniměřítek) se osvědčili pan Kůt, Uhlíř a nový člen rodiny - pan Dalecký (který vyjížděl z domova v lijáku a zoufale se telefonem tázal, jak je v Brně). Živé parní lokomotivy celkem bez problémů vyjely spirálový viadukt, takže získaly certifikát schopnosti jízdy do stoupání 5%.

Podívej, jak je ten můj spodek krásný!

To se šeredně pleteš - můj je hezčí!

U hřbitovní zdi proháněl svou živou parní lokomotivu (ovšemže již v »normálním« měřítku 5) pan Sajbrt. Jeho lokomotiva má zejména tu pozitivní vlastnost, že si na ni nemusí brát brýle.
Na jednoduchém oválu jej pak vystřídal pan Pavlíček, který předvedl svůj model motorové lokomotivy ČKD řady T466 s jedním nákladním vagonem. Motorová lokomotiva je na baterie s RC ovládáním. Jde o vlastní stavbu - všechna čest!

Roztápění lokomotivy »solidního« měřítka není lecjaká věc.

Jirka Sajbrt nezapomínal vozit i přítomné...

I s tak velkým modelem je nutno zacházet v rukavičkách.

Na parním vlaku se postupně střídali cestující.

Jízdou na slunci si pan strojvedoucí (model vedoucí) výrazně opálil kolena .

Motorová lokomotiva vypadá úžasně. A hlavně – je to český model!

Nákladní zavřený vůz je celokovový a unese samozřejmě i dospělého člověka.

Nákladní vagon se stupačkami je připraven ke svezení.

Na boku lokomotivy je patrná přijímací anténa RC ovládání.

Kývačkové podvozky ČKD jsou plně funkční.

Parní lokomotiva Henschel ve velikosti 5 byla předvedena pouze studená, protože neumí projíždět oblouky o poloměru 3 m. To byla jednoznačně vada na kráse akce.

Jihoafrická »ANDPIE« byla jen studená - nechce se jí do poloměru 3m.

Lokomotiva Henschel vyžaduje podrobnější zkoumání. I dospělí pak musí na kolena.

Trošku smutné bylo bylo mimochodem konstatování, že LGB je mrtvé – respektive, že probuzení z komatu je velmi nepravděpodobné. Nám modelářům (hračičkářům) evropským nastávají těžké časy. Ani to ještě všichni nevíme. Koleje jsme nahradili, pro výhybky sáhneme hlouběji do kapsy – ale kdo nám vrátí evropské vagonky a mašinky?

Shay třípodvozková - sice americký, přesto velmi zajímavý model.

Dvoupodvozková Shay je perfektním modelem - zde již s dekodérem a zvukovým modulem.

Úzkorozchodný model Mogul je vlastně velmi krásný.

Občas se také něco nepodařilo – mimořádná událost na nádraží POTŮČKOV.

Martin Černý jako strojvedoucí vítězoslavně oznamuje dobytí (prozatím) nejvyššího místa trati.

Poprvé jsme se pokusili připravit jednoduché občerstvení. Zájem nebyl oslnivý, snad jen káva byla vzata na milost. Je ale fakt, že prostor kolem kolejiště neskýtá příliš pohodlí na konzumaci. Do budoucna uvidíme.
V rámci informace o novinkách byly představeny některé zajímavé malosériové výrobky v oboru kolejí – představeny byly produkty LEBU, firmy Heyn a Miha model+ a dále výrobky firmy Bachmann (bohužel jen na téma amerických železnic) a aktuální novinky firem Kiss a Dietz.
Setkání se snad líbilo. Bylo by ovšem zajímavé znát názory účastníků na programovou náplň srazu (piště, emajlujte, faxujte, telefonujte). Dále by pak bylo možno v budoucnu podobné akce zlepšovat.