Zahájení nové sezóny
Eisenbahnmuseum Strasshof
dne 26. 4. 2009
Parková dráha v Rakousku se drobátko počeštila...
Zahájení nové sezóny v železničním muzeu »Výtopna Strasshof« se uskutečnilo v neděli 26. 4. 2009 za hojné účasti modelářů z České republiky. Do Rakous se vydali již v sobotu, aby mohli také přiložit svou ruku k dílu - nebo-li k vylepšení parkové dráhy.
Autory fotografií jsou Randýskovi, Uhlířovi, Šilerovi a J. Sajbrt. Text reportáže zpracoval Roman Šiler.
Pracovní sobota
Ano - pracovní brigáda. To zní značně budovatelsky. Tak asi víc jak mínus 20 let. Mimoděk si lze vzpomenout na tu citovanou při - kdo má nejdelší ozvěnu. Samozřejmě to vyhrál Čech: "To já když si doma vylezu na kupku hnoja a zavolám - Lidi pojďte na brigádu - ještě týden se mi ozývá - běž do pr...".
To bylo za socialismu. Kupodivu za kapitalismu (nebo již přímo imperialismu?) jsme svolali brigádu - a ejhle, oni přijeli. Člověk by řekl - no bodejť - výlet do kapitalistické ciziny!!!
Ale nenechme se mýlit - jde o výlet za kolejemi s rozchodem 127 mm!
Sobota 25. 4. 2009 byla tedy ve znamení příprav první velké akce pro veřejnost v roce 2009. U parkové dráhy byly vytvořeny tři pracovní skupiny. Jedna řešila zpevnění kolejí ve smyčce, druhá dostala za úkol natáhnout podomítkovou vrstvu na opěrné zdi tunelu a třetí skupina natahovala probarvenou fasádu na budovu budoucího stavědla.
Po práci přišla odměna - večer s grilovanými lahůdkami s posezením přímo mezi historickými lokomotivami (měřítko 1:1) v depu muzea.
Všichni česky hovořící byli ubytováni v lůžkovém voze, za jehož okny se proháněly vlaky směrem na Břeclav.
Hodnocení - práce to byla zodpovědná, místy těžká, místy i za hranicemi schopností pracujících (natahování probarvené fasády).
V neděli hurá na trať
Hned po snídani začaly přípravy vlaků na provoz s návštěvníky. Připomeňme si, které modely z České republiky Strasshof navštívily.
Petr Příkazký přivezl svou americkou lesní lokomotivu (vlastní stavba). Bohužel po zatopení se projevila závada na parním stroji, takže model k naší velké lítosti nevyjel.
Bohumil Pavlíček z Jablonného přivezl svou osvědčenou T466 (vlastní stavba). Střechu zavřeného dvounápravového vozu vybavil nově polstrovaným sedlem. Pohodlí je zkrátka důležité.
Tomáši Randýsci přivezli elektrickou lokomotivu AEG (Balson) a parní lokomotivu KRZENOWIC (SOB).
Šileři přivezli stejné sesterské lokomotivy (AEG č. 4 a parní PONAVA č. 5) a tři osobní lavicové vozy. Hned na začátku dne byly samozřejmě nasazeny bateriové lokomotivy. Přepravní výkony posléze převzaly lokomotivy parní.
Lokomotivy AEG jsou provozně velmi spolehlivé. Na ovládání však až moc jednoduché. Topení uhlím je topení uhlím. To se nedá obejít.
Parní lokomotiva PONAVA byla čerstvě »vyzbrojena« zasklením okének budky strojvedoucího. Celý den jezdila se zátěží tří vagonů, mnohdy přeplněných. Počínala si velmi způsobně.
Jiří Sajbrt přivezl svou Topsy 2 (Anglie). A také dva lavicové vozy vlastní konstrukce. K tomu se vytasil se zkušební deskou s kompresorem, jímkou a brzdičem. Tímto zařízením bla testována přímočinná tlakovzdušná brzda na jeho nových lavicových vagonech a na vagonech konstrukce DRAH-servis.
A rodina Uhlířů přivezla svého dalšího člena - parní lokomotivu č. 3 se jménem GROMIT. Všichni si trénovali poctivě úlohu strojvedoucíhotopiče a získávali praxi. Na závěr dne byly připřaženy k lokomotivě dva lavicové vagony a probíhal test schopnosti přepravovat cestující. GROMIT nám všem udělal radost – dokázal bez větších problémů těžší vlak táhnout.
Na parkové dráze byly v provozu i další modely od rakouských majitelů. Nejčilejší byla lokomotiva z dílny firmy Zimmermann (pruská G8). Majitel si nebral servítky a s vlakem doslova létal.
Zatopena byla i klubovní U, která obdržela nový kotel. Opět se na ní projevily závady, takže do provozu s cestujícími nezasáhla.
Dále po kolejišti kroužila průmyslová lokomotiva se spalovacím motorem.
A také klubovní sedmipalcová bateriová průmyslovka.
Na zpevněné ploše vedle depa se proháněl parní válec. Velmi roztomilý.
Návštěva veřejnosti byla velmi dobrá. Davy zhoustly zejména po příjezdu parního vlaku z Vídně.
Všichni jezdili o stošest (také téměř až o stojedenáct).
Jezdili zamozřjmě i modeláři pracující s měřítkem 1:1, dále RC automodeláři a modeláři s měřítkem IIm nebo 1,5.
Pro příznivce měřítek 1:1 zde byly připraveny zatopené parní lokomotivy. Samozřejmě – nemodelová historická železniční vozidla jsou základní náplní muzea a pro mnoho návštěvníků pochopitelně i hlavním tahounem. Zajímavých věcí je tu hodně, i když ještě převážná většina teprve čeká na opravu. Je tu práce zhruba na příštích 257 let...
A příště
Snad na vlastním...
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
