Podzimní noc
Eisenbahnmuseum Strasshof
víkend 3. a 4. 10. 2009

Začátek podzimu bývá v železničním muzeu »Výtopna Strasshof« ve znamení jednoho víkendu s nočním provozem. Pro návštěvníky je připraven program na sobotu večer s tím, že končí až o jedné v noci. V neděli je pak standardní návštěvní den s provozem všech tématických celků.

Sezóna 2009 ve znamení poklesu

Rok ekonomické krize se projevil pro muzeum negativně. Významným způsobem poklesla návštěvnost. Úbytek je až 40%, což je skutečně hodně. Nakolik je to přímý důsledek ekonomické krize, ukáže teprve budoucnost. Příčinou menšího zájmu může totiž být i určitá stagnace v rozvoji muzea. Nemá cenu příliš sršet kritikou, ale rozvoj muzea, zejména po stránce prostředí pro návštěvníky, poněkud stagnuje. A není to jen otázka peněz, co brzdí pokrok ve stavu celého areálu.
Přímým důsledkem nižší návštěvnosti, čili menšího počtu platících návštěvníků, je především pokles tržeb a tím oddálení plánovaných výdajů na stavby nebo opravy. Muzeum nedostává příspěvky ze státního rozpočtu, ač by se mohlo zdát, že si takové finanční prostředky zaslouží. Pečuje přece o vozidla z majetku státního vídeňského Technického muzea. Toto muzeum se však v rámci modernizace expozic v 90. letech minulého století svých železničních sbírek rádo zbavilo s tím, že za údržbu tohoto fondu nebude vydávat peníze. Spolek ve Strasshofu na tyto podmínky předání exponátů přistoupil a za odměnu tak rozšířil své sbírky o takové unikátní exponáty, jako je provozuschopná parní lokomotiva LICAON se sedlovým tankem nebo známá lokomotiva řady 310. To, že i tyto skvostné a jedinečné lokomotivy potřebují peníze do budoucna, zřejmě nebylo až tak důležité.

Foto 4. 10. 2009 © Roman Šiler.

Sobotní brigáda

Naše skupina z Brna, Jablonného, Strážnice a Prahy přijela na místo již v sobotu dopoledne. Chtěli jsme přiložit ruce k dílu - pomoci provést práce na parkové dráze, které ji posunou trošku vpřed. V tomto smyslu byly připraveny práce na vyrovnávání svršku na trati k vodárenské věži a přípravné práce pro betonování plochy pro koleje budoucího nádraží u této věže. Vodárenská věž je nejvzdálenější místo na trati od centrálního nádraží. Celková délka tratí parkové dráhy se objetím věže zvyšuje na cca 1 km.

Foto 3. 10. 2009 © Pavel Uhlíř.

Po vyložení modelů a nářadí z aut jsme vykonali ještě jiný plánovaný oficiální akt. Pan Erich Lechner, hlava skupiny modelářů provozujících parkovou dráhu, slavil své narozeniny. Jako dar byl z Brna přivezen (zhruba) třípalcový model lokomotivy rady U. Model modelu. Předlohou pro tento výrobek byl pětipalcový model lokomotivy ve vlastnictví »Štrashofského« spolku. Model byl krásný a sladký - večer všem chutnal.

Foto 3. 10. 2009 © Pavel Uhlíř.

Na místo pracovního nasazení jsme proto dojeli – jak jinak – vlakem. Tento akt budiž hodnocen kladně – po krátké poradě jsme totiž individuální dopravu zamítli všemi hlasy jako neekologickou. Zapřažena byla nová brněnská (první) sedmipalcová lokomotiva AEG. Ta je v elegantní zelené barvě, ladila proto s brněnskými lavicovými vagony.

Foto 3. 10. 2009 © Pavel Uhlíř.

Trať k vodárenské věži byla na několika místech vyrovnávána. Pohledem z polohy ležícího střelce byl bedlivým okem zkoumán výsledný efekt práce a sledována spolupráce kolo×kolejnice. Výsledek byl v několika případech negativní...

Foto 3. 10. 2009 © Pavel Uhlíř.

Foto 3. 10. 2009 © Jana Uhlířová.

Jiří Sajbrt jako technicky vzdělaný člověk při krátkém školení vysvětlil, jak se zachází s náhradní bublinkou do libely. Příkladem poučil ostatní, jak se její vlastnosti využívá ve stavební praxi. Všichni jej udiveně pozorovali.

Foto 3. 10. 2009 © Jana Uhlířová.

Někteří měli evidentně sedavé zaměstnání. Nakonec si ovšem nasedli všichni a odjeli na hlavní nádraží. Čímž byla budovatelská činnost u konce.
Po skončení brigády byly zatopeny všechny lokomotivy a začalo se drandit.

Foto 3. 10. 2009 © Roman Šiler.

Foto 4. 10. 2009 © Roman Šiler.

Rozhodně velmi zajímavou byla premiéra motorové lokomotivy T478.3085 v pětipalcovém provedení, kterou vyrobil kolega Bohumil Pavlíček jako svůj třetí pětipalcový model. Lokomotiva má opěr bateriový pohon, není však ovládána dálkově vysílačkou. Model jezdil nádherně. Škoda, že se nemohl potkat s právě dokončovaným prototypem modelu stejné lokomotivy ve velikosti 1,5.

Foto 3. 10. 2009 © Roman Šiler.

Foto 3. 10. 2009 © Jana Uhlířová.

Foto 3. 10. 2009 © Pavel Uhlíř.

Foto 3. 10. 2009 © Jana Uhlířová.

Foto 3. 10. 2009 © Pavel Uhlíř.

Foto 3. 10. 2009 © Jana Uhlířová.

Rodina Uhlířů proháněla svou parní lokomotivu GROMIT. Tento model však začal hned stávkovat. Nechutnala mu voda. Zdálo se to divné, ale problém jsme měli nakonec všichni. Do upravené vody byl totiž přidán antikorozní přípravek. Ten při varu velmi pěnil, takže všechny lokomotivy měly velkou spotřebu vody (odcházela ve velkém množství s párou do válců a do výfuku). Pro lokomotivy s menší parní rezervou to byla doslova pohroma. Nakonec jsme všichni »přesedlali« na vodu normální, což sice není dobré pro kotel, ale dalo se alespoň jezdit.

Foto 3. 10. 2009 © Pavel Uhlíř.

Foto 3. 10. 2009 © Roman Šiler.

Foto 4. 10. 2009 © Roman Šiler.

Jako první pěnivou vodu »zahodil« Jirka Sajbrt. Prohlásil ji za sračku a šel s kanystrem do dřezu. A jezdil. Protože jeho TOPSY 2 měla konflikt s přídržnicemi kolejí na trati k vodárně, kroužil jen na malém okruhu.

Foto 4. 10. 2009 © Roman Šiler.

Foto 3. 10. 2009 © Jana Uhlířová.

Než byly zatopeny PONAVA a KRZENOWIC, kroužila s návštěvníky nová bateriová lokomotiva AEG, která má jako první rozchod 7 1/4 palce, čili 184 mm. V zelené barvě vypadá lokomotiva opravdu elegantně. Ne prozatím žádné popisky. Obdrží pravděpodobně číslo 21 a samozřejmě vlastnickou značku S.M.P.D.

Foto 3. 10. 2009 © Roman Šiler.

Foto 4. 10. 2009 © Roman Šiler.

Obě sesterské parní dvouspřežky jezdily spolehlivě a bez problémů. Pokud pomineme počáteční chrlení pěnivé vody z komína.

Skvostná americká podvozková lokomotiva se strojatým kotlem kolegy Petra Příkazkého ze Strážnice se vesele rozjela. Nakonec ale nevydržel tlakoměr, který měl letování hrdla jen cínem. Příště již jen stříbrem.

Naše zelené lavicové vagony se pochlubily novými dokončenými koncovými svítilnami. Při nočním provozu to bylo nádherné.

Za povšimnutí stál model tramvaje jednoho z rakouských kolegů. Jde samozřejmě o fantazijní model - nemodel. Ale je to fantastické udělátko. Sedí se uvnitř, je zde maličký kontroler - motory mají odporovou regulaci rozjezdu a dokonce i zkratovou brzdu! Celkově vypadá toto vozidlo trošku neohrabaně. Ale jede a je to SRANDA!!!

Večerní parní vlak a noční program

Základem sobotní večerně-noční akce je zvláštní vlak tažený parní lokomotivou vypravený z Vídně. Ten přijíždí do areálu muzea kolem šesté hodiny. Pro návštěvníky, kteří ovšem přijíždějí i auty, byly připravené 4 zatopené parní lokomotivy. Jedna z nich byla z Maďarska a jedna ze Slovenska. Zbývající byly místní. Tyto lokomotivy vozí zájemce v kabině po areálu muzea. Noční osvětlení má samozřejmě romantický náboj. Atrakcí pak je také obracení parní lokomotivy na točně.

Jízdy na parkové dráze jsou opravdu za tmy velmi zajímavé. Do praktického provozu byly nasazeny dokončené modely koncových návěstí. Noční osvětlení nástupiště a ostatních objektů dráhy je velmi příjemné. Počasí bylo naštěstí velmi solidní, ani noční chlad nebyl nijak extrémní.
Pravda však je, že ve srovnání s minulým rokem bylo skutečně cítit nemší množství svezeníchtivých.

Komfortní lůžkový vůz

Nebylo nás málo, ale po stránce ubytování je to ve Stasshofu nanejvýš stylové. Ubytováni jsme byli ve vyřazeném lůžkovém voze. Je sice starší, ale plně funkční. Pootevřeným oknem bylo slyšet šustění vlaků jedoucích po hlavní trati Severní dráhy císaře Ferdinanda...
Lůžkový vůz je poměrně zajímavý. Jednotlivá kupé mohou mít až tři lůžka nad sebou. Zasunutím přepážek lze dvě kupé spojit v jedno. Pokud jsou visutá lůžka sklopena, vzniká tím pohodlný dvoulůžkový pokoj. Vůz je napojen na elektřinu, ale vodovodní přípojka samozřejmě není. Zuby je proto nutno čistit v umývárně výtopny.

Neděle je normální pracovní den

Po klubovní snídani jsme opět nastartovali své stroje a přivítali první nedělní návštěvníky. Nutno říci, že jich bylo podstatně více, než v sobotu. Relativně hodně lidí je ze Slovenska a čeština je také slyšet. Své ovoce tak možná nese snaha členů spolku připravovat informační materiály i ve slovanských jazycích.

Kolem čtvrté odpoledne byly ohně v modelech vypnuty a začala příprava na cestu do vlasti. Docela normálně jsme se těšili domů, protože za dva dny toho měli všichni – dost. Po zhodnocení akce jsme se rozloučili a vyrazili na cestu. Nakládání je samozřejmě namáhavá a nepříliš radostná práce. Ale naštěstí jsme nemuseli uklízet koleje. Koleje jsou totiž galeje...

Poslední snímky napovídají, jak všechno vozíme. Na prvních dvou vidíme nákladní prostor aut, kterým vévodí ladný pořádek, na čtvrtém snímku - což vidí všichni – vládne chaos. Proč to tak je, jeden neví...

Negativní zkušenosti jsou také dobré

Provozní trať k vodárně významně prodlužuje jízdu. Bohužel kvalita svršku je na nízké úrovni a nahodilé, či spíše nepředvídatelné vykolejování nás trápilo stále. Hlavní problém je skrytý ve zcela nevhodném štěrku, který pochází ze štěrkovny těžící dunajské naplaveniny. Jde tedy o oblázky, které jsou hladké a »tečou«. Proto je svršek nestabilní. Bohužel problém štěrku je problém finanční. Majitel štěrkovny je známý, který jej poskytuje zdarma. A jak se říká – darovanému koni na zuby nekoukej. V rámci bezpečného a spolehlivého provozu by se však měli chlapci ze Strasshofu na ten štěrk přece jen kouknout...
Pozitivní na tom všem je určitě jedna věc – bezpečně víme, jak to dělat nebudeme.

<< ZPĚT

Podzimní nocEisenbahnmuseum Strasshofvíkend 3. a 4. 10. 2009

Sezóna 2009 ve znamení poklesu

Sobotní brigáda

Večerní parní vlak a noční program

Komfortní lůžkový vůz

Neděle je normální pracovní den

Negativní zkušenosti jsou také dobré

Podzimní noc
Eisenbahnmuseum Strasshof
víkend 3. a 4. 10. 2009