Tradiční výrobce modelové železnice vybavuje již několik let svoje produkty příslušnou elektronikou pro digitální ovládání (systém s centrálou). Systém digitálního ovládání modelů firma pojmenovala »vícevlakový systém« (Mehrzugsystem - MZS). Zkratka MZS je hojně užívaná a výstižná, proto ji budeme i zde využívat.
První elektronika se v modelech LGB objevila v souvislosti s osvětlením. Na začátku současné éry byly přidány zvukové, již digitální, moduly. Potom se objevila také rozhraní - zařízení na jednoduché připojení dekodéru do lomotivy. Nejprve přes kablík, později to byl systém »Direktdekoder«, čili nasazení dekodéru kolíky přímo do zdířek na desku stávající elektroniky. Posléze jsou všechny nové modely vybavovány dekodéry. V současnosti ovšem začíná LGB produkovat modely opět vybavené variantně dekodérem nebo rozhraním DCC. Pro snadnou montáž dekodérů LGB na toto rozhraní jsou k dispozici nově lokomotivní dekodéry 3. generace s připojovacím kabelem pro rozhraní DCC. Je to reakce na stížnosti značného množství sběratelů nebo modelářů, kteří provozují analogová kolejiště nebo upřednostňují elektroniku jiných výrobců, že jsou nuceni kupovat i drahou digitální výbavu, kterou nepotřebují.
V době téměř ještě „hluboce analogové” se objevují první modely s digitálním zvukem. Jednotlivé zvukové sekvence jsou nahrány do pevných paměťových čipů a jejich vyvolání je řízeno jízdním režimem modelu, popřípadě vnějším zásahem (magnet mezi kolejnicemi). U modelů větších lokomotivy byly o začátku nahrávány autentické zvuky předloh v dost dobré kvalitě. Tyto zvukové modely byly již vybaveny rozhraním pro dodatečnou montáž dekodéru pomocí propojovacího kabelu. Kolem roku 2000 se začínají objevovat modely se zvukovým modulem a dekodérem MZS. Tím lze považovat vývoj za dovršený, čímž ovšem není myšleno, že by se zastavil další vývoj a zdokonalování digitální technologie ovládání železničních modelů. Od roku 2006 je uváděna na trh třetí generace digitální elektroniky MZS III.
Pro modeláře a sběratele, kteří si chtějí vybavit starší modely digitální technikou, jsou k dispozici jednak dekodéry a jednak tzv. univerzální zvukové moduly. Jejich montáž je do jisté míry jdnoduchá (zejména pokud existuje rozhraní). Pokud je nutno prvky po montáži programovatm je situace pro neškoleného modeláře už trošku složitější. Výrobce pochopitelně každého zákazníka v návodech nabádá, aby svůj model poslal do sevisního střediska k výrobci, což je mírně komplikovaný a ne bezplatný, ale spolehlivý způsob, jak problém digitalizace vyřešit. Zákazník ovšem také narazí na problém konstatování - nelze. Základní problém tkví v tom, že obchodní politikou firmy Lehmann je prodávat a dodatečně montovat jen univerzální moduly. Ty se nemusí vejít (a taky se nevejdou) do každého modelu sortimentu LGB. Nic z modulů s originálními zvuky nelze přitom pořídit. U výrobce jsou pouze vyměněny součásti eventuálně vadné. Žádné povýšení nezvukového modelu na zvukový (pokud byla originální zvuková varianta vyrobena) nelze učinit. Tato obchodní politika je sice nepochopitelná, ale je bohužel realitou.
Kdo zvukům modelů podlehne, musí u starších modelů hledat jinde.
Dalším problémem je dokumentace modelové elektroniky. Ke každému modelu je sice přiložen obsáhlý návod, k dispozici je částečný popis programování dekodéru a ovládání zvuků. Vlastní popis elektronických desek v modelu však chybí. Konektory nejsou popsány a chování dekodéru z hlediska výstupů rovněž popsáno není. Dokonce i zakoupené lokomotivní dekodéry LGB (Art. 55021) nejsou z hlediska připojovacích kolíků dokumentovány. Odborné zásahy do elektroniky jsou tedy vyhrazeny jen zasvěceným a zkušeným.
Prodávané moduly jsou ve formě plastových krabiček, které pokud se vejdou do modelu, jsou relativně jednoduše instalovatelné. Krabička obsahuje desku s elektronickými obvody, reproduktorem a připojovacími konektory. K dispozici jsou moduly se zvukem parní lokomotivy, motorové lokomotivy a elektrické lokomotivy. První dva i ve variantě americké. Zvuky jsou skutečně typické pro daný druh lokomotivy i lokalitu (Evropa / Amerika), ale představa, že všechny parní lokomotivy ve sbírce budou mít stejný zvuk, není vskutku povzbudivá. Nicméně principiálně jsou moduly řešeny tak, že deska obsahuje dekodér a zvukovou část s reproduktorem. Modul tedy stačí připojit dvoužilovým kabelem ke kolejnicím a ihned funguje. Pokud je nainstalovaán do lokomotivy, je oba dekodéry (lokomotivní i zvukový) sladit na společnou adresu. Stávající systém MZS má 23 adres (0-22). Kdo je šikovnější, dokáže krabičku rozebrat, uvolněný reproduktor namontovat na správné místo (celá řada modelů má pro zvukovou variantu vytvořeno optimální místo pro reproduktor) a desku elektroniky připevnit jinam. Jednak tím lze obejít nedostatek místa (krabička se sice nevejde, ale jednotlivé prvky ano), a jednak lze zajistit optimální zvukově – vyzařovací vlastnosti. Základním problémem kvality zvuku je totiž dostatečná velikost reproduktoru a průduchy pro výstup zvukových vln z modelu.
Univerzální moduly mají konektory pro připojení potenciometru pro regulaci hlasitosti (je součástí dodávky), konektor pro připojení taktovacího kontaktu (např. výfuk parního stroje je sladěn s otáčkami kol), konektor pro napájecí zdroj (nutný pro analogový provoz) a konektor pro spínač houkání nebo pískání (pomocí kolejového magnetu). Z návodu však není patrné, jak tyto komponenty vypadají, jak je získat a jak je namontovat. Taktovací senzor je součástka spolupracující s magnetem na nápravě, který u nezvukového modelu jednoduše není. Snímač není v nabídce, takže to celé pro normálního zákazníka plave na vodě. Napájecí zdroj je tvořen vysokokapacitním kondenzátorem, který zajišťuje napájení elektroniky při vypnutém napájení. Je to funkce důležitá pro analogový provoz, kdy je při změně směru jízdy vypnuto napájení při přechodu regulátoru přes nulu. Po vybití kondenzátoru je zvuk agregátů vypnut, po obnovení napájení opět nastartován. Kondenzátory udrží modul v činnosti po cca 15 vteřin. Pro digitální provoz se stálým napájení kolejových obvodů není tento zdroj nutný. Kondezátorový zdroj je v katalogové nabídce a lze jej normálně objednat.
Kontakt pískání je normálně řešen jazýčkovými relé na desce umístěné na spodní části hnacího podvozku. Jde opět o desku se součástkami, která není nikde prezentována, ani nabízena k prodeji. V katalogu je pouze nabízeno toto zařízení v provedení pro parní lokomotivy Mogul. Součástka je zapouzdřená a montuje se na podvozek tendru lokomotivy.
Na důležité součásti pro zvukové moduly, ke kterým lze počítat taktovací senzor a relé vyvolání pískání, dosáhnou servisní střediska, která tyto díly objednají jako náhradní součástky. V případě taktovacího senzoru je třeba koupit také celou nápravu s kroužkem permamentního magnetu.
První test šasi lokomotivy s dokompletovanou elektronikou. Je nutno správně naprogramovat funkční výstupy dekodéru, aby zvukový modul dobře spolupracoval. |