Motorová čtyřnápravová kapotová lokomotiva s centrálním stanovištěm strojvedoucího patří k těm velmi zdařilým modelům LGB, které jsou díky svým vlastnostem právem velmi oblíbené mezi modeláři. Otočné podvozky dovolují dobře se vypořádat s případnými nerovnostmi trati, celkem slušná hmotnost modelu spolu s bandáží na jednom kole dávají lokomotivě dobrou tažnost. A ve spojení se čtyřnápravovými vozy HSB, které k lokomotivě patří, dostáváme velmi spolehlivou soupravu osobního vlaku, který spolehlivě projede i ty »nejnemožnější« záludné kouty zahradního kolejiště.
Modely řady V51/52 se začaly vyrábět pochopitelně v analogové verzi. Kolem roku 2000, tedy v počátcích digitalizace železničního modelářství, byla vyráběny varianta analogového modelu s digitálním zvukovým modulem s možností připojení dekodéru (kabelové připojení). Následně byly v nabídce plně digitální modely (tovární dekodér i modul). Nakonec byla přidána varianta nezvuková digitální.
Kdo jednou na svém kolejišti vyzkouší zvukové digitální modely má problém. Nezvukové modely se mu rázem zdají být jaksi méně hodnotné. Elektrické lokomotivy lze ještě vzít na milost, ale ty motorové...
Naštěstí je tu firma Massoth je její vestavné sety zvukových dekodérů. Postupně jsou dopracovávány další stavebnicové součástky pro digitalizaci modelů, takže po uvedení komponent pro synchronizaci zvuků s otáčkami kol budeme mít k dispozici celou paletu prvků, která umožní úspěšně ozvučit a zdigitalizovat téměř každý model nejen z produkce LGB nebo Piko.
Ukážeme si, jak lze ozvučit pomocí prvků od firmy Massoth již digitální lokomotivu LGB. Vestavěný tovární dekodér je dobrý a spolehlivý, má však pouze jeden funkční výstup mimo ovládání osvětlení. Při použití digitálního zvukového dekodéru nemá smysl na existenci toho továrního dekodéru lpět. Využití by našel pouze ve spolupráci se zvukovým modulem (bez dekodéru). Zvukové moduly (např. DIETZ) jsou však dražší, než zvukové dekodéry MASSOTH, které dostaneme v setu i s reproduktorem. Pro kvalitní ovládání zvukového modulu nám také u továrního dekodérru chybí více funkčních výstupů pro přímé ovládání samostatných zvukových sekvencí zvukového modulu.
Aby ztráta továrního dekodéru tolik nebolela – respektive, aby bylo možno využít stávající kabeláže se všemi zásuvkami – nabízí se využití základní desky (adaptéru) vytvářející rozhraní pro zvukový dekodér. Tuto součást při ozvučení využijeme (Onboardadapter Massoth 8150701). Namontujeme zvukový dekodér s originální nahrávkou zvuků lokomotiv řady V51/52 (Sounddekoder XLS Massoth 8220051). Pro možnost ruční regulace hlasitosti použijeme potenciometr (XLS Potiplatine Massoth 8242010).
Ta není zcela jednoduchá, protože vruty jsou ze spodu dost špatně přístupné. Některé jsou kryty podvozky, které musíme vytočit. V jednom případě i tak nelze na hlavu vrutu nasadit šroubovák kolmo. Největší problémy však nastanou při zpětném dosazení karoserie po ukončení montáže.
Obě kapoty jsou dalšími vruty spojeny s kabinou. Montážní celek nemusíme dále dělit a odložíme jej vedle modelu a připravíme jednotlivé komponenty Massoth. Pod krátkou kapotou je umístěn dekodér. Dále si všimneme desky plochých spojů, která zajišťuje propojení mezi kapotami pod kabinou. Na této desce je hlavní vypínač, propojení jednoho motoru, propojení BUS v případě existence továrního zvukového modulu LGB (který je tak pod delší kapotou) a také místo pro potenciometr hlasitosti.
Reproduktor ze setu XLS odpovídá svou velikostí montážnímu místu ve výlisku základního rámu modelu. Nemusíme tedy nic upravovat. Pro upevnění použijeme nejlépe černěné vruty se sady vrutů LGB. Obstarat však musíme plastové podložky, kterými okraje reproduktoru přitáhneme. Tím je motáž hotova. Zadní ozvučnici reproduktoru obstará samotná kapota modelu.
Adaptér umožní bezproblémové využití stávající kabeláže modelu. Každý kablík je opatřen zásuvkou, kterou bychom museli jinak odstřihnout a kablíky upravit pro montáž do šroubových svorkovnic nového dekodéru XLS. To je dost komplikované zejména v okamžiku, kdy musíme do jedné zdířky upevnit dva vodiče (přívody od podvozků).
Pokud přiložíme adaptér vedle továrního dekodéru uvidíme, že se »tváří« prakticky stejně. Směle tedy vytaháme zásuvky a místo dekodéru našroubujeme na stejné místo adaptér. Kablíky vrátíme do stejných pozic. Jednotlivé zásuvky jsou označeny zkratkami, takže bychom se nemuseli splést.
Součást balení dekodéru je kabeláž se zásuvkou pro rozhraní DCC. Tento svazek upevníme do svorkovnice dekodéru podle návodu. Je to jednoduché - montujeme jednotlivé vodiče v pořadí dle zásuvky. Začínáme červeným (svorka Dekoder +) a končíme modrým (svorka F1). Poslední modrý vodič musíme upevnit do opačné svorkovnice (svorka F2).
Potom zastrčíme zásuvku na kolíky rozhraní na adaptéru. Tím je vše hotovo. Zvukový dekodér bude v prostoru nad adaptérem. Jeho upevnění musíme vymyslit, žádné zdířky pro vruty zde nejsou. Vzhledem k tuhosti a množství všech kabelů v tomto prostoru však prakticky nehrozí nějaké nebezpečí zkratu, takže dekodér XLS můžeme jen zastrčit pod kapotu a tu v klidu zaklopit na původní místo. Kdo chce mít dekodér upevněn exaktně, může využít oboustrannou pásku k nalepení na vnitřek kapoty, ztíží se tím ovšem manipulace při odklápění kapoty. Nebo je nutno vytvořit nějakou konstrukci pro upevnění dekodéru nad adaptér. Přesunutí dakodéru pod druhou (delší) kapotu modelu je prakticky nemožné, neboť délka kabelového svazku nestačí. Prodlužování vodičů je možné, ale velmi pracné, takže elegance snadné montáže by byla ta tam...
Potenciometr Massoth je napájen na základové desce, která je vybavena montážními zdířkami. Bohužel se tato deska úplně nehodí pro montáž do rámu lokomotivy na místo pro potenciometr určené. Aby byla montáž naprosto čistá, museli bychom si obstarat samostatný potenciometr vhodné konstrukce a tento napájet na desku spojů pod kabinou. Teprve na tuto desku bychom měli napájet vodiče a ty propojit s dekodérem. Pokud však základovou desku potenciometru trošku »okousáme« štípačkami, vejde se potenciometr na místo určení a bezproblému funguje. »Podkabinovou« desku spojů však musíme předtím uvolnit a potenciometr vložit pod ni. Zásuvku potenciometru zastrčíme do příslušné vidlice na dekodéru XLS.
Při použití adaptéru nemůžeme hned model položit na koleje a kochat se jízdou. Hlavním důvodem je absence 5V elektroniky pro osvětlení. V případě továrního rozhraní DCC je tato elektronika k dispozici – při analogovém provozu zajišťuje plné osvětlení i při pomalé jízdě. U digitálního modelu zajišťuje tuto funkci deska dekodéru. Výstupy dekodéru XLS pro osvětlení mají tovární nastavení na plné napětí 23 V. Žárovky v modelu bychm tedy s jistotou »odpálili«.
Tovární nastavení dekodéru XLS vyhovuje nejnovějším digitálním centrálám LGB nebo Massoth. Pro majitele starších centrál LGB se sériovým řízením funkcí je tak nutno zajistit přeprogramování, které je ovšem na těchto centrálách omezené, neboť v případě nastavení regulace hlasitosti vyžaduje programování tříciferných CV. Výrobce se tak řídí potřebami převažujícího počtu zákazníků. Pro vlastníky starší řídicí elektroniky to však není úplně přátelské.
To je celkem jednoduché. Programovat lze každou centrálou.
CV 50 ... hodnota 4 nebo 5
Hodnotou 5 nastavíme zruba 5 voltů. Osvětlení však svítí hodně. Přirozeněji vypadají žárovky při nižším napětí. Hodnota 4 je lepší a prodlužuje navíc životnost žárovek.
Opět hodnota programovatelná všemi centrálami.
CV 49 ... 11
Hodnotou 11 nastavíme dekodér na přijímání sériových řídicích impulzů z výstupu F1. U starších centrál tak umožníme vyvolání zvukových funkcí sérií pulsů při stisknutí příslušného tlačítka na ovladači (F2 vyšle dva impulsy, F5 vyšle 5 impulsů). Zvuk je tak vyvolán s prodlevou (až po řijetí všech impulsů).
CV 49 ... 2
Hodnotu 2 využijeme pro provoz na modernějších centrálách s paralením ovládání funkcí.
CV 200 ... 250
Konfigurační proměnná číslo 200 je programovatelná pouze z centrál Massoth nebo těch centrál, které umožňují programování tříciferných CV. Tovární nastavení CV 200 je na hodnotu 32. To je maximální hlasitost. V tom případě model neskutečně řve. Hodnota vhodná pro normální provoz je někde mezi 8 a 10. Pro provoz v uzavřeném prostoru (doma) volíme rozhodně nižší hodnotu.
V případě namontovaného potenciometru však potřebujeme hodnotu 250. Tím dekodér přimějeme k přijímání informace z ručně ovládaného potenciometru.
Počet jízdních stupňů je nastaven na 14. Model lze tedy ovládat i staršími centrálami. V tom případě potřebujeme nastavit pouze jinou adresu lokomotivy (tovární bastavení na 3).
CV1 ... X (X = 1–22, případně 1-128)
Hodnota 1—22 je pro centrály LGB s ovladači LGB.
V případě centrál LGB III s ovladači Navigator a centrál Massoth můžeme využít tzv. dlouhou adresu a 28 jízdních stupňů. Nastavení pomocí ovladače Navigator nebo Navigator Plus je nejlepší přes menu Programování a nastavení adresy. Zde můžeme v klidu nastavit dlouhou adresu (v našem případě třeba 260) a zároveň 28 stupňů. Dojde k automatické úpravě CV 29, CV 17 a CV 18.
Hodnoty nastavitelné všemi centrálami
CV3 ... 30
CV4 ... 15
CV2 ovládá zrychlení. Hodnota 30 zadává nižší zrychlení, což působí přirozeněji.
CV4 ovládá zpoždění. Hodnota 15 opět »změkčuje« jízdu. V případě nouze však model zastaví ještě přijatelně rychle i bez použití nouzového STOP.
Po ukončení programování můžeme model položit nejlépe na zkušební rolny, které zajistí, že nám polorozebraný model nikam neujede. Vyzkoušíme jízdu vpřed a vzad, osvětlení a všechny zvuky. Pokud je vše v pořádku, můžeme v klidu zaklopit kapoty s kabinou a poprat se s vruty. Nepochybně si musíme pomoci pinzetou. Připravme se však na to, že nějaké to méně publikovatelné slovo do éteru unikne.
Programovat pak můžeme i nadále. K dispozici je obrovská škála nastavení zejména zvuků. Podmínkou je ovšem centrála Mssoth nebo jiná centrála s programováním tříciferných CV.
Kapotová motorová lokomotiva bude pracovat k naší velké spokojenosti. Do modelu lze ještě namontovat podvozkové spínče zvuků, kouřový generátor a kondenzátorový napěťový zdroj. Prostor pod delší kapotou tu je. Technické vlastnosti modelu se tím nepochybně ještě zlepší. Troubení pak lze vyvolat také magnety v kolejích, kouřový generátor bude simulovat kouřící naftový motor a konečně kondenzátory umožní překonávat výpadky napájení na znčistěných kolejích. Podvozkové modely lokomotiv HSB však nejsou příliš náchylné na výpadky napájení. Sběračů proudu je tu dost - včetně čtyř smykadlových botek. Ale – jak se říká – jistota je kulomet.