Klasické napájení modelů kolejnicemi s regulací rychlosti jízdy změnou napětí na nich je systém prvotně užívaný od dob vzniku modelových železnic vůbec. Nevýhoda obtížné jízdy nízkými rychlostmi byla rozvojem elektroniky kompenzována napájením tzv pulsním proudem, kdy je proud s plným napětím dávkován v impulsech s časově proměnnými intervaly.
Zvratem ve vývoji bylo rozvinutí a použití digitální technologie, kdy současně s napájecím proudem stálého napětí je po kolejích do modelu posílána informace o požadavku na jeho chování. Model je pak řízen tzv. dekodérem, čili zařízením, které je vloženo mezi koleje a motor, které informaci poslanou do modelu vskutku »rozkóduje« a instrukcemi se začně řídit. Roztáčí motor, zapíná osvětlení, kouřový generátor, zvukový modul, stahuje pantografy, atd. Každý dekodér pak reaguje pouze na informace, které mu patří (obsahují jeho přihlašovací adresu). Paralelně lze proto ovládat nezávisle celou řadu takových dekodérů, ať již lokomotivních nebo výhybkových (či jiných funkčních pro traťové příslušenství), aniž by byly galvanicky navzájem izolovány. To je princip hlavní přednosti digitálního systému - nemusíme vytvářet množství izolovaných napájecích úseků abychom dosáhli selektivnosti příkazů pro jednotlivé modely.

Systém s napájecí centrálou

Systém je nejpoužívanější. Řídicí signály vysílá tzv. digitální centrála, ke které jsou napojeny ovladače na jedné straně a kolejová síť na straně druhé. Centrála obstarává napájení digitálním proudem, jehož napěťový průběh má obdélníkový tvar. Na tento napájecí proud je namodulována řídicí informace. Příslušný dekodér (pokud je na koleje připojen) přijme instrukce a začně je provádět (např. rozjezd lokomotivy, výhybkový dekodér pak přestavení výhybky). Dekodérů může být paraleně v provozu celá řada, takže aktivních prvků provádějících nějaký úkol může být v jednom okamžiku několik. Jejich množství je omezené podle typu centrály.
Vlastnosti modelů ovlivňují svou konstrukcí dekodéry (počet jízdních stupňů, počet funkcí, maximální proud pro výkon motoru, apod.).
Ovladače mohou být s centrálou spojeny kabelem nebo i RC bezdrátovým přenosem. Hráč se pak může zcela volně pohybovat kolem kolejiště.
Centrála je schopna řídit i další dekodéry, které ovládají výhybky, signalizaci, osvětlení budov, pohony závor, atd. Všechny tyto aktivní prvky stačí připojit na napájcí výstup centrály, tedy na jakékoli místo na koleje. Z toho plyne, že i dekodéry namontované mimo modely vozidel, lze zapojit s minimální kabeláží.
Centrálu lze většinou připojit k počítači a příslušným programem pak celé kolejiště řídit. Při použtí prvků zpětného hlášení pak můžeme mít i přehled o poloze jednotlivých vlaků, vytvářet automatické jízdní řády, apod.
Systémy s centrálou nabízí LGB, Massoth, Lenz, Zimo, Uhlenbrock, QSI, a další.

Systém bez centrály

Napájení kolejí je stálým napětím. Dekodér lokomotivy je však řízen vysílačkou. Jako anténa slouží kolejnice. Tento systém je investičně méně nákladný, neumožňuje však řízení kolejiště počítačem, ani ovládání dalších nevozidlových komponentů. Jednou vysílačkou umožňuje řídit omezený počet adresovatelných modelů. Systém umožňuje provoz i bez napájení z kolejnic, ale z akumulátoru. Systém je nabízen firmou Aristo Craft (USA).

Funkce a zapojení digitálních komponent

V následujících oddílech se budeme postupně věnovat důležitým elektronickým zařízením pro digitálně řízená kolejiště.

sestavení a zapojení digitální kolejové smyčky

 

<< ZPĚT

MAPA STRÁNEK PRO SNAZŠÍ ORIENTACI
Firma založena 1994 | DRAH-servis spol. s r. o. | Úlehle 1 | 621 00 | Brno
info@drah-servis.cz | tel.: +420 602 721 272 | fax: +420 541 218 918
Počítadlo přístupů :