Údržba pojezdu modelu
lokomotivy BR 80
startovacího setu Piko

K nectnostem modelů lokomotiv Piko patří kola a soustava sběru proudu z kolejí. Většina modelářů provozující nové modely Piko ve venkovním prostředí záhy okusí potíže s jejich jízdou. Modely jedou trhaně nebo zpomalují, popřípadě vypínají zvukové moduly, pokud jsou nainstalovány.
Příčinou jsou v drtivé většině případů nečistoty zvyšující přechodové odpory sběrací soustavy.

Proč mají modely Piko sklon k rychlejšímu znečistění

Je to především kvalitou kol, které jsou ze slitiny na povrchu černěné. Povrch kol je tedy relativně hrubý, takže se na něj snadněji nalepují a vrství nečistoty z povrchu kolejí. Jde o přirozené nečistoty, které na chromovaných hladkých kolech tolik neulpívají. Dalším problémem je velmi zjednodušená soustava proudových sběračů. Lokomotivy sice mají sběrací kolejové botky jako modely LGB, ale kontakty na kola jsou nahrazeny pouze bronzovými pásky dotýkající se osy náprav v těsné blízkosti jejich uložení ve výlisku pouzdra podvozku. Kluzná uložení jsou mazána vazelínou, která se tak dostává i na snímací plochy sběračů. Ve spojení s černěným povrchem náprav a s prachem z tratí vytváří nevodivou vrstvu. Kola nejde bez demontáže čistit, protože samosvornost šnekového převodu motor × nápravy neumožňuje koly naprázdno otáčet.
Model při provozu postupně ztrácí schopnost táhnout, zastavuje se, popřípadě jede trhaně. Zvukové moduly při zvýšení odběru vypínají. Zvýšením odběru může být prosté vyvolání houkání při souběžnému zvuku stroje.
U modelu BR 80, který je třínápravový, se střední náprava vůbec nepodílí na odběru proudu. Sběrné kartáče tu vůbec nejsou. Model se de facto chová jen jako dvounápravový. Vzhledem k pevnosti náprav (nejsou příčně kyvné) jede model často jen po třech kolech. Potom nezaručují potřebný odběr ani kluzné botky, které jsou jen dvě.
Nízká cena modelů Piko je tak trošku vykoupená zvýšenou potřebou údržby, což u modelu BR 80 platí dvojnásob.

Pomoc je nasnadě

Systémovým řešením by asi byla přestavba pojezdu (zlepšení nebo posílení kartáčů, instalace kolových kontaktů typu LGB, pokovení kol), ale to se rozhodně nevyplatí. Daleko snadnější je celou soustavu důkladně vyčistit a být připraven servis po nějakém čase zopakovat.
Problém špatného přenosu napájecího proudu popsal ve svém E-mailu i pan Josef Řezníček, který dle rady servisní zásah sám provedl. Souhlasil se zveřejněním následujícího popisu a fotografií, které při práci pořídil.

Roman Šiler

Servis pojezdu modelu BR 80 od Piko

Model po čistění povrchu kol 1. a 3. nápravy.

I když se moc necítím být modelářem (já se spíš bavím a hraji si), tak jsem se pokusil udělat servisní zásah v rozsahu, jak jste mi poradil. Nevím ale, zda jsem to nepřehnal.
Ještě před demontáží jsem se pokusil vyčistit první a třetí nápravu, což je vidět na prvních snímcích (kola jsou světlejší, bohužel jízdním vlastnostem to mnoho neprospělo), takže jsem přistoupil k vlastní demontáži kol pojezdu.
Po demontáži spodního krytu, jsem udělal pár obrázků pojezdu před rozebráním. Po vyjmutí sběrných botek a demontáži sběrných plíšků jsem vyndal nápravy. Při vyndávání náprav musíme opatrně uvolnit tyčoví z kol. Před rozebráním náprav jsem si pro jistotu vyfotil nápravu, kde je vidět pootočení kola o 90°.

Je partný rozdíl v barvě kol.

Pojezd po demontáži krytu.

Pohled na zadní nápravu.

Naštěstí spoj nápravy je čtyřhranný, tudíž pootočení při zpětné montáži trefí i méně zručný modelář. A pak už nám zbývá vzít do ruky hadřík a čistit a čistit a čistit.

Demontáž sběracích bronzových plechů.

Znečistěné sběrací plechy.

Očistěné sběrací bronzové plechy.

Já na čištění použil, co jsem doma našel a nevím, zda to nebyla chyba a čištění jsem nepřehnal. Nejprve jsem zkusil kontakt 60, ale ten moc nečistoty nerozpouštěl, takže na řadu přišel toluen a leštící pasta na karoserie aut typu Tempo, protože jak se říká v reklamě „špína byla zažraná“. Na stojanovou vrtačku jsem nasadil filcový kotouček a kola lehce přeleštil a nakonec kola omyl znovu toluenem.

Demontáž plastových táhel rozvodů modelu.

Rozdíl mezi čistěnou a nečistěnou nápravou.

Kola jsem vyleštil, řekl bych, až na mosaz, ale méně, tak aby tam zbyla původní vrstvička to opravdu nešlo. Lépe řečeno šlo, ale sběr el. proudu nebyl ideální viz obrázky pojezdu před demontáží. Zároveň jsem očistil i sběrné plíšky a přistoupil ke smontování mašinky. Před zakrytováním pojezdu, přišlo na řadu promazání Kontaktem 61.

Nápravy jsou opět v lokomotivě.

Tak a mašinka mohla vyrazit na zkušební jízdu. Servisní zásah mašince velice pomohl, utáhla 3 naložené vozy se štěrkem. Při jízdě do stoupání docházelo k prokluzu, tak jako před znečištěním. Příště možná zkusím zvětšit hmotnost mašinky, vždyť oproti Stainzce je o dost lehčí. Mašinka najezdila několik set metrů a znovu jsem zkontroloval pojezd. Kola byla opět dost znečištěna, naštěstí je šlo jednoduše bez demontáže očistit.

Toto mě právě vede k úvaze, jestli jsem to s tím čištěním nepřehnal a teď se mi budou kola o to více znečišťovat? Dál bych se chtěl zeptat, jak vy nebo ostatní modeláři čistíte kolejnice? V mém případě niklované. Existuje něco jako čistící vůz apod? Nebo se dá svépomocí něco takového udělat?

Josef Řezníček

Závěr

Čistěním to moc nejde přehnat, žádný strach. Kola totiž mimo černění žádnou povrchovou úpravu nemají. Nečistoty se ale budou nabalovat dál. Kola by se musela jinak pravděpodobně nachromovat. Důležité je udržovat v čistotě kontakty na osách náprav. Mázání uložení náprav je lépe dělat právě sprejem KONTAKT 61. Ne vazelínou, která nakonec styk sběrného plechu s nápravou opět odizoluje.
Co se týká čistění kolejí – mosazné koleje je třeba brousit. Jednou nebo dvakrát za rok. Ideální jsou brousicí vozy LGB. Jinak lze těžko zoxydovanou (černou) vstvičku odstranit.
Niklované koleje se naopak mechanicky (abrazivně) čistit nesmí. Zničili bychom niklovanou vrstvu. Odstraňování prachu a případných dalších nečistot se pak provádí jen vlhkým hadříkem, popřípadě lihem nebo technickým benzínem. Zruční modeláři si vyrábějí čisticí zařízení na bázi desky s měkkým hadříkem pod cisternu, kterou naplní třeba zmíněným lihem. Líh potom vypouštějí na hadřík, kterým smýkají po kolejích. Zde se meze technickým nápadům nekladou.
Niklované koleje jsou rozhodně lepší variantou z hlediska odolnosti vůči korozi, ale i znečisťování. Niklovaný povrch je hladký a tudíž na něm nečistoty hůře ulpívají. Ve venkovním prostoru ale nemůžeme úplně zamezit nanášení nežádoucích materiálů - stačí například procházka slimáka po kolejích - a máme o zábavu postaráno...