elektrická lokomotiva
RhB řady Ge 4/4 182
Kiss

Texty recenze sestavil Roman Šiler. Ke kompilaci stručných historických informací byla využita následující literatura:
• Das grosse Buch de Rhätischen Bahn (Patrick Belloncle, Grian Brüngger, Rolf Grossenbacher, Cristian Müller)
• Die Fahrzeuge der Rhätischen Bahn 1889—1998, Band 3 (Wolfgang Finke, Hans Schweers)
Z uvedených publikací byly převzaty i historické fotografie a technické náčrtky.
Ostatní fotografie pořídil Roman Šiler.

Stručný úvod z historie

Pro zásobování stavby vodní elektrárny pod stanicí Alp Grüm byla stanice vybavena dvěma odstavnými kolejemi a pro speciální nákladní vlaky objednala Berninská dráha (Bernina Bahn - BB) výkonnou lokomotivu.
Tato lokomotiva s uspořádáním Bo´Bo´byla objednána v roce 1926 u firem SLM (mechanická část) a SAAS (elektrická výzbroj). Každá náprava byla poháněna dvojčitým motorem s výkonem 2× 75 PS, což lokomotivě propůjčilo celkový výkon 600 koňských sil. Motory byly spojeny s hnacími nápravami ozubenou převodovkou a pružinovým přenosem typu Sécheron. Lokomotiva s délkou přes nárazníky 14,4 m byla schopna táhnout 60 tun těžký vlak rychlostí 20 km/h do stoupání 70 ‰. Maximální rychlost byla 45 km/h. Lokomotiva s řadovým označením Ge 4/4 s evidenčním číslem 82 byla dodána a do provozu zařazena v roce 1928.

K úkolům lokomotivy patřilo i odklízení sněhu. Z tohoto důvodu byly na obou koncích lokomotivy namontovány předimenzované sněhové pluhy každý s hmotností téměř 1 t. Lokomotiva měla vypomoci parním sněhovým frézám, jejichž nasazení a údržba byly velmi drahé. Skříň nové lokomotivy obsahovala mimo koncové kabiny strojvedoucího i prostor ve středu pro služební personál, který se na odklízení sněhu podílel. Na čelech kabin byly přechodové dveře. Otevřená chodbička mezi plochami radlic pluhu byla při pluhování kryta poklopy. Pro možnosti přechodu do dalšího vozidla byly tyto poklopy a špička pluhu odklopeny.
V roce 1944 byly oba mohutné pluhy demontovány a lokomotiva obdržela užší a menší představky. Došlo tím ke snížení hmotnosti o dvě tuny a ke zkrácení stroje o 40 cm.
V roce 1961 byla lokomotiva přečíslována – nově obdržela evid. č. 182. V roce 1966 byly nahrazeny pantografické sběrače polopantografy. Z provozu byla lokomotiva vyřazena v roce 1977. Do roku 1981 byla umístěna v dopravním muzeu »Verkehrshaus Luzern«. V roce 1984 byla prodána na muzejní dráhu do Francie nedaleko města Grenoble (Chemin de fer St. Georges-de-Commiers – La Mure). Zde byla lokomotiva více jak 15 odstavena. O její zpětné získání se zasloužil spolek »Club 1889«, který si vytkl za cíl zachránit stará vozidla RhB. V roce 1999 byla převezena do Graubündenu a v roce 2000 pak po kolejích do svého původního domovského depa Poschiavo. Zde byla započata její rekonstrukce.

Následující fotografie ze dne 5. 6. 2005 ukazují lokomotivu Ge 4/4 182 v době renovačních prací v depu Poschiavo.

KISS Art. 61113 Ge 4/4 182 Bernina-Krokodil

Model jedinečné berninské elektrické lokomotivy byl ohlášen v roce 2007. Firma Kiss tento celokovový mosazný precizní model velikosti IIm zařadila do série »special line«. Byl vyroben pouze v jedné variantě s představky z roku 1944 jako plně digitální se zvukem. Digitální výbava je od firmy Massoth. Je tedy zřejmé, že firma Kiss upustila od elektroniky ESU a přešla k firmě Massoth.
Částka 100 € z každého prodaného modelu byla ohlášena jako příspěvek na renovaci skutečné lokomotivy.

Provedení modelu

Model je možno již po zběžném prohlédnutí označit jako perfektní. Jako předloha sloužila skutečná lokomotiva v současném stavu. Jde tedy o mutaci RhB s evidenčním číslem 182 bez sněhových pluhů s představky s integrovanými reflektory. Všechny části jsou zpracované do překvapivých detailů.
Pro transport je lokomotiva zabalena do speciální šedé lepenkové krabice, která obsahuje obal z polystyrénu (materiál je německy označován jako Styropor). Model sám je přišroubován na dřevěnou dýhovanou desku, která tvoří základ polystyrénového obalu. Tímto je model celkem dobře chráněn před poškozením při brutálním zacházení během přepravy. V kapsách polystyrénového krytu jsou jako alternativní díly kovové pluhy bez vybrání pro třmenové spřáhlo (pro vystavení do vitríny) a centrální spřáhla se závlačkou pro spojovací mezikus (německá varianta spřáhla). Model sám je krytý jemnou tkaninou, která chrání lak před přilepením kuliček snadno elektrizujícího polystyrénu.

Pojezd

Pojezd je tvořen dvěma podvozky, které mají otočný čep pod kabinou strojvedoucího. Elektromotor pohání jednu nápravu, druhá je spřažená ozubeným řemenem. Nápravy mají kola s obvyklými nerezovými soustruženými obručemi. Podvozky nejsou vyzbrojeny kolejnicovými sběracími smykadly. To vzhledem ke hmotnosti modelu není nezbytné. Detaily podvozku jsou velmi kvalitně zpracované, překvapuje množství dosazovaných odlitků. Dokonalé jsou náhony z náprav pomocí hřídelů s křížovými klouby. Na kolech jsou dobře patrně šroubové pružiny přenosu Sécheron. Dobře a úplně vymodelovaná jsou i táhla a komponenty podtlakové brzdy. Dalšími dosazenými díly jsou kolejnicové neadhezní brzdy, listové vypružení náprav, spojovací jha náprav, trubky pískovačů. Otočný čep podvozku je nad druhou nápravou. Spojení je poněkud tuhé, model tak nesnese tolik nerovností kolejí zejména v zatáčce, jako podvozkové modely LGB.
vedle centrálního spřáhla RhB jsou i hák a šroubovka spojené funkčním vahadlem.

Karoserie

Karoserie je matně lakována hnědou barvou. Všechny detaily jsou dobře provedeny. Větrací žaluzie jsou velmi dokonalé, nádherný je i odlitek pákového rozpěrného mechanismu zamykání. Výrobní štítky jsou dosazované, stejně jsko přesně vyřezaná inventární čísla.

Dobře zpracován je i interiér kabin strojvedoucího. Kompromis byl přijat ve služebním středním oddíle. Zde je vytvořena dutina pro elektrickou instalaci modelu (zvukový dekodér, reproduktor a ostatní elektronika). Ta je kryta děrovaným plechem ve výšce spodního okraje oken oddílu. Při zběžné pohledu však působí jako podlaha oddílu, což je zdařilý záměr konstruktérů modelu.

Střecha a její vybavení je opět do všech detailů. Jako sběrače byly použity pantografy používané prakticky všemi výrobci v Evropě. Doplněním vypružení sběrací lišty, krytu mechanismu stahování a nosných izolátorů jsou i tyto sériově vyráběné pantografy unikátní. Za zvláštní pozornost stojí nožové odpojovače sběračů a tlumivka, pochůzné lávky a silové vodiče.

Vozová elektronika

Elektrická výzbroj modelu je tvořena zvukovými dekodéry Massoth, které sice nejsou na špičkové úrovni co se týká přehrávání zvukových sekvencí, ale jsou špičkové co se spolehlivosti týče.
Základní nastavená adresa modelu je 18. Dekodér je dále naprogramován pro prvoz na centrále LGB, která je mezi modeláři nepochybně nejrozšířenější. Pro provozovatele technicky vyspělejších centrál je nutno dekodér přeprogramovat.
Prvním krokem je nastavení adresy 182 (shodné s evidenčním číslem lokomotivy) a 28 jízdních stupňů. To se děje pomocí konfigurační proměnné (CV) 29 (dle NMRA). Hodnoty CV29 najdeme v návodu na použití dekodéru Massoth v samostatné tabulce. V případě nastavení 28 jízdních stupňů, pouze digitálního provozu a dlouhé adresy dekodéru (hodnota vyšší než 128) naprogramujeme hodnotu CV29=34. Pro nastavení dlouhé adresy musíme programovat dále CV17 (hodnota 192) a CV18 (hodnota 182).
Pokud programujeme centrálou Massoth a ovladačem Navigator, máme k dispozici pro nastavení adresy jednu velmi pohodlnou funkci. Po přepnutí Navigatoru do režimu programování dekodéru naskočí hned jako první položka menu programování adresy a počtu jízdních stupňů. Zde můžeme ve dvou řádcích zapsat požadovanou i tzv. dlouhou adresu (nad 128) a režim 14 nebo 28 stupňů. Tím dojde k automatickému naprogramování hodnot CV29 a CV17 a 18. Nemusíme tedy nic vypočítávat. Pokud potom potřebujeme upravit CV 29 i v jiném směru (revers chodu modelu, jen digitální ovládání, vlastní rozjezdovou křivku) stačí programovat jen tuto proměnnou v dalším kroku.
Jaké další vlastnosti dekodéru je vhodné upravit? Standardně se hodí programovat CV2 (počáteční efektivní napětí motorů pro první stupeň) – CV2=0, dále zrychlení modelu (CV3=30 až 40) a zpoždění (CV4=15, větší hodnota je již nebezpečná pro provoz). Pokud chceme omezit maximální rychlost modelu, nastavujeme CV5 z hodnoty 255 (max.) na hodnotu 120—180. Hlasitost modulu regulujeme elektronicky CV200. Vhodnou hodnotou se jeví 6—8.
Rozpis zvuků a světelných efektů vyvolávaných fukčními tlačítky najdeme v přiloženém letáku. Jsou využita tlačítka F1—F16.

Z hlediska jízdních vlastností je model uspokojivý. Tažná síla vzhledem ke hmotnosti modelu je dostatečná, blíže ji však nelze prozatím charakterizovat, protože zatěžkávací zkoušky jsou teprve před námi. Do stoupání 5% do oblouku (spirálový viadukt) model spolehlivě vytáhl 4 dlouhé osobní vozy RhB bez proklouznutí.
Podvozky jsou posunutelné vůči karoserii. Zvětšením mezery lze dosáhnout většího vychýlení podvozků do stran a tím projíždění menšího poloměru. Základní nastavení umožní bezpečné projetí oblouku R3, v oblouku R2 dochází již k výkyvu »na doraz« a oblouk R1 model není schopen projet.
Při provozu modelu musíme mít na paměti, že jde o mosazný model, který je náchylnější k poškození. Dosazované jemné díly nejsou pružné a při vykolejení, neřkuli převrácení modelu může dojít relativně k velkým škodám. Trať je proto třeba dobře před jízdou zkontrolovat a při jízdě věnovat modelu zvýšenou pozornost.
Berninský krokodýl je nádherný a na zahradním kolejišti uspokojí každého modeláře.

<< ZPĚT