Recenze byla zpracována 26. 11. 2007.
Když v roce 1956 běžel v kinech film »Zvoník od matky boží« v titulní roli s Ginou Lollobrigidou, rodil se u spolkových drah v Německu další typ motorové lokomotivy v rámci programu motorizace železnic. Mezi jednomotorovou V 100 a dvoumotorovou V 200 našla svoje místo větší jednomotorová lokomotiva. O dva roky později byla objednána prototypová série 10 kusů, která byla vyrobena v letech 1960—62. Podle tvaru čela dostaly tyto stroje s řadovým označením V 160 přezdívku »Lollo«. Je zajímavé, jak jsou železnice v mnoha ohledech v Evropě stejné. Za železnou oponou v Československu vznikly podobné asociace u lokomotiv T 478.0, kterým se sice v Čechách normálně přezdívá »zamračená«, ale také »bardotka« a na Moravě daleko bodřeji »ceckáč«. A proč asi, že?
Sériové lokomotivy »Lollo« byly vybaveny motory s výkonem 1900 ks, takže by měly být správně značeny V 190, ale řada V 160 byla určena již v roce 1956. Motor o výkonu 1600 PS pro prototypovou sérii byl vyvinut firmou Maybach – šlo o šestnáctiválcové motory s objemem 86 litrů a hmotností 6,8 tun. Válce se šesti ventily byly uspořádány do V. Provozní hmotnost lokomotivy byla 75 tun. Sériové lokomotivy byla stavěny firmou Krupp, čelní partie lokomotivní skříně však byly upraveny s tím, že vzhled je modernější a (především) výroba levnější. Motory o zmíněném výkonu 1900 PS s objemem 104,3 litrů vyráběla firma Mercedes-Benz. Vyrobeno bylo celkem 214 strojů. V roce 1968 byla řada přeznačena na 216. V polovině 60. let byly do lokomotivy instalovány generátory pro elektrické topení (původně byly stroje vybaveny parním generátorem). Pro pohon byl vestavěn další naftový motor. Vznikla tak zkušební řada V 162 (později 217). Jinou variantou byla plynová turbína, zapojená jako posilovač v okamžiku, kdy nestačil výkon hlavního motoru. Pokusná lokomotiva byla označena V 169.
Dále továrna MAN vyvinula dvanáctiválcový motor s výkonem 2500 PS. Tento agregát měl již dostatečný výkon i pro elektrické topení. Vznikla řada V 164.
Dráhy DB se po zkouškách rozhodly objednat další lokomotivy ve variantě s pomocným motorem a ve varinatě se silnějším hlavním MAN motorem. V roce 1966 bylo objednáno u firmy Krupp 12 kusů V 162 a rovněž dvanáct V 164. Lokomotivy vyjely v roce 1968 již s nový značením řady 217 a 218. V provozu více přesvědčila řada 218, především svou hospodárností. Nově tedy byly objednávány lokomotivy s řadovým značením 218.1, které byly vyráběny v letech 1971 až 1979.
Druhý model pro zahradní železnici z dílny firmy Piko patří rovněž do řady Hobby a ztvárňuje normálněrozchodnou předlohu. Cena modelu je čtyřikrát vyšší, než u stejného modelu H0. To proto, že je také čtyřikrát větší.
Pro dosažení jinak samozřejmě nízké ceny modelu (ve srovnání s modely jiných výrobců ve velikosti G) bylo však nutno dobře zvážit jeho provedení. Podobně jako u modelu elektrické lokomotivy Taurus je na modelu jen to nejnutnější. A to je na první pohled patrné. Pro modeláře je zde praticky jen jedno drobné překvapení. A tím je vnější osvětlení, které je již v základu řešeno pomocí vysoce svítivých LED. Tyto diody jsou dokonce bez modrého tónu, takže efekt je skutečně dobrý. Jinak jde opět o čistě analogový model bez rozhraní pro montáž dekodéru. To zásadní - galvanické oddělení el. vývodů z kolejí a motorů v podvozku je však (stejně jako u modelů Taurus) konstrukčně zajištěno. Podobně jako u pozdějších Taurusů jsou elektricky propojeny oba podvozky, což snižuje množství přerušení napájení jednoho z motorů.
Otočné podvozky jsou totožné s Taurusem. Jsou se svým rozvorem 100 mm o kousek kratší, než by měly být (1:28), vzhledem k měřítku celkové délky modelu (1:27). Motor má šnekový převod a převodová kola na nápravu mají čelní ozubení. Stoupání šnekového převodu je takové, že kola jsou po zastavení motoru zcela blokována (na rozdíl od lokomotiv LGB). Není proto dobré model náhle zastavoat, zejména při provozu s těžšími vlaky. Plastové převody jsou potom extrémně namáhány. Rozhodně se ovšem nedočkáme nechtěného sjíždění vlaku ze svahu. Kola jsou černěna, takže je nutné model nejprve »zajet«, aby se drsná vrstva dobře ohladila a model tak získal lepší proudové vlastnosti. Záběh je dobré provést na čistých kolejnicích nejlépe v interiéru, protože ve venkovním prostředí běžné nečistoty a prach černá kola velmi ochotně sbírají na svů povrch, takže po krátké době jsou kola od kolejí izolována. Vyleštěná kola, která mají povrch navíc »pomosazen« otěrem z kolejnic, tak špatné vlastnosti již nemají.
Hlavní rám má vyměnitelné čelníky, v balení jsou k dispozici čelníky s centrálním nárazníkem. Tato varianta je možná ospravedlnitelná u vagonů, které mohou na kolejišti hrát roli úzkorozchodných nebo normálněrozchodných vozidel. U normálněrozchodné lokomotivy je to však možno považovat za skutečnou blbost.
Karoserie lokomotivy lze velmi jednoduše demontovat (8 vrutů ze spodní strany). Tím se zpřístupní interiér s elektrickou, či spíše drátovou, výzbrojí. Demontáží karoserie se uvolní i výlisek nádrže mezi podvozky, který má mřížku a montážní body pro reproduktor.
Výlisek střechy je »zaklapnut« do výlisku karoserie. V případě montáže kouřového generátoru je tak nutno do plochého dna karoserie vyřezávat otvory. Okna do kabin jsou dobře slícovaná, okna do strojovny jsou zatmavená, protože strojovna neobsahuje žádné atrapy motoru nebo jiné vnitřní výbavy. V přední kabině strojvedoucího sedí opět poněkud legrační figurka »Dr. Wilfer« (šéf Piko). Dveře do lokomotivy nejsou otvírací. Výlisek čelní masky s reflektory je na hranici únosného zjednodušení. Na čele chybí zásuvky a jedno madlo z důvodu jednoduššího potisku (bílý pruh a znak DB).
Jak již bylo řečeno, je model čistě analogový. Nemá žádnou desku s elektronikou. Potřebné diody a odpory pro osvětlení jsou zapájeny přímo do vodičů. Jednotlivé kablíky jsou do podvozků upevněny prostřednictvím jednoduchých dutinek.
Do modelu lze přesto zabudovat digitální výbava relativně jednoduše. Nutné oddělení kolejí a motorů v podvozcích bylo již popsáno. Pro digitalizaci lze nejlépe doporučit zvukový dekodér Massoth (eMOTION XLS) Art. 8210085 s reproduktorem Art. 8241030. Jako vyrovnávací zdroj napájení pak kondenzátorový zdroj Massoth Art. 8151001. A pro dokonalejší vnější osvětlení (červená koncová světla) sadu osvětlení Massoth Art. 8129001. Všechny tyto součásti jsou okamžitě k dispozici.
Při montáži dekodéru není nutné starou kabeláž úplně odstranit. Přívody k LED se zapájenými ochrannými odpory mohou zůstat. Je nutné pouze přerušit propojení kolejí a motorů (odštípnutí kleštěmi), propojení kolejí s osvětlením (s odstraněním diod) a napájením přívodních vodičů k dekodéru na zbytky kabelů s dutinkami, které pro napojení na podvozky můžeme využít. Je vhodné nezapomenout na zaizolování letovaných spojů, nejlépe smršťovací bužírkou.
Reproduktor většího rozměru dle uvedeného artiklu přesně zapadne do vyjisované pozice ve dně výlisku nádrže. Pro upevnění použijeme vruty a plastové podložky. Kablík je vybaven konektorem pasujícím přímo do příslušné zásuvky na desce dekodéru. Vedle reproduktoru je místo na uložení kondenzátorového vyrovnávacího zdroje (upevnění oboustrannou páskou).
Pro montáž zvukového dekodéru eMOTION XLS můžeme využít plastové zdířky v základním rámu určené pro montáž dekodéru Uhlenbrock. Zapojení vodičů podle návodu je jednoduché. Přídavné červené LED zapojíme do kříže s čelním osvětlením (přední světla se zadními koncovými do svorek pro přední osvětlení a opačně). Kondezátorový zdroj zapojíme na svorky U+ a GND dekodéru. Protože kapacita kondenzátorů ničí programovací impulsy, je třeba zdroj provést jako vypínatelný (buď přiloženým vypínačem, nebo zapojením zdroje přes funkční výstup dekodéru). Před programováním dekodéru je třeba zdroj vždy vypnout.
Kabelové svazky je vhodné vzájemně svázat, což zjednoduší smontování lokomotivy.
Nové dekodéry Massoth umožňují nastavení značného množství parametrů. Konfigurační proměnné (CV) pro zvuky jsou však tříciferné, takže je nelze programovat centrálou LGB.
Základním úkolej je nastavení adresy lokomotivy (CV1), která je standardně na hodnotě 3. Vzhledem ke zpřevodování podvozku se doporučuje změkčit zrychlení a zpoždění modelu (CV3 na 30 a CV4 na 15). Při použití kondenzátorového zdroje je třeba vypnout schopnost analogového provozu (CV29). Stejnou proměnnou nastavujeme počet jízdních stupňů (14 nebo 28/128) a dlouhou adresu modelu (větší jak 128). Vyšší počet jizdních stupňů a dlouhou adresu však nelze využít s ovladači LGB.
CV 200 reguluje hlasitost zvukového modulu. Základní nastavení je značně hlučné, takže doporučená hodnota je místo 32 zhruba 10. Tím už sousedy budit nebudeme. Pokud vyžadujeme regulaci hlasitosti průběžně (střídání provozu venku a doma) a nemáme centrálu Massoth, je lépe do dekodéru připojit potenciometr Massoth Art. 8242010, který je opět vybaven konektorem pasujícím do desky dekodéru.
Po nutném ohlazení kol se chová model celkem dobře. Schopnost projíždět oblouky nejmenšího poloměru (LGB R1) je dobrá. Model přitom nevypadá tak směšně, jako starší bratr Taurus, protože převisy lokomotivy jsou menší. Motory vykazují vyšší spotřebu. Naše předváděcí lokomotiva při jízdě do kopce 5% se třemi rychlíkovými vagony LGB měla prodový odběr až 3,5 A. Na spirálovém viaduktu při plné rychlosti došlo dokonce k přehřátí dekodéru a k jeho vypnutí. S dekodérem Massoth je model jinak velmi rychlý, takže pro menší kolejiště je lépe maximální rychlost i omezit (CV5).
Ostré okolky mají sklon častěji »vyšplhat« po hlavě kolejnice (na nerovné trati nebo na plastových srdcovkách). V obloucích R1 lokomotiva vykazuje zřetelné broušení boční plochy vnější kolejnice oblouku. Není divu – oblouk s poloměrem 600 mm není oblouk, ale roh.
Pro všechny, kteří chtějí na zahradě kroužit na normálním rozchodu, je tento model vítaným přírůstkem do rodiny. Kdo chce jezdit digitálně a se zvukem si samozřejmě musí připlatit, ale odměnou je přijatelně hezká lokomotiva se slušnými jízdními vlastnostmi.