30550 - tovární snímek © Ernst Paul Lehmann Patentwerk |
Dlouho očekávaná novinka se konečně v květnu 2006 dočkala cesty ke svým zákazníkům. Nově konstruovaný model osobního vozu z rodiny RhB patří do soupravy k elektrickým motorovým vozům ABe 4/4. Jde o velmi hezké vozidlo, uspořádáním typické pro přívěsné vozy elektrických drah ze začátku 20. století. I v bývalém Československu byly podobné vozy v provozu ve Vysokých Tatrách. Všichni, kdo objednávali hned po zveřejnění novinky v katalogu, se konečně dočkali. A dostávají do rukou skutečně vyvedený model, který potvrzuje u EPL trend větší modelové věrnosti nových konstrukcí. Navíc - model je vyráběn v Norimberku, takže kvalita by měla být dobrá. Zdá se, že z Číny nebude úplně všechno.
Berninabahn (BB) pro svou trať St. Moritz – Tirano přes Berninský průsmyk (n. m. 2300 m) pořídila mimo motorových vůzů také přívěsné. Bylo jich celkem 16 – deset dvounápravových BC 101—110 (II. a III. třída) v roce 1908—1909, čtyři rovněž dvounápravové C 111—114 (jen III. třída) v roce 1910 a dva čtyřnápravové C4 151—152 také v roce 1910. Všechny vozy byly vyrobeny vagonkou SIG.
Vlečný vůz ve stanici »Terasy«. Foto 20. 5. 2006. |
Pětiokenné vozy 111—114 byly u RhB označeny od roku 1943 jako C 2081—2084, od roku 1956, kdy byla zrušena třetí třída, pak řadou B 2081—2084. V roce 1974 byl vůz původního evid. č. 113 prodána na BVZ, v roce 1972 a 1973 pak byly zbývající vozy vyřazeny mezi služební vozy vrchní stavby (111 a 112 jako ubytovací, 114 jako posádkový. Vůz pův. evid. č. 114 byl označen Xk 9079. Právě tento vůz byl v posledních letech renovován a vrácen do provozu na objednané jízdy. Je v majetku společnosti »Club 1889«. Rekonstrukce sice zachovala karoserii, která po nalakování s použitím původního barevného schematu vypadá opravdu dobře, ale interiér byl vyroben pro nový účel vozu - jako jídelní. To je škoda. Pokud by bylo zachováno více takových vozů, asi by to tolik nevadilo.
Jak již bylo řečeno, v posledních letech je u LGB cítit posun k vyšší modelové kvalitě nové produkce. Vlečný vůz Bernina trend potvrzuje. Model je zpracován velmi kvalitně, přesně do detailů, zpracování je čisté a lze mu těžko co vytknout. Pojezd vozu je jako obvykle proveden s otočnými podvozky. To přineslo první podstatný kompromis - hlavní podélníky spodního rámu musí být dál od sebe (markantní je to při srovnání stejných vozů LGB a Brawa). Oba podvozky jsou však pákami spřaženy, takže úhel natočení jednoho je shodný s natočením podvozku druhého. Nemůže tak nastat situace, kdy oba podvozky jsou natočeny každý jinak, což může vést (a v praxi vede) k vykolejení. Pokud se oba podvozky navíc spojí drátem z pružinové oceli (vrací podvozky do stabilní rovnoběžné polohy s rámem), je negativní efekt otočnosti prakticky vynulován. Ten, kdo nejezdí po R1, ale minimálně R3, může nápravy s klidem fixovat šroubem. Pro tuto variantu by mohly být podvozky LGB připraveny již z výroby.
Průhled vozem ukazuje sice barevnou fádnost, ale tomu může zručný modelář odpomoci vlastní rukou se štětcem... | Souprava je připravena k odjezdu z nádraží »Terasy«. |
Vzhledem k tomu, že vůz nemá osvětlení, jsou sériově dodána plastová kola. Navíc plná (původně byla kola hvězdicová (V-hvězdice). Záměna za kovová kola je tedy úkolem každého modeláře individuálně. Záměnu lze jen a jen doporučit. Jednak tím přibude modelovější „zvuk“ jízdy vozu po kolejích, a jednak ubude jeden (významný) zdroj znečistění kolejnic. Jako nejlepší můžeme doporučit celokovová dvojhvězdicová kola z produkce Brawa nebo Dietz.
Nábytek kuchyňky je modelován také velmi přesvědčivě. | Na jedné straně je dřez, na druhé sporák, provedeny jsou i držáky sklenic. |
Karoserie vozu je provedena čistě. Nástupní plošiny a zábradlí jsou provedeny z plastů, vedle centrálního nárazníku přibyly i háky se šroubovkou, přechodový můstek je sklopný. Schody na plošinu jsou z více odlitků, což je modelově velmi dobré (viz foto). Vstupní dveře jsou otevírací, klika (jako ovykle pozlacená) však špatně drží v zavřené poloze. Interiér je proveden velmi detailně, i když zde je už barevná jednolitost nápadná. Střecha je odnímatelná, takže jako obvykle si každý může domontovat osvětlení a posadit do interiéru figurky.
Model se na kolejích chová velmi dobře. Zejména po záměně kol nelze mít prakticky žádných výtek. Zručný modelář si jistě dotvoří osvětlení a pak již nic nebrání i nočním jízdám – samozřejmě nejlépe s motorovým vozem ABe 4/4 34 (LGB Art. 21390, 21392 nebo 21393).
Vlečný vůz C114 odstavený na nádraží Chur. Foto 27. 5. 2006 © Roman Šiler. | Vlečný vůz C114 je využíván k objednaným a příležitostným jízdám. Foto 27. 5. 2006 © Roman Šiler. |
Motorový vůz č. 34 v původních barvách berninské dráhy s vlekem č. 114 skutečně opticky velmi ladí. |
31550 – tovární snímek © Ernst Paul Lehmann Patentwerk. |
V roce 1969 byl berninský vlečný vůz C 113 odprodán na Zerrmatt-Bahn (BVZ), kde byl upraven na jídelní a označen WR-S 2227. Vůz dostav tmavě červený lak se zlatými ozdobnými linkami a je nasazován na zvláštní vlaky.
Model je prakticky totožný s modelem C114. V duchu programu EXTRA má kovová kola, která jsou novinkou u LGB - jde o hvězdicová kola s dvojhvězdicemi. Vůz je ale bez osvětlení. Na rozdíl od C 114 nemá vůz BVZ v interiéru na stolcích lampičky, v oknech chybí příčky proti vypadení a na střeše chybí větráky.
Hvězdicová loka jsou hezká, ale trpí nectností kol LGB - chromový povrch je nepřirozeně vysoce lesklý, a zejména z vnitřní strany mají kola oruč příliš masivní. Pokud srovnáme celokovová (!) kola BRAWA/DIETZ - vychází tyto výrazně lépe.
Dvojice vozů na zkušební dráze. | Vozy se od sebe liší mimo laku jen v detailech. |
Vůz na zhlaví stanice »Vinohrady« zahradního kolejiště. Foto 31. 5. 2006. | Spodek vozu s pákami spřaženými otočnými podvozky. |