Normálněrozchodná evropská vozidla na modelovém rozchodu 45 mm v sortimentu LGB přivedla kdekoho do rozpaků. Není divu. Američané staví pro tento rozchod modely v měřítku 1:29, správně by mělo být měřítko 1:32 (velikost 1). Co to tedy LGB vlastně prodává?
Faktické převzetí firmy EPL syny pana Richtera - zakladatele a tvůrce zahradní železnice LGB – se projevilo ve více směrech. Přehodnocením současné situace na modelářském trhu, ekonomických možností rodinné firmy a stanovení vizí dalšího rozvoje došlo (hodnoceno pohledem zvenku) k několika strategickým rozhodnutím. Nutnost snížit náklady se projevila rozhodnutím začít vyrábět v Číně. Pro zvýšení atraktivity produkce u existujících zákazníků byl učiněn krok k větší modelové věrnosti (alespoň u části sortimentu). A konečně nutnost získat nové zákazníky se projevila narozením velikosti 1,5 (s tímto označením přišli redaktoři časopisu Gartenbahn Profi) s modely normálního rozchodu.
Jakkoli toto rozhodnutí vypadá pro modeláře hloupě, jde především o oslovení mladé generace, která (pokud vůbec jezdí vlakem) zná prakticky jen moderní normálněrozchodná vozidla. Pokud zhodnotíme skutečný rozchod 1000 mm – najdeme moderní vlaky odpovídající současným požadavkům na jízdní komfort skutečně jen na RhB, nebo některých dalších jednotlivých švýcarských tratích. RhB však navštíví jen fanda a turista. Všední život na současné železnici se odehrává zkrátka jinde.
Zde platí to škodolibé, že označení systému zahradní železnice jako velikost »G« znamená »guma«. Měřítlo lze natahovat a stlačovat, jak nás napadne. Pokud z tohoto pohledu zhodnotíme nové normálněrozchodné modely LGB, vypadá to skutečně tak. Firma EPL musít vozidla s jízdními vlastnostmi splňující základní axiom LGB - jízda po tratích rozchodu 45 mm ve venkovním prostředí, schopnost projíždět oblouk R1 a rozměrová slučitelnost s ostatními vozidly výrobního sortimentu. Vozidla jsou tak přibližně v měřítku 1:27. Výrobce však měřítko neuvádí - což je pochopitelné – vzhledem k dalším nutným rozměrovým kompromisům kvůli průjezdu ostrými oblouky.
20310 - Tovární snímek © Ernst Paul Lehmann Patentwerk. |
Model nejmodernější výkonné elektrické lokomotivy Německých spolkových drah je z hlediska potřebné atraktivity pro potenciálního kupce asi optimální. Podobně firma Piko vsází při svém debutu ve velikosti G na současný normálněrozchodný stroj (na trh se již dostal normálněrozchodný TAURUS). Karoserie těchto lokomotiv je poměrně jednoduchá, málo členitá s hladkými bočnicemi - pro výrobu nástrojů pro vstřikovací lisy optimální.
Provedení modelu je solidní, vzhledově působí rozpačitěji snad jen partie kolem třmenového spřáhla, kde z důvodu maximálního vytáčení v oblouku R1 zeje jakási díra. Model má instalován dekodér, ve výlisku hlavního rámu je již místo pro reproduktor, takže zvuková varianta se dá očekávat. Polopantografy mají novou formu. Jsou evidentně připraveny pro motorické ovládání, to však model prozatím nemá. Dveře do kabin strojvedoucího jsou jako obvykle otvírací, řidicí pult je proveden celkem detailně, chybí mu však efektní barevné blikající diody, které by kabinu jistě oživily (podobně jako u švýcarských Ge 4/4 II a 4/4 III).
Polopantografy jsou odlišné od těch pro švýcarské lokomotivy. | Stanoviště strojvedoucího je modelováno dost slušně. | Vpředu svítí tři reflektory. | Osvětlení má červená koncová světla. |
Po přeprogramování dekodéru na rozumnější hodnoty zrychlení a zpoždění, popřípadě (pokud to centrála a ovladače umožňují) nastavení 28 jízdních stupňů, se lokomotiva chová na kolejích velmi dobře. Z trakčního hlediska se jednaá o povedený model, který podobné parametry, jako již zmíněné lokomotivy RhB.
I na úzkorozchodném nástupišti nevypadá normálněrozchodná lokomotiva nějak extra nepatřičně. |
30310 - Tovární snímek © Ernst Paul Lehmann Patentwerk. | 34310 - Tovární snímek © Ernst Paul Lehmann Patentwerk. |
Osobní rychlíkové vozy současné epochy jsou v sortimentu LGB skutečnými obry. Hodí se skutečně jen na větší kolejiště, i když i u těchto modelů je firma věrna zásadě konstruovat modely tak, aby projely poloměr oblouku R1.
Samotné krabice jsou úctyhodné, po vyproštění vagonu ucítíme jeho velkou hmotnost. Tyto vozy svou délkou o 12 centimetrů překonávají doposud nejdelší vozidla z portfolia LGB (panoramatické švýcarské vozy měří 680 mm, nové vozy 800 mm). Je tedy zřejmé, že vícevozový rychlík by na mnohých kolejištích zabral celou trať.
Vozy jsou v nespecifikovaném měřítku - délka je oproti skutečnosti samozřejmě zkrácená. Karoserie je o dvě okna chudší, okna jsou i tak zúžená. Na velkolepém dojmu to však neubírá. I ve velikosti H0 jsou často rychlíkové čtyřnápravové vozy zkracovány, takže jde véce méně o obvyklou modelářskou praxi.
Na poloměru R1 to sice jde, ale vypadá to nad očekávání děsně. Technické provedení spodních partií modelu je ovšem z hlediska schopnosti zvládnout R1 poměrně zajímavé. Nástupní schůdky mají sklopný poslední stupeň (jako ve skutečnosti), ale celé schůdky se mohou vyklopit, či spíše vysunout ven. Vysouvání zajišťuje tlakem do boku třmenové spřáhlo. Součásti jsou poměrně jemné, jsou však vyrobeny z houževnaté pružné hmoty, která dobře klouže. Třmenová spřáhla jsou z těchto důvodu více vysunutá mimo půdorysné čelo vozu, takže mezera mezi stejnými vozy je nehezky velká. Podvozková konzola, která nese vlastní standardní třmenové spřáhlo, je provedena tak, že je možno jednoduchým způsobem spřáhlo posouvat v podélném směru a měnit tak vzdálenost temene oblouku třmenu od čela vagonu. Pokud uznáme poloměr R3 jako nejmenší, lze docílit zasunutím spřáhla opticky mnohem lepšího vjemu. Spřáhla je nutno posunout maximálně tak, aby v zatáčce nedošlo ke konfliktu nárazníků.
Pohlédneme-li na vůz stojící v oblouku R1 shora, ve středu téměř uvidíme obě kolejnice. Dva vozy v takovém oblouku spolu svírají skoro pravý úhel. Na základní kolejový kruh startovací sady bychom tak umístili pouze 4 vozy a téměř by je bylo možno spřáhnout do kruhové soupravy. Z těchto modelů jde zkrátka v takovém oblouku strach a nelze takovou provozní praxi doporučit.
Vnitřní kolejnice v oblouku R1 je půdorysně na samé hraně bočnice vozové skříně. | Spřáhlo vysunuje konstrukci nástupních schůdků do boku. |
Vzdálenost minimalizovaná pro oblouky R3. | V zatáčce R3 se nárazníky po zkrácení spřáhel téměř dotýkají. | Dotek nárazníků v zatáčce diktuje meze zkracování vzdálenosti mezi vozy. |
Karoserie má jinak velmi slušně provedený potisk, nápisy jsou dobře čitelné. Interiér je proveden rovněž dobře. Je osvětlen žárovkami skrytými mezi stropem a střechou. Vlastní světlo je rozvedeno světlovody, takže na stropu vagonu je velké množství světelných zdrojů, jako ve skutečnosti. Osvětlení je tedy provedeno velmi pěkně. Vypínač je umístěn v interiéru v prostoru nástupní plošiny a je přístupný po otevření vstupních dveří. Zvláštní pozornost zasluhují vstupní dvěře, které jsou plně funkční (asymetrické dvoudílné skládací). Dveře se nechají zajistit v otevřené poloze, po mírném posunutí z »mrtvé« otevřené polohy se samostatně zavřou pružinou. Tento prvek je rovněž velmi pěkný. Navíc je důvod (vypínání osvětlení) dveře používat.
Vypínač vnitřního osvětlení je na nástupní plošině. |
Přechodové dvoudílné posuvné dveře na čelech jsou však pevné, šroubovka ani hadice vzduchové brzdy nejsou s ohledem na prostor pro třmenové spřáhlo modelovány.
Jízdní vlastnosti modelů jsou nad očekávání dobré. Podvozky jsou provedeny dobře, jsou volně otočné a mohou se dostatečně naklánět. Vozy tak jsou schopny projíždě poměrně velkou rychlostí i nepříliš rovinné úseky tratí, spolehlivě projíždí i LGB křižovatkovou výhybku s odbočným rádiusem R2, což nelze tvrdit o všech modelech LGB.
Vůz 1. třídy se ničím neliší od vozu 2. třídy. Jediným rozdílem je jiný potisk. Hlavní odlišností vozů 2. a 1. třídy by přitom měla být rozdílná vzdálenost sedadel (větší komfort) a z toho vyplývající menší počet oken. Zde byla upřednostněna minimalizace nákladů na vývoj (a přesto se firma ocitá v platební neschopnosti). Z pohledu modeláře by přitom bylo lepší zhotovit varianty s různými inventárními čísly. To by bylo ještě méně nákladné a přitom pro modeláře přijatelnější. Uvidíme, zda-li se připravované vozy v zelené mutaci (pro motorovou lokomotivu řady V200) budou o stávajích lišit jinak, než barvou. Tedy - pokud se jich dočkáme...
Klasické figurky Preiser ve velikosti 1:22,5 nejsou vůči modelům velikosti 1,5 nijak přerostlé. |
Kdo si pořídí elektrickou normálněrozchodnou lokomotivu a přistoupí tak na praxi velikosti 1,5, ten bude asi i kupcem těchto osobních vozů. Přestože lze mít tisíc oprávněných výhrad, jde o dobré modely s dobrými jízdními vlastnostmi. Kdo má větší kolejiště s mírnými oblouky a delšími staničními kolejemi, s normálněrozchodnou soupravou neprohloupí.
Rychlík se proplétá mezi rostlinami - poloměr téměř R5 - a jak je souprava zalomená... |