Digitální startovací sada LGB patřila mezi významné produkty pro začínající zahradní modeláře. Uváděla začátečníka do světa digitální techniky na poli železničního modelářství. Sada obsahovala všechny důležité součásti, které jsou pro provoz železnice s digitálním řízením ve venkovním prostředí třeba. Majitel mohl od počátku v praxi využívat předností digitálního systému, přičemž do jisté míry platilo, že nic nemusí v pozdějším období opouštět – všechny součásti byly využitelné po mnoho dalších let.
Startovací sada se již ale několik let nevyrábí, což je škoda. Technika v mezidobí postoupila dál – v určitých ohledech jsou chopnosti zejména digitální centrály a ovladačů poněkud zastaralé. Ale myšlenka výrobce byla velmi dobrá. Pokud se budou startovací sady v budoucnu opět vyrábět, doznají pravděpodobně některých změn.
Následující recenze zde však byla ponechána, přestože digitální sady prakticky nejsou k dispozici (2010).
70257 - tovární snímek © Ernst Paul Lehmann Patentwerk. |
Zkratka MZS (MehrZugSystem - systém více vlaků, česky bychom tedy natvrdo použili zkratku SVV) je u LGB zavedena již několik let a je přívlastkem pro všechny produkty mající co do činění s digitálním řízením. Jde tedy o digitální centrály, zesilovače, ovladače, dekodéry, moduly smyčky, zpětného hlášení, brzdění, RC přijímače a vysílače, PC rozhraní a programy.
Hromada krabic základních setů budí respekt - jde o navýsost neskladné zboží. |
Startovací digitální sada je patrně nejobsáhlejší sada u LGB. Krabice maxirozměrů dává tušit, že si domů neodnášíme jen tak ledajakou prkotinu. Po odklopení víka jsou v polystyrénovém loži uložena 4 vozidla – parní lokomotiva 99 5001, motorová lokomotiva typu Henschel č. 3005, nákladní otevřené vozy DR řady Ow 99-60-55 a 99-60-57. K tomu ovál mosazných kolejí s výhybnou (radius R1), transformátor, digitální centrála III, lokomotivní ovladač, propojovací kabely, pražcové spojky, trvalý rozpojovač, sklenička kouřové kapaliny a návod.
Lokotraktor 3005 v původním stavu táhne první přikoupené osobní vagony. |
Po sestavení kolejí a připojení transformátoru a digitální centrály s ovladačem položíme lokomotivy a vagony na koleje - a jedeme. Nastavíme-li na ovladači adresu 02 – rozjede se parní lokomotiva, nastavíme-li 04 – jede motorová lokomotiva. Funkčním tlačítkem F9 zapínáme osvětlení lokomotiv (které se přepíná v závislosti na směru jízdy), funkčním tlačítkem F1 zapínáme u parní lokomotivy kouřový generátor, u motorové lokomotivy pak střešní majáčky.
První pokusy na sněhu po zakoupení digitální sady. | Sníh podtrhuje schopnost modelů LGB jezdit »venku«. | První pokusy se odehrávají na rovné ploše terasy. |
K dispozici máme centrálu třetí generace, která umožňuje používat 23 lokomotivních adres, 14 jízdních stupňů u modelů, mimo ovladače LGB lze připojit i vyspělé ovladače Massoth s označením DiMAX Navigator. S těmito ovladači máme k dispozici 10239 lokomotivních adres, 28 jízdních stupňů a 2048 přestavníků.
Parní lokomotiva na zahradním kolejišti. | Lokotraktor na zahradním kolejišti. |
Pro zprovoznění základního setu už nic. Zpravidla se nám ale budou hodit další díly. Je jasné, že se základním oválem kolejí nemůžeme vystačit, zejména pokud chceme vykročit do venkovního prostředí. Naprosto ideálně tedy použijeme cenově zvýhodněné sady kolejí, které se jmenují »nádraží« a »kusá kolej«.
Sada »kusá kolej« Art. 19901 - tovární snímek © Ernst Paul Lehmann Patentwerk. | Sada »nádraží« Art. 19902 – tovární snímek © Ernst Paul Lehmann Patentwerk. |
A potom už budeme potřebovat pouze čas na jízdu – postupně budeme pronikat do tajů řízení a jistě se postupně pustíme i do programování dekodérů a do hlubšího pochopení digitálního řízení.
První, co každého napadne, je možnost ozvučení lokomotiv. U parní lokomotivy to není příliš složité - lze použít zvukový modul LGB se zvukem evropské parní lokomotivy. Krabičku ovšem musíme rozdělat a vymontovat z ní desku s elektronikou a reproduktor. Tyto součásti pak vměstnáme pod kapotu lokomotivy. Musíme dbát na takové umístění reproduktoru, aby zvukové vlny měly volný výstup do venkovního prostoru. potom bude zvuk uspokojivé kvality.
U motorové lokomotivy je to složitější. Pod kapotou má mnohem méně místa, je nutno použít menší reproduktor a je potřeba vyrobit rozumné otvory ven. To je už v tomto případě složitější. Nejsnadnější je snad výroba nové čelní mřížky s tím, že budou odstraněny čelní žaluzie, které nejsou prořezané (jako například u modelu lokotraktoru HF 130C). Podobnou úpravu však nelze začátečníkovi doporučit.
Lokotraktor ještě čistý pouze s nabarvenou čelní žaluzií. | První pokus o provozní špínu pomocí černé barvy Revel. | Nová čelní mřížka zhotovená v rímci ozvučování modelu. |
Další možností vylepšení modelů je jejich patinování, čímž smažeme především onen umělohmotný vzhled. Velmi jednoduchými metodami lze dosáhnout pozoruhodných efektů. A malé vagonky startovací soupravy jsou pro první pokusy naprosto ideální.
Nákladní vagon s pravým uhlím v původním stavu. | Tentýž nákladní vagon patinovaný černošedou a červenohnědou barvou Revel. |
Notně zašpiněná parní lokomotiva (vlivem těžké služby na zahradním kolejišti). |