digitalizace výhybek
nádraží Zababov
na zahradním kolejišti

Příklad řešení dálkového ovládání výhybek na zahradním kolejišti - text Roman Šiler, foto © Roman a Martin Šiler. Poslední editace 13. 8. 2011.

Analogové výhybky

Nádraží Zababov patří k nejstarším na firemním zahradním kolejišti. Již před několika lety bylo zřízeno dálkové ovládání výhybek pomocí standardních stavěcích pultů LGB – analogově. Stavěcí pult vysílá pomocí přepínače a diod vždy kladné nebo záporné půlvlny střídavého napájecího proudu. Motorek přestavníku se tak otočí jedním nebo druhým směrem vždy o jednu půlotáčku. Půlotáčka je daná mechanicky pohybem jazyků výhybky. Ve skutečnosti je to dokonce o něco méně, než půlotáčka, takže po dolehnutí jazyků vytváří permamentní magnet motorku přestavníku zbytkovou sílu, která přitlačuje jazyky do správné polohy. Svým způsobem je to geniální řešení – jednoduché, spolehlivé, bez jemného mechanismu, bez přídržných pružinek. Zároveň není fatální, pokud je výhybka znečistěna a jazyky nemohou dolehnout. Přestavník má tedy všechny atributy, které vyžaduje venkovní provoz.
Popsaná konstrukce umožňuje přestavníky ovládat pouze dvěma vodiči.
Stavěcí pulty LGB se dají řadit vedle sebe. Mohou bý trvale ve venkovním prostředí, jejich vypínače i svorkovnice jsou kryté poklopy.

Nevýhody stavěcích pultů

První nevýhodou je nutnost zvláštního napájení. Stavěcí pulty je třeba umístit na jedno místo. Při větších rozměrech nádraží nemusí být pohodlné nuceně ovládat provoz pouze z tohoto místa. Zhlaví s výhybkami může být také natolik vzdálené, že lze jen špatně opticky kontrolovat postavení výhybek, eventuálně jejich stav a funkčnost.
Všechny tyto nectnosti se na nádraží Zababov projevily. Navíc byly stavěcí pulty položeny na zemi. Příroda je mocná čarodějka – do stavěcích pultů se nastěhovali mravenci, kteří vnitřní prostor pultů vyplnili hlínou. Ovládání výhybek bylo tedy odstaveno z provozu a dlouhou dobu nebylo nádraží Zababov užíváno k vyhýbání vlaků.

Digitalizace až s novou technikou Massoth

Digitalizaci výhybek bylo možné provádět poměrně záhy po nástupu digitálních komponent. Jejich ovládání univerzálním ovladačem LGB však bylo (a je) nepohodlné. Zejména proto, že po přepnutí do režimu stavění výhybek je ztraceno řízení vlaku.
Modrý Navigator tuto nectnost nemá. Možnost operativnějšího ovládání přestavníků tak pomohla rozhodnutí postupně doplnit dekodéry ke všem výhybkám na kolejišti.
Nádraží Zababov má celkem 13 výhybek, z toho je jedna křižovatková. Vzhledem k tomu, že do budoucna se nepočítá s kolejištěm depa, zůstává pro vyřešení ovládání 11 výhybek, respektive 12 přestavníků. Z tohoto počtu lze naráz stavět dvě dvojice výhybek (tvoří kolejové spojky). Jsou tedy zapotřebí dekodéry pro 10 přestavníků. Bylo rozhodnuto, že na jednom i druhém zhlaví bude po jednom dekodéru Massoth (Art. 8156001), zbývající dva přestavníky budou obslouženy jednokanálovým dekodérem Massoth (Art. 8156501). Čtyřkanálové dekodéry budou umístěny do pískovcových modelů ASY (el. rozvaděč a trafostanice). Jednokanálové dekodéry budou namontovány standardně přímo k přestavníku výhybky (jsou takto konstruovány).

Postup digitalizace výhybek nádraží »Zababov«

Demontáž stavěcích pultů a části kabeláže

Stavěcí pulty byly díky své dlouhodobé nečinnosti úplně zarostlé travou a skalníky. Nebylo jednoduché je z místa »vypreparovat«. Vodiče musely být odštípány, protože šroubky svorkovnice byly zcela rezavé.
Dále byly odstraněny ty části kabelů, které již byly k nepotřebě. Respektive – s výhodou byly využity části kabelů v trase výhybky - dekodér. Na vinohradském zhlaví byly kabely svedeny do chráničky (husí krk) a dovedeny k základům el. rozvaděče. Instalace rozvaděče ASY bude popsána níže.
Na zhlaví směrem k nádraží Susch byla umístěna trafostanice vedle kusé koleje pouhým položením do štěrku, aby mohla být v budoucnu lehce přemístěna. Je totiž plánována další přestavba nádraží Zababov spočívající ve výměně výhybek a prodloužení kolejí pro vyhýbání vlaků.

Programování dekodérů

Čtyřkanálové dekodéry DiMAX jsou poměrně vyspělá zařízení. Je možné s nimi ovládat až 4 přestavníky (mají 8 funkčních výstupů) nebo 3 přestavníky a k nim stavění pomocí nezávislých spínacích kontaktů (nebo-li digitálně i ručně). Dekodérem lze ovládat i motor (třeba závory) a samozřejmě i světla (světelná návěstidla). Ovládat lze i staré dvoucívkové přestavníky LGB nebo dvoucívkové přestavníky jiných výrobců. Základem zdárné funkce dekodéru je jeho naprogramování. Dále budeme popisovat programování centrálou Massoth DiMAX 1200Z (nebo 800Z).

Připojení dekodéru k centrále

Za účelem programování dekodér připojíme svorkami (PROG - DCC) k programovacímu výstupu centrály. Pro možnost ověření zdárného průběhu programování (možnost čtení programovaných hodnot) je třeba k dekodéru připojit jeden přestavník (na 1. kanál). Dekodér připojíme nejjednodušším způsobem k programovací koleji krokosvorkami. Dále si vyrobíme propojovací kablík na připojení výhybkového přestavníku. Že vše dobře funguje zjistíme při programování pohledem na přestavník - programovací impulzy pohybují jazyky tak, jak sebou známým způsobem při programování cuká lokomotiva.

Vlastní programování CV

Ovladač přes Menu nastavíme na programování dekodéru. Jde o postup totožný s programováním lokomotiv.
Aby nebylo možné výhybkové dekodéry omylem na kolejišti přeprogramovat, jsou v základním stavu blokovány. U dekodérů LGB bylo nutno před programováním zkratovat drátem dvě speciální svorky. U dekodérů Massot je k tomu určena konfigurační proměnná CV2. Základní hodnota je 0 (blokování). Po zadání hodnoty 77 dojde k odblokování a dekodér lze programovat na všech CV.

Dekodér může mít lokomotivní adresu nebo výhybkové adresy jednotlivých kanálů. To určuje CV29. Základním nastavením je hodnota 128 – výhybkové adresy. Dalším důležitým základním nastavením je tzv. zvláštní funkce výstupů F1-8. Jde o CV51-58, kde je nastaveno automatické vypnutí funkčního výstupu po zhruba 1,5 vteřině. Pokud přestavník nestihne během této doby přestavět, je nutno dobu prodloužit nastavením vyšší hodnoty uvedených proměnných. Problém mají zejména motorické přestavníky, které pohybují jazyky pomalu.
Jednotlivá CV programujeme tedy takto:
• CV2 - 77 (odblokování programování)
• CV32 - výhybková adresa 1. kanálu (funkční výstup 1 a 2)
• CV34 - výhybková adresa 2. kanálu (funkční výstup 3 a 4)
• CV36 - výhybková adresa 3. kanálu (funkční výstup 5 a 6)
• CV38 - výhybková adresa 4. kanálu (funkční výstup 7 a 8)
• CV2 - 0 (zablokování programování)
Uvedené programování platí pro výhybkové adresy do 255. Továrním nastavením jsou adresy výhybek 1—4. Jestliže by počet výhybek na kolejišti přesáhl počet 255 nebo pokud je z nějakého jiného důvodu zapotřebí využít adres od 256 do 2048, pak je třeba zapisovat hodnoty i do CV31, 33, 35 a 37. A to na podobném principu, jako je zapisování dlouhých adres u lokomotiv pomocí CV17 a CV18. Základní nastavení CV31, 33, 35 a 37 je 0. V případě vysokých adres se pak do těchto proměnných zapisují hodnoty v podobě celých násobků 256 v adrese, do CV32, 34, 36 a 38 potom zbytek hodnoty adresy po odečtění těchto násobků.
Příklad výpočtu pro adresu 300 na prvním kanálu): 300/256=1 (CV31 - hodnota 1), 300-256=44 (CV32 - hodnota 44).
Je důležité vždy po skončení programování dekodér pomocí CV2 znovu zablokovat (hodnota 0).

Stavba

Uložení modelu traťového rozvaděče

Pro rozvaděč byl vybrán výklenek v opěrné zdi u mostu, což není nic jiného, než část nepoužitého pilíře obloukového mostu ze šedého lámaného pískovce. Bylo škoda ho vyhodit - a vida! najednou je dobře využitelný.
Model rozvaděče byl uložen do betonu, vodiče byly předtím provlečeny chráničkou v podobě husího krku.

Foto 30. 7. 2011.

Chránička byla rovněž fixována betonem. Připojení dekodéru ke kolejím bylo provedeno šroubovacími spojkami LEBU, které jsou jednoznačně nejlepší na trhu. Na kablík od dekodéru byla nalisována montážní očka. Nalisování za studena je nejbezpečnější, protože letované spoje silně oxidují vlivem kyselého prostředí tvořeným kalafunou nebo čisticími kyselinami.

Foto 30. 7. 2011.

Před zaklopením rozvaděče byly na horní díl modelu přilepeny měděné plechy imitující dvířka. Na tato dvířka můžeme nalepit přiložené samolepky s výstražnými texty. Dále je třeba výhybky vyzkoušet, zejména polaritu kabelů do přestavníků.
Zapojení je zřejmé z návodu. Schemata zapojení s českými texty jsou v oddíle o elektronice Massoth. Výhybka by se měla přehazovat tak, že při poloze ovladače Navigator souběžně s osou výhybky, bude souhlasit směr půjezdu výhybkou se směrem šipkového tlačítka ovladače při zadávání povelu přestavění. Je dobré mít vše na kolejišti ovládané na stejném principu. Potom jsme schopni při provozu přestavět výhybku po paměti, aniž bychom na výhybku museli vidět. Dekodér se do rozvaděče vleze jen natěsno, ale přesto tento model od ASY nemá chybu.

Foto 30. 7. 2011.

Součástí závěrečného »kašírování« je dosypání štěrku do kolejového lože a pěčlivé uhlazení štětcem. Velkou pozornost je samozřejmě nutno věnovat vyčistěním výhybek, hlavně prostoru mezi jazyky a u přídržnic.

Foto 30. 7. 2011.

Umístění trafostanice

Foto 31. 7. 2011.

Rovněž model trafostanice je prvotně myšlen jako bezpečné úložiště elektroniky pro kolejiště. Trafostanice se sklá z několika dílů, které se k sobě nemusí lepit, vlivem hmotnosti pískovce drží velmi dobře pohromadě. Nemusíme mít strach ani ze silných větrů, které klasické plastové stavby již ohrožují. Jediným úkolem modeláře je do terénu umístit základovou desku a do středového otvoru přivést kabeláž. Ideální je opět využití chráničky. Základní deska znázorňující kamennou dlažbu je dostatečně rozměrná, že není bezpodmínečně nutno trafostanici fixovat do betonu. Snese dost dobře i pouhé položení do drti. To je výhodné zejména v okamžiku, kdy počítáme s budoucím přesunem stavby například v rámci úprav nádraží. Což je náš případ.

Foto 31. 7. 2011.

Kabely od výhybek svedeme do středového otvoru základní desky. Nesmíme zapomenout i na připojovací kabel z kolejí. K připojení tohoto kabelu je opět velmi výhodné využít kolejových spojek LEBU nebo kolejových svorek LEBU.

Foto 31. 7. 2011.

Potom již stačí postupně navlékat a usazovat další díly stavby. Po usazení spodního dílu budovy se vstupními dveřmi namontujeme dekodér a vyzkoušíme funkci výhybek. V případě opačného chodu jazyků některé výhybky (vzhledem k ovladači) přehodíme příslušné vodiče buď na dekodéru nabo na přestavníku výhybky. Pokud je funkce bezvadná, usadíme horní díl a zaklopíme ocelovou střechu.