Také pan Tomáš Marek si plní své dětské sny (ostatně – jako všichni). Své kolejiště staví již od roku 1999 v půdním prostoru své chalupy na Vysočině. Podmínky nejsou zahradní - to má svá úskalí, ale i výhody. Úskalím je jistě omezený prostor, který nutí maximalisticky využít plochu proplétáním tratí, ztěžka nafotografuje práci pluhu se sněhem, výhodou je však maximální ochrana před negativními vlivy venkovního prostředí, možnost si hrát např. za deště a skoro dokonalá ochrana před eventuálními nenechavci...
Kolejiště je stavěno s kolejivem LGB, je řízeno digitálně (vše od LGB), ovladače jsou bezdrátové. Část kolejiště je s trolejí, najdeme tu i klasickou zubačku. Je vestavěno obrovské množství výhybek i hodně křižovatkových. Tvar tratí je mnohdy velmi dramatický, až na hraně sjízdnosti pro některé větší modely. V současnosti provází vozový park kvalitativní změna - modely jsou postupně ozvučovány.
Kolejiště je neustále ve vývoji, práce vlastně nikdy nekončí. A to je dobře. A prostor pro další rozšíření stále ještě je, i když to pan Marek popírá.