Zimní provoz ve venkovním prostoru má svoje specifika. Máme na mysli samozřejmě provoz na sněhu, protože jinak je specifické na zimním provozu právě jen to, že obsluze je zima...
Jakmile začne padat sníh, získají zahradní kolejiště a na něm jedoucí modely neopakovatelné kouzlo. Pokud máme modely, které jsou konstruovány tak, že mohou jezdit ve sněhu, což většina výrobců deklaruje, postavíme je na zasněžené koleje a jdeme na to.
Jestliže máme možnost zajezdit si během sněžení (tzn. neprozahálíme-li situaci třeba ve škole nebo v práci), jde o velmi hezký zážitek. Vlaky spolehlivě umetají cestu, vločky postupně zaplňují prostor mezi kolejnicemi a všude se to bělá. Sníh je z hlediska napájení bezpečný, zmrzlá čistá voda nevede proud, takže trať se nezkratuje. Jakmile však dostoupí rostoucí sněhová vrstva nad temeno kolejnice, mohou se začít objevovat problémy. Jestliže sníh nemá kam před koly jedoucího modelu utíkat, začne se pěchovat do volných prostorů podvozku, mezi sběrací botky, apod. Začne se tím omezovat pohyblivost podvozků, vlak je samozřejmě bzděn a nakonec se zastaví. Dost také záleží na teplotě. Při nízkých teplotách jsou vločky malé, lehčí a sypké - model je snadněji odhrne, při teplotách kolem nuly jsou vločky velké, těžké a lepivé, takže potíže přijdou mnohem dříve. Pokud je však sněžení nepříliš intenzívní, je velká pravděpodobnost, že při hraní zmrzneme daleko dříve, než se vlaky zastaví.
Pokud to už hodně sype, nepochybně se rychle přiblíží chvíle kdy jsme nuceni konstatovat, že to dál nejde. Zpravidla nepomůže ani plužení, protože žádný funkční model pluhu nemůže čistit trať těsně na úrovni hlavy kolejnic z důvodů nerovností na trati. Mezi radlicí a kolejnicí je menší nebo větší mezera, která stačí na to, aby sníh postupně znemožnil provoz až se napěchuje do všech možných protor pojezdu modelu. Velmi rychle můžeme také zapomenout na funkční výhybky. Vyhrál by ten, kdo by jim nainstaloval elektrický ohřev, ale doposud se o to žádný modelář zřejmě nepokusil. Jednu nebo dvě výhybky jsme schopni udržet při životě neustálým vyškrabáváním sněhu před každým přestavěním. Je to však sysifovská práce - každý průjezd vlaku ji spolehlivě ucpe.
V noci napadlo, takže můžeme simulovat onu specifickou učinnost - pluhování nebo frézování sněhu. Několik výrobců má ve své nabídce funkční modely sněhových pluhů nebo fréz, které pak při práci vypadají na fotografiích nebo na videu jako z pohádky. Zde je však třeba uvést, že šanci na úspěch máme jen při určité vrstvě sněhu a při určité jeho konzistenci. Ideální situací je čerstvě padlý prachový sníh. A to ve vrstvě do deseti, maximálně patnácti centimetrů. Dále se dotkneme jednotlivých modelů, které jsou k uklízení sněhu určeny.
K dispozi je tedy několik modelů od různých výrobců, které jsou za určitých okolností funkční a jejichž provoz může být velmi efektní. A také efektivní. Jedním z nejstarších je fantazijní motorový šípový pluh LGB Art. 26504. Jde o vozidlo, které vychází z dílů lokotraktoru Schöma, na jehož bázi bylo zhotoveno několik dalších modelů. Nejznámější je funkční kolejový brus, který je blíže popsán v oddíle recenzí modelů.
|
Bohužel pro zájemce o model pluhu je nutno uvést, že byl vyžazen z výrobního programu. Jeho funkční vlastnosti jsou omezeny zejména velmi nízkou hmotností modelu, takže nemá vlastní sílu rozrážet vyšší nebo promrzlé vrstvy sněhu. Tvar pluhu také jen sníh pěchuje do stran, což je zvyšuje odpor. V praxi je vždy nutno připřáhnout nějakou adhezně dobře vyzbrojenou lokomotivu. Ale i s těmito potížemi lze často modelovat velmi hezkou práci.
Dalším průmyslově vyráběným modelelm pluhu je výrobek americké firmy Aristo Craft. Jde o čtyřnápravový vysokostěnný vůz s velkou radlicí. Ta je tvarována tak, že vrstva sněho je relativně těsně nad kolejnicemi nadzdvižena a teprve pak šípem rozhrnuta do stran. To znamená, že sníh je nasypáván shora na okolní vrstvu, což výrazně snižuje odpor sněhové masy při průjezdu vozu. Ten musí být zatížen (např. štěrkem) a tlačen výkonnou lokomotivou. Výkonnost modelu je výrazně vyšší, než je tomu u pluhu LGB. Navíc jde celkem o levnou záležitost a ani nevadí (pro »evropské« kolejiště) jednoznačně americký střih modelu.
Zajímavými modely jsou sněhové frézy. Sériově vyráběným modelem je americká fréza od firmy USA Trains, která představuje čelní rotační frézu s jedním oběžným kolem, poháněnou parním strojem. Fréza s elektromotorkem je namontována na zavřeném nákladním voze (klasický Boxcar), který je rozměrově i konstrukčně prakticky shodný s vozy od LGB. Vůz je navíc vybaven kovovými koly se sběrači proudu, zvukovým modulem mající simulovat zvuk parního stroje a jednoduchým kouřovým generátorem. Nožové kolo frézy je provedeno sice věrně, ale pouze z plastu. To samo o sobě omezuje praktické použití. Navíc je elektromotorek nevýkonný, takže při zátěži se prakticky ihned zastaví. Fréza je možná schopna nabrat a odstranit malé množství lehounkého prachového sněhu, ale na skutečný úklid tratí po sněhové nadílce skutečně nestačí. Vnitřní instalace modelu je navíc provedena značně nedbale, zvukový modul nespolupracuje s digitálním signálem. V tomto směru si USA Trains nezaslouží pochvalu.
Funkční frézu nabízí také individuální německý výrobce Kastel Modell. Jde o model tlačné frézy HSB, který je vybaven dvěma roačními noži s bočními výfuky. Celý model je frézován z hliníku, každá fréza je vybavena silným motorem, napájení je z akumulátoru. Vozová skříň je usazena na podvozky LGB. Bohužel i zde je schopnost odklízet sníh omezena. Nože frézy jsou sice kovové a jsou hnány výkonnými motory, ale vlastní modelový výfuk sněhu má malé rozměry, takže hrubý a lepivý sníh tyto výfuky snadno ucpe. Funkce je opět vztažena jen k prachovému sněhu. Spodní náběhová hrana frézy je navíc dost vysoko nad temenem kolejnice, takže zůstává značná vrstva sněhu, která pro další provoz přináší problémy.
Svatomartinské hrátky s pluhy |
zima a sníh |