Parková dráha 127/184 mm
DBC Graz
Rakousko

Parková dráha v rakouském Štýrském Hradci patří rozhodně k těm nejlepším v dostupném zahraničí. Dampfbahn Club (DBC) Graz je poměrně mladý spolek a dráha samotná voní novotou. Nachází se v parku rozsáhlé nervové kliniky. Zní to tedy úsměvně – blázni si hrají v blázinci.
Reportáž byla sestavena po účasti brněnských lokomotiv na zahájení sezóny 2008 ve dnech 26.—27. dubna. Text a foto © Roman Šiler.

Ryze privátní aktivita

Příznivci supervelkých měřítek ve městě Graz založili v září 1999 spolek. Základním cílem bylo vybudovat stabilní parkovou dráhu s rozchody 127 a 184 mm a stavět a provozovat modely především živých parních lokomotiv v měřítku od 1:16 do 1:4. Dlouho hledali pozemek vhodný k výstavbě vysněné parkové dráhy. Na myšlenku jednat s vedením nervové kliniky (LSF Graz) o využití části parku ústavu je přivedla zpráva o zřízení podobné parkové dráhy ve Švýcarsku. První reakce vedení kliniky nebyly nikterak příznivé, ale konec dobrý – všechno dobré. Provoz dráhy je dnes úspěšný, přičemž příchozí návštěvníci mimochodem bourají tolik diskutované bariéry mezi nemocným či postiženým a normálním lidským světem.
Finančně však výstavbu zajišťovali členové klubu výhradně z privátních peněz. Pro jednotlivé drážní budovy našli bohaté sponzory ze štýrskohradeckého podnikatelského světa. Budovy nesou po dokonční jména právě těchto lidí. Na svou činnost si DBC samozřejmě přivydělává provozem pro veřejnost.

Domovské webové stránky spolku mají adresu www.dbc-graz.at.

Koncepce dráhy

Dráha je postavená na jihozápadním okraji poměrně velkého areálu kliniky, kde se nachází značné množství budov. Tento areál je relativně hodně otevřen – veřejnost má do prostoru vcelku volný přístup. Na druhou stranu je se zvýšenou pozorností hlídán i policií. A to spíše z důvodu bezpečnosti eventuálně uprchlých pacientů. Tato zvýšená ostraha přirozeně snižuje nebezpečí vandalismu, které je jinak i v Rakousku problémem.
Mimo kolejiště jsou zde zajímavě zpracované »modelové« drážní budovy. Jde o nádražní budovu, stavědlo, rotundu s výtopnou a točnou, vodárenskou věž a vozové depo.

Celková délka základního okruhu je cca 700 m, délka velkého okruhu (zprovozněn v roce 2007) je cca 1600 metrů. Dráha má 27 výhybek, z toho dálkově ovládáných je 16. Hlavní nádraží s navazujícím depem je čtyřkolejné, z toho tři koleje jsou vybaveny nástupišti. Na obou koncích nástupišť je v kanále zdroj měkké (upravené) vody s hadicí. Středobodem depa je točna a vějíř odstavných kolejí, vedle rotundy je hydraulická plošina pro skládání modelů z aut. Koleje k rampě tvoří trojúhelník, kde je možno obrátit i kratší vlak.
Park je prakticky rovinný, dráha má na několika místech nepatrné sklony, které lokomotiva pozná spíše v okamžiku, kdy dochází pára.

Spolek DBC provozuje pro veřejnost osobní dopravu. K dispozici jsou klasické osobní lavicové vagony na rozchdu 184 mm. Vagony jsou vybaveny samočinnou vzduchovou brzdou ovládanou s obslužného vagonu strojvedoucího. Jako tažné vozidlo je k dispozici sedmičková parní lokomotiva, bateriový lokotraktor a lokotraktor se spalovacím motorem. Vše samozřejmě na sedmi palcích. Vlaky jsou dost dlouhé, k dispozici jsou i dva vagony pro vozíčkáře.

Budova nádraží

Poněkud zmenšená budova nádraží typické Rakouskouherské architektury se tváří jako patrová budova pro trpaslíky. Vstup do budovy je však ze zadní strany a to po schodech - dolů. Po vstoupení do budovy se nám otevře jediná místnost s podlahou pod úrovní nástupišť a se dvěma řadami malých okének nad sebou. Jde o klubovnu spolku, která slouží i jako kuchyňka a jídelna. V rámci akce »Andampfen« zde byla realizována registrace účastníků. Nádražní budova - klubovna je mimořádně hezky a vtipně provedená, vhodně doplňuje nástupištní prostor a svými proporcemi neruší modely železničních vozidel.

Rotunda

Rotunda s výtopnou a »revizními kanály« je opět řešena jako modelová, čili zmenšená. Zleva při pohledu z místa točny je budova tvořená třemi sekcemi s vraty (6 vjezdových kolejí), dvěma sekcemi bez vrat se čtyřmi stáními pro roztápění lokomotiv a nakonec jednou sekcí s vraty a jednou dílenskou kolejí. Výtopna i dílna má sníženou podlahu, takže koleje na ocelové podpůrné konstrukci jsou zhruba ve výšce pasu.
U každého stání jsou přípojky na 220 V a je zde proveden rozvod vody a tlakového vzduhu. Vodu do lokomotiv doplníme tedy jednoduše hadicí a tlakový vzduch můžeme použít k napájení dmychavky při roztápění. Mezi stojinami kolejí jsou nerezové truhlíky pro zachytávání popela při vyprazdňování modelů po skončení provozu.

Vozové depo

Budova v areálu DKV s jedněmi vjezdovými vraty a čtyřmi kolejemi. Rozvětvení vjezdové koleje je řešeno otočnou čtyřcestnou přesuvnou. Zde jsou odstaveny osobní lavicové vozy DBC. V rámci akce okupovaly tento prostor hostující vagony a lokomotivy.

Stavědlo

Místo pro signalistu má opět klasický tvar, který nenechá nikoho na pochybách o jaký objekt jde. Do jediné místnosti se stavěcím pultem se vchází po kovových schodech ze zadní strany. Odtud je přes velká okna vidět na celé nádraží a depo. Na pultu s kolejovým schematem jsou zatím funkční jen přepínače výhybek a návěstidel. Záměrem do budoucna je stavět přímo vlakové cesty.

Spodní a vrchní stavba

Tratě jsou provedeny velmi kvalitně, jízda je hladká, možná až příliš nehlučná, což je dáno absencí normálních styků.
Výkopy pro tratě byly provedeny do hloubky cca 40 cm pod úroveň kolejí. První vrstvou je plnofrakční směs lomového kamene (směs včetně prachu), která je dokonale zhutněná dusáním. Tím vznikl vyrovnaný a pevný podklad, který je přesto prostupný pro vodu. Na zhutněný základ je nasypán štěrk, do kterého jsou uložena kolejová pole. Koleje jsou tvořeny obdélníkovým válcovaným profilem 10×20 mm a lisovanými plechovými pražci se zahnutými konci (tvar pražce je podobný skutečným železným drážním pražcům. Kolejové pásy jsou k pražcům vařeny. Styky jednotlivých polí jsou rovněž svařeny a velmi pečlivě zabroušeny. Povrch styků je proto dokonale hladký. Trať původně neměla vůbec dilatační styky. Za normální situace se roztažnost projeví příčným posunem kolejí v oblouku, kterých je na trati více, než dost. Problémy se ale objevily v době, kdy na trati v parku pod stromy ležel ještě sníh a na otevřené slunečné ploše již ne. V tom okamžiku se koleje »vznesly« mnoho centimetrů nad štěrkové lože. Následně musely být instalovány dilatační styky v oblasti vjezdového zhlaví depa a další dva až tři jsou »ideově« připraveny na jiných místech trati.
Výhybky jsou provedeny řemeslně velmi dobře, průjezd je naprosto hladký. Srdcovky jsou odlitky z ocelolitiny a jsou hladce navařeny. Jazyky mají rybinové uzávěry. Všechny výhybky jsou vybaveny plechovou návěstí, výhybky s elektropneumatickým pohonem nemají možnost ručního přestavění.

Zabezpečení provozu

Vzhledem k tomu, že výhybky je nutno stavět na dálku, musí být pro provoz k dispozici vždy několik lidí. Oblast nádraží a depa je vybavena dvouznakými návěstidly s LED světly. Komunikace se signalistou je však verbálně obtížná, pro vyjádření vůle strojvedoucího zajet nebo vyjet z depa jsou proto nainstalována tlačítka na sloupcích návěstidel.
Při provozu s je na nádraží výpravčí, který je vybaven občanskou vysílačkou a komunikuje se stavědlem.
Na trati samotné žádná návěstidla nejsou a jezdí se samozřejmě na dohled.

Trať je provozována vždy jedním směrem, směry provozu jsou však z důvodu rovnoměrnosti opotřebení kolejí i vozidel pravidelně střídány.

Organizace větších akcí

DBC Graz organizuje dvakrát v roce víkendovou akci, kdy se sjedou ve větší míře »nedomácí« modely. Kapacita dráhy je však v tomto směru omezená, což je dáno nejen počtem stání v depu, ale i průjezdní kapacitou nádraží. Maximálně představitelný počet lokomotiv v akci je při současném uspořádání kolejiště (2008) zhruba 30.
Další termíny provozu (pro veřejnost) jsou jednodenní, termínový kalendář je dán na rok dopředu. Provoz hostujícího modelu je možný i v těchto termínech, stačí nahlášení s týdenním předstihem.

Typickou akcí je zahájení sezonního provozu (první zatopení - Andampfen). Účastníci obdrží po vyložení a registraci modelu (zápis základních technických parametrů pro veřejné představení modelu) poukázky na občerstvení, obsadí si místo v depu a může začít s roztápěním lokomotivy. K dispozici je (jak je výše uvedeno) upravená voda a uhlí ve dvou granulážích (pro sedmičkové a pro pětkové modely). Zásuvky 220 V pro nabíjení a tlakový vzduch pro dmychavku modelu jsou rovněž k dispozici. Rozvody tlakového vzduchu jsou důsledně opatřeny rychlospojkami Rectus Type 26. Montážní kanály v rotundě je možno využít. Připraveny jsou papírové utěrky, odpadkové koše, chybí jen teplá voda na mytí rukou, což je nakonec asi největší handycap modelového DKV. Technický servis pro účastníky je jinak maximální.

Ti modeláři, kteří se svými modely putují po Evropě s karavanem, mají k dispozici přímo za zády rotundy depa několik stání i s elektrickou přípojkou. Tamtéž je i parkoviště pro auta. Vjezd do areálu je přes hlavní bránu ústavu, kde u závory je třeba nahlásit jízdu na dráhu DBC.
Okolí dráhy je perfektně upraveno - kvalitní cesty umožňují i provoz silničních parních vozidel.

Kdo má výdrž, nebolavá záda a stroj v dobrém technickém stavu, může po roztopení (nebo nabití) modelu kroužit třeba celý den. Najezdit se dá skutečně mnoho kilometrů. Důležitým faktorem těchto srazů je však i setkání modelářů a většinou velmi přínosné diskuze. Každý se velmi rád podělí o své zkušenosti a rád pochválí a obdivuje práci druhého. Jedinou bariérou může být snad jen jazyk. Ale podobně jako v Sinsheimu nebo Strasshofu i zde vládně velmi přátelská atmosféra. Organizátoři jsou rádi, že se akce účastní mnoho zajímavých modelů. Mají rádi plné ruce práce s organizací provozu a účastníci zase rádi jezdí v tom úžasném železničním mumraji. Vyžití je maximální.