Veletrh »Pro dítě 2009«
Brno – výstaviště
Pavilon B - ochoz

Ve dnech 19.—22. 3. 2009 se na brněnském výstavišti uskutečnila trojice výstav Mobitex, Rybaření a Pro dítě. Bohužel výstava Modely Brno byla v roce 2009 pro malý zájem komerčních vystavovatelů zrušena. Nicméně doprovodný modelářský program byl ponechán. Prostorově byl přidružen k výstavě Pro dítě.
Následující reportáž byla dokončena 29. 3. 2009. Fotografie zhotovili jiří Kůt, Tomáš Randýsek a Roman Šiler.

Dráha ve výšce – Pavilon B – ochoz

SolidWorks © Roman Šiler

Pro doprovodné akce byl vyčleněn prostor ochozu pavilonu B, kde se v přízemí výstava Pro dítě konala. To se ukázalo pro nás jako vcelku nevhodné. Prostoru na ochozu bylo dost, komplikací však je nutnost vyvážení všech věcí nákladním výtahem. To vše je ale nic proti problému s exhalacemi z parních lokomotiv. Nikdo si neuvědomil, že systém vytápění pavilonu, kdy je teplý vzduch úmyslně srážen obrovskými tryskami vzduchotechniky směrem dolů, bude zásobovat kouřem z uhlí komerční stánky plné kočárků (stovky, ba tisíce, možná i miliony kočárků tam bylo). Nadšení veřejnosti z provozu modelových lokomotiv v prvním patře tak nesdíleli platící vystavovatelé, což je pochopitelné.

Foto © Roman Šiler

Nové koleje a nové výhybky

Pro nutné rozšíření kolejiště byly vyrobeny další dvě výhybky a množství rovných kolejí. Pro zachycení olejů, vody a popela byly vyrobeny mobilní »popelové jámy« – nízké plechové vany s průběžnými kolejemi. Při stavbě kolejiště podle předem sestaveného plánu bylo »spotřebováno« veškeré kolejivo, které máme v současnosti k dispozici. Vzhledem k problémům s kouřem bylo rozhodnuto »přesunout« vytápění lokomotiv na podestu schodiště, které je odděleno dveřmi. Jedna odstavná kolej proto byla prodloužena až ke schodům. Tím došlo ke zkrácení jiných odstavných kolejí. Jako zázemí sloužil oddělený prostor (sklad nábytku), kam byly na noc přesouvány všechny modely a potřebné nářadí.
Předváděcí kolejiště s rozchodem 45 mm bylo postaveno ve volném prostoru mezi nákladními výtahy. Na tomto kolejišti jsme prozatím nic neměnili, má svou známou podobu.

Sobota byla »hustá«

Podle předpokladů byl největší nával zájemců o svezení v sobotu, kdy bylo »přepraveno« zhruba 2 100 lidí. To už byl skutečný nával. V provozu byly tři soupravy, které neustále kroužily po trati. Nejčastější otázkou bylo, kam se lidé mohou přijít na nás podívat. Zatím bohužel (především k naší lítosti) musíme odpovídat, že vlastní stálou parkovou dráhu stavět chceme, ale zatím jsme ve fázi snů a vyhlížení místa.

Foto © Roman Šiler

Značný počet lidí se svazl vícekrát. Některé děti přinutily svoje rodiče, popřípadě babičky a dědečky navštívit veletrh kvůli vlaku víckrát. Jeden chlapec byl pozorován po tři dny. Velmi pozitivně byly hodnoceny jízdenky v klasické starém formátu. A štípání klasickými kleštěmi ČSD - no neuvěřitelné. Mimochodem - podařilo se zajistit výrobu replik brašny průvodčího. Vzorem byla originální brašna brněnského dopravního podniku z období první republiky. Originál byl zapůjčen z Technického muzea v Brně.

Foto © Jiří Kůt

Modely v provozu

K vidění bylo několik modelových novinek. Kolega Bohumil Pavlíček přivezl svůj nový model T478.0 (»ceckáč«), kterým poprvé předvedl na srazu v Sinsheimu. Model pokračuje v koncepci lokomotivy T466 - bateriový pohon, ovládání RC. Model v pohodě tahal třívozový osobní vlak plný cestujících.

Foto © Tomáš Randýsek

Foto © Jiří Kůt

Kolega Petr Příkazký přivezl parní lokomotivu KLISHAY se stojatým kotlem a zpřevodovaným plnotlakým dvouválcovým strojem, postavenou podle vzoru amerických lesních železnic. Nesmírně dobře propracovaný model, který stojí za to prostudovat. Model prodělal na výstavišti svůj křest. Čisté řemeslo – klobouk dolů!

Foto © Jiří Kůt

Foto © Roman Šiler

Foto © Jiří Kůt

Foto © Roman Šiler

Kolega Pavel Ulíř se pochlubil modelem »z druhé ruky«. Jde o parní lokomotivu se sedlovým tankem s uspořádáním pojezdu 1'C1'. Představuje lokomotivu kubánské cukrovarnické dráhy a má jméno GROMIT. Předlohu se doposud nepodařilo identifikovat. Pravděpodobně neexistuje. Model vychází z agregátů vyráběných v Británii pro pětipalcové dvouspřežky se sedlovým tankem. Neznámý modelář vyrobil třínápravový pojezd se dvěma běhouny a upravil kabinu. Model má válcové vyjímatelné topeniště, což je technická zajímavost. Je vybaven nápravovou, parní a ruční pumpou.
Tato lokomotiva byla po dovozu ze zahraničí a drobných opravách zatopena poprvé na výstavišti. Šťastní majitelé (rod Uhlířů je široký a v celé sestavě dokonale aktivní) se musí samozřejmě naučit model teprve ovládat. A také vychytat drobné mouchy. Lokomotiva je jinak tvarově velmi zajímavá a bude ozdobou všech našich akcí.

Foto © Roman Šiler

Premiéru měl i švýcarský model parní lokomotivy polní dráhy se jménem PONAVA. Ten strávil sinsheimský sraz na stánku výrobce SOB, aby pak prodělal úpravy na základě provozních zkušeností se stejným modelem KRZENOWIC, který na lednovém srazu jezdil. U výrobce byl zkušebně zatopen, první jízdu ale prodělal na brněnském výstavišti. Těší se pochopitelně na Strasshof.

Foto © Roman Šiler

Foto © Tomáš Randýsek

Sesterský model KRZENOWIC Tomáše Randýska se po úpravách u výrobce proháněl s cestujícími jako zaběhnutý harcovník. Řídit tento model si vyzkoušeli také ostatní modeláři i jejich synové. Je nutno konstatovat, že jde o perfektní robustní a výkonný model vhodný právě i pro provoz s vyšší zátěží.

Foto © Roman Šiler

Foto © Tomáš Randýsek

Jako neúnavní pracovníci se ukázaly bateriové lokomotivy AEG, které na jedno nabití vydrží jezdit prakticky celý den.
Kolegové z rakouského Strasshofu přivezli na sobotu a neděli svoji bateriovou lokomotivu z dílny firmy Zimmermann. A k ní i dva lavicové osobní vozy. To byla pro sobotní provoz do jisté míry záchrana (z hlediska kapacity).
V neděli přijeli i další rakouští modeláři (provozující RC autodráhu a LGB-land) a jejich typickými červenými svetry se to jen hemžilo.

Foto © Roman Šiler

Trošku zklamal pan Hamáček se svou čerstvě dokončenou pětipalcovou parní lokomotivou, který do Brna nepřijel. Chyběla i pražská BARBORA, jejíž majitel Petr Bauer je kriticky (nikoli krizově) zaneprázdněn. Rovněž kolega Jiří Sajbrt dal neuvážlivě přednost hoblování francouzských sjezdovek, takže jeho TOPSY2 zůstala chladná.

Živá pára na rozchodu 45 mm

»Malé« modely provozoval po celou dobu prezentace Jirka Kůt. Předváděl svoje modely a firemní modely. Zprovoznil historický model lokomotivy 99 011, který patří k prvním z produkce firmy Regner. Z dnešního hlediska měl mnoho konstrukčních nedostatků, ale to je pochopitelné – i pan Regner se učil. Model je po úpravách a modernizaci nádherný – navíc jde více méně o unikát.

Foto © Jiří Kůt

V provozu představil i dosud nedokončený model vlastní parní lokomotivy, kterou začal stavět před lety. Stavebnice Regner se tehdy staly rychlejší cestou k funkčnímu a jezdícímu živému parnímu modelu, ale ten původní rozestavěný logicky nenechá spát. Čas jeho postupného dokončení se blíží...

Foto © Jiří Kůt

Jirka je obdivuhodný - stíhal nejen stále nějaký model udržet v jízdě, ale stíhal i reakce na mnoho dotazů přihlížejícího obecenstva. Přitom se dost často vyskytují otázky, na které slušně a shovívavě odpovídat se dá jen obtížně.

Foto © Jiří Kůt

V odpoledních hodinách Jirkovi pomáhal jeho syn, který se objevil vždy po skončení vyučování. V sobotu odpoledne přivezl svůj model Jan Andratschke. V neděli mu vypomohl kolega Duda se svou 99 211. Zklamal Jiří Dalecký, který ohlásil čerstvě dokončený model Mh6. Dal ale přednost (»na poslední vteřinu«) jakési dovolené někde v Tramtárii.

Jirka Kůt doplnil svoje již většinou patinované nákladní vozy zajímavými náklady.

Stavba tratí - moderní galeje

Nebudeme zastírat, že představa stavby rozsáhlého kolejiště vzbuzuje u většiny pětkařů mražení v zádech. Je potřeba mnoho rukou, aby se jednotlivá kolejová pole ocitla na předepsaném místě. Koleje v současnosti zabírají celý nákladový prostor dvanáctikubíkové dodávky. Předváděcí kolejiště se schůdky a stojinami zabere také téměř celý prostor. Všechny díly musí při nakládání, skládání a montáži projít několikrát rukama. Situaci zachraňje jen dostatečné množství těchto rukou.

Rovněž přeprava modelů není jednoduchá. Zejména lavicové vagony zabírají dost místa. Hmotnost modelů útočí hlavně na páteř nosičů. Je proto třeba vždy domyslet ochranné a přepravní pomůcky. Šetří sílu a chrání modely při přepravě.
K přepravě všeho potřebného musely být uskutečněny pokaždé celkem čtyři jízdy dodávkovým autem.

Jak příště

Zkušenost z veletrhu Pro dítě je důležitá zejména z hlediska vhodného prostoru pro dráhu. Ukazuje se, že je krajně nevhodné stavět tratě v prostoru společném s komerční plochou. Exhalace parních lokomotiv jsou přirozené. Kvalitní antracit, který kouří minimálně, je obtížné spalovat v menších topeništích, které neudrží dobře potřebnou teplotu. Je proto maximálně vhodné, aby kolejiště bylo stavěno pokud možno v samostatné hale. nebo dohromady s aktivitami slučitelnými s uhelnou živou parou (RC automobilní modely, letecké modely, apod.). Uvidíme, zda bude mít BVV i v budoucnu o železnici zájem. Sami organizátoři si jistě vezmou ponaučení. Atrakce je jinak maximálně žádaná, ohlasy veřejnosti byly bez výjimky kladné. Někomu se může zdát blázinec s laickými cestujícími jako zbytečný cirkus, pro provozovatele modelů je to však příležitost vyzkoušet své modely v zátěži. A to je také velmi zajímavé.