Technické muzeum v Brně
Muzejní noc 2011
14. 5. 2011

V kulturním kalendáři má brněnská Muzejní noc již své pevné místo. Na veřejnosti se setkává se slušným ohlasem. Můžeme si klást otázku, zda je obyvatelstvo tak vypočítavé, že v okamžiku vyhlášení volného vstupu do muzejních institucí v určené datum vytvoří dlouhé fronty na vstupu do nich, či zda samotná akce má v sobě cosi, co přirozeně normálního občana přitahuje. Zda-li dostává jakousi přidanou hodnotu, která stojí za to jezdit v přecpaných dopravních prostředcích a stát desítky minut ve frontě, aby se pak pomalu procpával přeplněnými expozicemi.
Nutno uznat, že fronty na vstup do Technického muzea v Brně patří k těm nejdelším. Co je tedy ten bonus mimo vstupu zdarma? Je to doprovodný program? Provoz historických autobusů? Vystoupení hudební skupiny mezi parními stroji? Množství účinkujících v dobových kostýmech četnictva, vojska i civilistů? Předváděcí provoz historických stabilních motorů? Občerstvení s grilovanými klobásami, studeným pivem, vínem, medovinou? A právě to množství lidí v pozdních nočních hodinách? Těžko říci.

My máme ale jasno - je to kvůli živým parním modelům a S. M. P. D.

Naše účast s předváděcím kolejištěm v prostoru krytého parkoviště je také skoro samozřejmostí. Alespoň to tak vypadá, když šéf výstavního oddělení zatelefonuje otázku: „Tak co, Muzejní noc letos – jako obvykle?“
Tedy jako obvykle.
Sraz v sobotu po obědě ve skladu v České, naložení mobilního kolejiště, převoz do muzea, sestavení – a jedem.

Průběh standardní, zájem solidní

Veřejná doprava je také velký podnik

Dopravní podnik města Brna organizuje po dobu trvání akce zvláštní dopravu autobusy. Linky jsou označeny písmeny. Zvláštní autobusové linky jezdí jsou vypravovány z uzlu Česká v centru města. Některé z nich zajízdějí i do relativně vzdálených končin, jako je třeba Předklášteří (u Tišnova) nebo Mohyla míru (u Prace). Na některé linky je dokonce nutno místa rezervovat (z důvodu omezené kapacity cílových muzeí). K technickému muzeu vedla linka A (Česká – TMB). Na tuto linku byly nasazeny autobusy ze sbírek TMB.

Foto © Martin Šiler.

Reakce publika již známe, přesto zájem potěší

U parkoviště závodních strojů, tvořeným stoly s lavicemi, se hemžilo 16 modelářů. Na stolech postávalo celkem 21 živých parních modelů. Na tříkolené předváděcí dráze s délkou okruhů zhruba 40 metrů se naráz prohánělo i 5 modelů současně. A vše pískalo, syčelo, poblikávalo...
Předváděcí »obdélník« je pro provoz živých parních modelů vcelku komfortní. Modeláři mají uvnitř okruhu dost místa pro servisní zázemí a zároveň dost místa pro pobíhání kolem modelů. Po obvodu kolejiště je zase dost místa pro návštěvníky, takže »divácká kapacita« je také značná. Jedinou nevýhodou je menší množství odstavných kolejí pro roztápění modelů a odstavení vagonů. To by bylo řešitelné jedině dalším přidáním kolejových modulů, což by jednak komplikovalo stavbu a také zvyšovalo objem přepravovaných dílů. Již dnes je dvanáctikubíková dodávka téměř plná. Takže asi ne – i když – nikdy neříkej nikdy.

Když je nás dost, je práce vcelku lehká

Přestože má kolejiště mnoho dílů a celková hmota sestavy je značná, pokud se sejdeme ve slušném počtu, jde práce celkem od ruky. To se týká jak manipulací ve skladu a nakládání, tak i sestavování a pozdějšího rozebírání. Všichni již kolejiště znají, takže každý je schopen bez velkého poučování efektivně při práci pomoci.

Foto © Martin Šiler.

Foto © Roman Šiler.

Publikum si rozhodně nestěžuje

Mnoho návštěvníků muzea již živé parní modely zná. Je to cítit i na menším počtu otázek na použitý typ kouřového generátoru a napětí v kolejích. Častěji spíš padne otázka na druh paliva. Nicméně - je vidět nadšení v očích prakticky všech. Starých i mladých. Někteří postojí 10 minut, jiní násobně déle. A to je dobře.

Foto © Roman Šiler.

Modeláři se sklánějí nad svými miláčky, hledají ztracené šroubky, nabíjejí baterie, plní modely olejem, vodou a plynem. Ne vždy se všechno daří. Tu jeden napustí plyn do nabíjecí zdířky lokomotivy (té se to samozřejmě nelíbilo), jiný nechá vykolejit a spadnout cisternu, další nechá doma vysílačky. Nic ale nevadí – nálada je dobrá, všichni se baví.

Foto © Roman Šiler.

Každý se také snaží komunikovat s diváky – hlavním úkolem je zodpovídat všetečné, záludné, vysoce odborné i potměšilé otázky. Děti je třeba upozornit, že lokomotivy jsou horké a strkání do jedoucích modelů nebezpečné. Jedna mladá slečna nadšeně svému partnerovi oznamovala, že tohle měli doma. I když ty mašinky asi nekouřily a byly takové trošku menší. Ale jinak...

A samozřejmě komunikujeme i sami mezi sebou. Tu někdo potřebuje vodu, klíč, olej, nabíječku, doutník, fernet. Rádi také nabízíme ostatním – buchtu, kafe, bramborák, apod.
Také se zuřivě fotíme.