Díky prudkému nárustu přepravy na saských úzkorozchodkách byly výkonově již nepostačující stroje typu IK zkušebně upraveny pro provoz ve dvojčeti. Řada byla označena IIK.
Model samozřejmě vychází z modelu IK, který je u LGB také horkou konstrukční novinkou. Změněny jsou prakticky jen díly budky strojvedoucího, která je otevřená, takže u lokomotiv spřažených zády k sobě vytváří centrální stanoviště strojvedoucího. V praxi to muselo být celkem zajímavé – obsluhovat dva kotle a dva stroje zároveň.
Modely jsou dodávány v krabici se dvěma polystyrénovými kostkami. Obě lokomotivy jsou propojeny dvěma čtyřžilovými kablíky. Pod sklopnými přechodovými plechy je speciální tyčové spřáhlo, které umožňuje nastavit prakticky plynule vzdálenost mezi modely. To je důležité kvůli používaným obloukům na každém kolejišti. Kdo »nevlastní« R1, může vzdálenost mezi stroji zmenšovat, což přispívá k modelovosti. Na fotografiích je ukázána vzdálenost ještě vyhovující průjezdu oblouky R 600 mm (čili LGB R1).
Model s označením 61A má rozhraní pro dekodér (LGB 55027 nebo Massoth eMOTION XL nebo XLS).
Foto 16. 12. 2012. | Foto 16. 12. 2012. | Foto 16. 12. 2012. |
Lokomotiva vypadá na kolejišti velmi dobře. Přesto, že saský rozchod 750 mm byl v tomto případě nahrazen širokým 1000 mm, což má za následek poněkud »vysunutější tyčoví parního stroje směrem od podélné osy.
Model je velmi vděčný i pro provozovatele malých kolejišť. Dva motory dají i těžším vlakům dost výkonu. Dvojlokomotiva bude schopná i na větších traťových sklonech.
Foto 16. 12. 2012. | Foto 16. 12. 2012. | Foto 16. 12. 2012. |
Zelená se nám, zelená. Tak nějak lze charakterizovat poslední období modelů RhB. Ano - původní elektrické lokomotivy byly stejně jako vagony zelené. Hnědou barvu hnacího stroje přinesly na tratě RhB až šestinápravové legendární lokomotivy »krokodil«.
Jeden z nejlepších modelů elektrické lokomotivy z »arzenálu« LGB se nyní dostává k modelářům v původní barevné mutaci z roku 1913 a s novým evidenčním číslem 202.
Model lokomotivy evid. č. 205 vznikl již v roce 1984. Zanedlouho bude tedy starý 30 let! Lokomotiva č. 205 měla ve skutečnosti jako jediná čelní přechodové dveře. Model s touto skříní byl vyráběn i v zelené variantě. V roce 2008 byl model poprvé vyroben z upravené formy, která ztvárňuje lokomotivu bez čelních přechodových dveří s číslem 203.
Nové číslo 202 je tedy vstřícný krok i ke sběratelům, kteří rádi obohatí svou sbírku Ge 2/4 o další kus.
Model je vybaven rozhraním DCC. Je lehce digitalizovatelný, šasi je uzpůsobeno pro montáž reproduktoru. Na model jsou celkem lehce montovatelná dálkově ovládaná třmenová spřáhla Massoth. Ve spojení s kondenzátorovým zdrojem GoldCap můžeme dotvořit naprosto bezvadný, trakčně spolehlivý model, který svými vlastnostmi potěší úplně každého.
Foto 16. 12. 2012. | Foto 16. 12. 2012. | Foto 16. 12. 2012. |
Obnovená série TOYTRAIN obsahuje několik vozidel, které rozhodně stojí za povšimnutí. První v řadě je jednoduchý dvounápravový vysokostěnný vůz (v katalogu označený trošku pochybně jako nízkostěnný), který má tak trošku »pikácké« provedení. Korba je výliskem z jednoho kusu bez jakýchkoli funkčních součástí. Přesto vůz zdobí dosazené hadice vzduchové brzdy, brzdový válec na spodku vozu i klika ruční brzdy na plošince. Vozy byly vyráběny v klasické řadě LGB v letech 2001—2008 ve stejném provedení a byly také součástí prvního digitálního Start-setu.
Vagónek s peřejkovanou korbou dává široké pole působnosti »patinovačům«, kteří z něj vymáčknou velmi slušnou modelovost. A cena pod šest set korun je přímo neodolatelná. Na to že jde o neochuzený LGB model...
Foto 16. 12. 2012. | Foto 16. 12. 2012. | Foto 16. 12. 2012. |
V roce 2001 byla vyvinuta a na trh uvedena mutace dvounápravového lokotraktoru Schöma, který jinak patří k nejstarším modelům firmy EPL (1969. Na straně kratší kapoty byla dosazena šípová radlice sněhového pluhu, který má výklopná »křidélka« pro rozšíření záběru mimo šířku skříně vozidla. Pod radlicí jsou dokonce lišty z měkkého plastu, které dometají sníh až na hlavu kolejnice. Samohybný sněhový pluh je funkční, ovšem jeho schopnosti efektivně odklízet skutečný sníh jsou poněkud omezené. Výroba byla ukončena v roce 2003, tzn. před devíti lety. Nová série přichází proto jako na zavolanou - na notně vyhladovělý trh.
Pluh je nyní ve stejném provedení, pouze místo základní žluté je zelený a má imatrikulaci DB. Funkční schopnosti jsou opět stejné, diktované především nízkou hmotností, omezeným odběrem proudu a zejména tvarem pluhu, který sníh pouze rozhrnuje do stran, či spíše stlačuje před sebou. Pluh se proto neobejde bez pomoci nějaké silné a těžké lokomotivy. Ovšem proč ne. I to je součástí hry. S přípřeží můžeme počítat s tím, že sníh do výšky 5—8 cm z tratě odklidíme. A pokud máme menší vrstvu prašanu - pak je to nááádhera.
Foto 16. 12. 2012. | Foto 16. 12. 2012. | Foto 16. 12. 2012. |
Model je vybaven střešním výstražnými světly. V útrobách výfuku je pod černou krytkou schován potenciometr, který dodatečně reguluje nevyšší rychlost pluhu. Ač to není v katalogu uvedeno, má vnitřní elektronická deska rozhraní pro dekodér. Je to klasické LGB kolíkové rozhraní pro malý dekodér Art. 55021 nebo Massoth eMOTION L. Model nemá místo pro montáž reproduktoru, proto bude ozvučení trošku problém, který ovšem vyřeší všichni zkušenější modeláři.
Foto 16. 12. 2012. | Foto 16. 12. 2012. | Foto 16. 12. 2012. |
Podvozkové nákladní zavřené vozy RhB s posuvnými bočními stěnami jsou velmi vděčné modely. Velmi dobře jezdí, velmi dobře vypadají a jejich posuvné bočnice velmi dobře fungují. Ve výrobním programu LGB jsou tyto vozy od roku 1994. Od té doby byla vyrobena celá řada mutací s různými evidenčními čísly. Jejich typové značení bylo u prvního modelu Haik-qv, u současné novinky Haikqq-y. Celovozová reklama na voze propaguje pivovar Calanda. Čtyřnápravové vozy s posuvnými stěnami jsou na tratích RhB poměrně často vidět. Většinou navážejí zboží ze skladů v oblasti města CHUR do logistických center v blízkosti St. Moritz.
foto 24. 11. 2012 | foto 24. 11. 2012 | foto 24. 11. 2012 |
Modelář, který poctivě modely sbírá, může mít 10 různých vozů. Takový vlak však v praxi není. Některé nákladní vlaky však mohou mít zařazeny i dva nebo tři takové vagony.
foto 24. 11. 2012 | foto 24. 11. 2012 |
foto 24. 11. 2012 |
Řada TOYTRAIN reprezentovala u LGB hračky vytvořené často z dílů standardních modelů. Některá vozidla byla nová (např. tříokenné osobní vozy), jiná byla vcelku modelová a byla jako velmi levná varianta akceptovatelná i pro modeláře, kteří byli schopni modely dotvořit ať již patinováním nebo dosazením doplňků. Principiálně ale šlo o řadu určenou pro děti - nastupující generaci zahradních »géčkařů«. V současné době pod taktovkou firmy Märklin dochází k oživení této produktové řady.
Na sklad v Brně byly vybrány modely, které ještě snesou toto pojmenování, a které vzhledem ke své nízké ceně mohou být pro stavitele zahradních kolejišť zajímavé.
Jeřábový vůz je celkem hezky proveden. Bouda obložená peřejkami skýtá dobrý prostor pro patinování modelu. Jeřáb je otočný, rameno i hák je plně funkční s dobře vyřešenou aretací polohy. Celkově jeřáb působí hodnověrně. Vůz má miniaturní rozvor, dobře tedy snese fixaci náprav i pro provoz v obloucích R1.
Foto 24. 11. 2012 | Foto 24. 11. 2012 | Foto 24. 11. 2012 |
Tento model je jednoduchost sama. Jako podvozek slouží základ krátkého klanicového vozu, bohužel v »dětsky« modré barvě. Je evidentní, že dospělák bude muset provést barevně-patinující zásah. jinak vgónek s nákladním autíčkem působí celkem hodnověrně a může být v pohodě součástí vozového parku i na malém lokálkovém kolejišti.
Foto 24. 11. 2012 | Foto 24. 11. 2012 | Foto 24. 11. 2012 |
Nízkostěnné nákladní vozy RhB s brzdařskou plošinou se poprvé objevily v nabídce LGB v roce 1999. Od té doby bylo vydáno několik mutací. Všechny s bočnicemi z hliníkových profilů (tedy ve stříbrné barvě), jako rekonstruované vozy řady Kk-w. Nyní je vůz hnědý (dřevěné peřejky), v původním provedení řady M1 (evid. č. 7301—7385). Model vozu M1 7345 je tedy reprezentantem úctyhodné řady nákladních vozů RhB. Model je relativně jednoduchý, má však sympatické detaily, jako jsou například kroužky na řetězy na koncích klanic. Pro tvorbu nákladních vlaků RhB by neměl chybět v žádné sbírce.
Foto 24. 11. 2012. | Foto 24. 11. 2012. | Foto 24. 11. 2012. |
Novinka zcela nové konstrukce ohlášená v roce 2011 se nyní dostává mezi modeláře. Zbrusu nová parní lokomotiva musí potěšit všechny sběratele a hlavně provozovatele menších zahradních kolejišť. Trojspřežní lokomotivě nevadí prudké oblouky a krátké vlaky. Jde o typickou lokálkovou »mašinku«.
Předlohou je lokomotiva evid. č. 54 – v roce 2009 nově postavená replika stroje pro dráhu Radebeul – Radeberg (u Drážďan) na rozchodu 750 mm.
Model je velmi pěkně provedený. Má velké množství dosazených součástí. Vynikají přitom kladky pro provazcovou brzdu systému Heberlein.
Model je analogový s DCC rozhraním. Firma Massoth již připravila zvukový dekodér, poprvé přímo s kabelem se zásuvkou pro rozhraní. Montáž dekodéru je proto skutečně velmi jednoduchá.
Foto 11. 11. 2012. | Foto 11. 11. 2012. | Foto 11. 11. 2012. |
Foto 11. 11. 2012. | Foto 11. 11. 2012. | Foto 11. 11. 2012. |
Model lokomotiv rekonstruovaných z původně skříňových strojů Ge 2/4 se na trhu popvé objevil v roce 1992. Naposledy byl tento model vyráběn v roce 2004. Pro modeláře je tedy k dispozici po mnoha letech.
Lokomotivy RhB evid. č. 211—213 byly pro potřeby posunu ve stanicích Chur a Landquard rekonstruovány v roce 1943. Především byl vyměněn těžkopádný obrovský Déri-elektromotor za menší rychloběžný jednofázový motor s výkonem 310 koní. Tím mohlo být zřízeno pro posun výhodné centrální stanoviště strojvedoucího. Stroj evid. č. 211 pak dostal navíc akumulátorové baterie, což umožnilo posun i v části nádraží dráhy Chur – Arosa (jiná napájecí soustava). Označení této lokomotivy bylo proto Gea 2/4 211. Původní evid. č. před rekonstrukcí bylo 202.
Foto 11. 11. 2012. | Foto 11. 11. 2012. |
Foto 11. 11. 2012. |
Modelářům se dostává do ruky úctyhodná sada čtyř vozů saských drah. Jde o tři osobní čtyřnápravové vozy řady CC a DD a jeden rovněž čtyřnápravový nákladní zavřený vůz řady GGw. V principu jde o mutace známých a u nás velmi populárních osobních vozů s dřevěnou opeřejkovanou karoserií. Osobní vozy jsou dvou provedení – jeden 3. třídy (658 k CC) a dva 4. třídy (572 k DD a 612 k DD). Modely se s výjimkou barvy a popisu prakticky ničím neliší od konstrukce sólo prodávaných modelů (od roku 2002 - všechny v zeleném provedení).
Nákladní zavřený vůz se dvěma posuvnými dveřmi v bočnici je pouze mutace rakouského zavřeného vozu, takže z tohoto pohledu je možné mít výhrady. Popis vozu ovšem ctí saské normálie.
Sada je na kolejišti hotový vlak. Všechny vozy mají velmi dobré jízdní vlastnosti. Pouze prostorové nároky na kolejišti patří k těm větším.
Foto 25. 11. 2012. | Foto 25. 11. 2012. | Foto 25. 11. 2012. |
Foto 25. 11. 2012. | Foto 25. 11. 2012. |
Foto 25. 11. 2012. | Foto 25. 11. 2012. |
Bernina Bahn patří u vyznavačů horských adhezních drah asi na tu nejvyšší příčku. Jde navíc částečně o pouliční dráhu, protože dodnes jsou některé úseky vedeny po silnici. Status pouliční elektrické dráhy ztratily v minulých letech třeba TEŽ ve Vysokých Tatrách (likvidací úseku v obci Veľká). Berninská dráha převzatá RhB si však tento navýsost zajímavý druh provozu udržela. Původní motorové a vlečné vozy tramvajového typu přežívají dodnes, ovšem již jen jako nostalgické. Vlečné vozy byly u původní BB ve třech provedeních – čtyřnápravové (2 kusy 3. tř. evid. č. 151 a 152), dvounápravové šestiokenné (10 kusů 2. a 3. tř. evid. č. 101—110) a dvounápravové pětiokenné (4 kusy 3. tř. evid. č. 111—114). Prvním modelem těchto nádherných vozů byl bufetový nostalgický vůz evid. č. 114. Model byl poprvé vyroben v roce 2006. Potom se objevil jako součást výročního setu Berninské dráhy. Již v provedení původním - osobním, s evid. č. 111. Nyní se vozový park těchto modelů doplňuje dvojicí dosud chybějících evid. č. 112 a 113. Ten, kdo má BB rád a je poctivý sběratel, může mít od teď ve sbírce modely všech existujících vozů tohoto typu z roku 1910 u Berninské dráhy. S motorovým vozem s lyrami tvoří tyto vlečňáky divukrásnou soupravu. I když v takovém uspořádání do provozu na horské dráze asi nikdy nezasáhla.
Foto 24. 11. 2012. | Foto 24. 11. 2012. | Foto 24. 11. 2012. |
Foto 24. 11. 2012. |
Americká motorová úzkorozchodná šestinápravová lokomotiva s uspořádáním CóCó je svou koncepcí typickou »amerikou«, ale zároveň ne obludou. Model byl poprvé vyroben v roce 1989. Byl vlastně prvním modelem americké motorové lokomotivy. Ztvárňuje DL535E firmy Alco s typickými sněhovými pluhy pro službu na trati přes horský průsmyk.
Současný model zachycuje aktuální vzhled této lokomotivy WP&YR. Je plně digitální se zvukem. Zvukový modul obsahuje nahrávku skutečného motoru lokomotivy. Z našeho hlediska je tento zvuk doslova fantastický, protože zní zcela jako motor našeho slavného čmeláka. Pouze troubení lokomotivy je americké. Třmenové spřáhlo je možné (a vhodné) zaměnit za automatické spřáhlo amerického typu.
Foto 26. 11. 2012. | Foto 26. 11. 2012. | Foto 26. 11. 2012. |
Model této armádní lokomotivy byl poprvé vyroben v roce 1993. Předlohou je stroj německých vojenských polních drah rozchodu 600 mm. Tento typ byl podle armádou schválené dokumentace vyráběn nejrůznějšími lokomotivkami. Zajímavé je, že 4 takové stroje byly vyrobeny i u nás (ČMK). Model je zajímavý a pro modeláře přínosný tím, že motorizovaný je i tendr. Jde tedy o dvoumotorovou lokomotivu s odpovídajícími trakčními schopnostmi.
Aktuální modifikace modelu s označením DR 99 4653 je plně digitální se zvukem. Lokomotiva je s tendrem propojena speciálním hákem a dvěna čtyřpólovými kablíky. Jeden propojuje motory a kolejové sběrače s dekodérem a druhý pak osvětlení a reproduktor.
Model je velmi hezký, detailní, má funkční posuvné zadní dveře kabiny strojvedoucího, množství dosazených detailů. Popisy jsou dobře provedené.
Pro modeláře jde o velmi zajímavé hnací vozidlo se zvýšeným výkonem. Tváří se jako malá lokomotiva, ale trakční výkon má jako těžší lokomotiva podvozková podvozková.
Foto 26. 11. 2012. | Foto 26. 11. 2012. | Foto 26. 11. 2012. |
Foto 26. 11. 2012. | Foto 26. 11. 2012. | Foto 26. 11. 2012. |
Úzkorozchodné lokomotivy známé rakouské řady 2091 se v počtu dvou kusů ocitly v Německu, kde byly zakoupeny z důvodu racionalizace provozu. Lokomotivy jsou de facto motorovými vozy, jejichž zavazadlový oddíl umožnil nezařazovat do provozu služební vozy. Model se prakticky mimo laku a popisu ničím neliší od mutací dle rakouských předloh. Poprvé byl model vyroben v roce 2001.
Foto 12. 2. 2012. | Foto 12. 2. 2012. | Foto 12. 2. 2012. |
Typické amrické diesely s jedním čelním stanovištěm se po letech dostaly opět do výrobního programu. Předloha modelu reprezentuje úctyhodné čtyřnápravové podvozkové stroje, které byly často používány spřažené. Pro účely vícečetných tažných souprav se vyráběl i díl bez kabin strojvedoucího (označen F7B). Lokomotivy byly dodávány více americkým společnostem. Stroje společnosti Santa Fe se vyznačovaly lakem napodobujícím válečné indiánské malování obličeje.
Modely jsou vybaveny továrním dekodérem. Lze doplnit zvukový dekodér massoth. Vložený díl je bez motorů, ale naopak se zvukovým modulem. Motorové krajní díly jsou vybaveny reproduktory. V případě spřžení do třívozové soupravy lze přepnout zvučení do obou reproduktorů motorových dílů. Šikovný modelář si samozřejmě může vložený díl F7B motorizovat a získat tak velmi výkonný stroj pro tahání opravdu dlouhých vlaků.
Foto 12. 2. 2012. | Foto 12. 2. 2012. | Foto 12. 2. 2012. |
Foto 12. 2. 2012. | Foto 12. 2. 2012. | Foto 12. 2. 2012. |
Osobní čtyřnápravové panoramatické vozy typické pro Glacier Express patří velmi zajímavým moderním vozidlům, které je možné na kolejích RhB, BVZ a MOB vidět. Nejpomalejší expres na světě z Zermatu do St. Moritz je velmi populární. I když málokdo má peníze na absolvování jízdy tímto vlakem, fandové si užívají jeho fotografování po cestě. K vidění jsou i úctyhodné soupravy čítající 12 vozů!
Vůz RhB Bp 52524 reprezentuje současný vzhled těchto impozantních vagonů. Typická je ledově namodralá horní část karoserie a na koncích pak část helvétského kříže, který je vidět teprve po spojení vozů k sobě. U modelů je bohužel poněkud větší mezivozová vzdálenost. Takže efekt kříže tolik nevynikne. Modeláři, kteří mají miniumální oblouky 1200 mm se mohou pokusit spřahovací ústrojí upravit a mezery mezi spojenými vagony zkrátit.
Model panoramatického vozu byl poprvé vyroben v roce 1999 v mutaci Furka – Oberalp, následoval vůz BVZ (2001), MGB (2005) a konečně RhB (2006). Pro vyznavače RhB je tu tedy třetí vůz s jiným evidenčním číslem. K osobním vozům přibyl i bufetový vůz. Jednotlivé vozy se ve skutečnosti mezi sebou samozřejmě liší, což pochopitelně u modelů není dodrženo, s výjimkou vozu bufetového. To snad ale nikomu nevadí.
Model má vnitřní osvětlení, má funkční výklopné dveře a přes svou délku i dobré jízdní vlastnosti.
Foto 26. 11. 2012. | Foto 26. 11. 2012. | Foto 26. 11. 2012. |
LGB má zelené období. Pro modeláře jsou po letech k dispozici modely osobních vozů v zelené barvě, která je typická pro nejstarší období těchto horských drah. V zásadě však toto období trvalo až do začátku 80. let. Pouze kolem 2. světové války byly vozy lakovány zeleno-krémově. Nové jednotné vozy první řady (EW I) byly však znovu celé zelené. A to je případ tohoto modelu.
Osobní vůz první a druhé třídy AB 1543 se jinak mimo barvy neliší od červených mutací stejné konstrukce. Všechny vozy tohoto typu mají vynikající jízdní vlastnosti dané otočnými podvozky s kyvnými maskami a nepříliš dlouhou karoserií. Pro modeláře je jednoznačné plus vnitřní osvětlení. Vůz má fukční dveře, do prostoru pro cestující lze velmi pohodlně usadit množství figurek (nejlépe Preiser). Za poslední měsíce mají modeláři k dispozici dost zelených modelů, takže mohou tvořit kvalitní soupravy simulující starší období RhB.
Foto 12. 2. 2012. | Foto 12. 2. 2012. | Foto 12. 2. 2012. |
Při pohledu proti toku času zjistíme, že nás výrobce zásobuje pivovarskými vozy jak na běžícím pásu. I v tomto případě jde o klasický model s vyvýšenou brzdařskou budkou. Nápis hlásá přepravní vůz Zhořeleckého akciového pivovaru. Vůz je celkem hezký a přímo volá po jednoduché patinaci tmavě šedou barvou. Lze samozřejmě úspěšně pochybovat o tom, že na metrovém rozchodu kdy takový vagon existoval. U anonymních lokálkových vlaků na zahradě nám to však nemůže vadit.
Foto 12. 2. 2012. | Foto 12. 2. 2012. | Foto 12. 2. 2012. |
Impozantní a naše »tétéčkáře« také téměř kultovní elektrická lokomotiva je důležitou novinkou firmy Piko. Co se týče provedení, patří rozhodně k tomu lepšímu, co piko produkuje. To platí zejména o propracovanosti detailů a množství dosazených dílů. Co je obzvlášť zajímavé, že byl vyvinut vlastní kovový pantograf, který vypadá skutečně dobře. To je dobře. Protože ta směšná věc, která trůní na střeše elektrického Taurusu, skutečně model spíše shazuje.
Krokodýl je šestinápravová lokomotiva, jejíž pojezd má dost zvláštní a složitou konstrukci, aby model byl schopen projíždět oblouky s rádiusem 600 mm. Lokomotiva je tedy projíždí, ale masky třínápravových podvozků se po projetí oblouku nevrací zcela zpět. To je trošku vada na kráse. Co je pozitivní - model má dobře udělané osvětlení, včetně červených koncovek a má soustružená a chromovaná kola. Piko tak zřejmě reaguje na skutečně tragické odběrové vlastnosti většiny předchozích modelů. Lokomotiva je samozřejmě analogová, firma Massoth jako obvykle operativně nabízí zvukový dekodér. Po doplnění vysokokapacitního kondenzátorového zdroje dostáváme model, který normálněrozchodné géčkaře potěší.
Foto 18. 2. 2012. | Foto 18. 2. 2012. |
Foto 18. 2. 2012. | Foto 18. 2. 2012. |
Dlouhé čtyřnápravové osobní vozy byly dluhem Piko ke všem velkým lokomotivám, jejichž vlastníci museli vzít za vděk osobními »rychlíkáči« od LGB. Tříoddílové vozy typické pro příměstskou osobní dopravu ve spolkové republice jsou samozřejmě výrazně jednodušší, než zmíněné modely LGB. To ale principiálně není na závadu. Na jedoucí vlak se stejně každý dívá z větší vzdálenosti, takže funkční otvírací dveře nikdo moc nepostrádá. jiné je to však s vnitřním osvětlení. To se dá samozřejmě dokoupit, stejně tak i kovová kola, která jsou důležitá nejen z důvodu napájení žárovek nebo diod, ale především z důvodu neznečisťování kolejí otíráním plastu.
K dispozici jsou zatím jen dvě mutace osobního vozu – vůz Bnb 720 a ABnb 703. Pokud tedy chceme vozit více takový vozů ve vlaku, je třeba koupit některou variantu vícekrát. Další odvozené mutace jsou totiž jinak barevné.
Foto 18. 2. 2012. | Foto 18. 2. 2012. | Foto 18. 2. 2012. |
Foto 18. 2. 2012. | Foto 18. 2. 2012. | Foto 18. 2. 2012. |
Hornorýnská železniční společnost provozovala většinou jen malá vozidla. Například karosované tramvajové lokomotivy. Ze stejného období je sada tří nákladních dvonápravových vozů. Dvou zavřených a jednoho nízkostěnného. Jde samozřejmě o staré osvědčené formy. Zavřené vozy s posuvnými dveřmi mají peřejkovanou skříň. Označeny jsou evidenčními čísly 448 (bílý) a 336 (hnědý). Nízkostěnný vůz vůz má evid. č. 1017 a je naložen dřevěnými pražci. Vozy se hodí především k parní tramvajové lokomotivě evid. č. 102, která je rovněž čerstvě ve výrobním programu LGB.
Foto 28. 1. 2012. | Foto 28. 1. 2012. | Foto 28. 1. 2012. |
Čerstvě expedováno |
|
|
|
|