22.7.2014 © Roman Šiler. |
Nové modely poněkud klamou tělem. Vypadají na první pohled jako pouhá mutace modelů již existujících forem. Jde však o zbrusu nové vozy se vším všudy.
Znázorňují klasické dvounápravové uhláky Harckých drah, s řadovým označením Ow a různými inventárními čísly. Vůz DR (HSB) 99-03-24 má celoplechovou korbu a plná (kovová) kola, vůz HSB 99-03-10 má dřevěnou korbu s plechovými dveřmi a plnými koly, vůz HSB 99-03-33 se pak liší jen hvězdicovými (také kovovými) koly.
Vagony jsou velmi dobře provedeny. Nemají sice funkční dvířka (která tak jako tak nenajdou v provozní praxi příliš uplatnění), ale jsou velmi dobře detailní a mají například tmavě zbarvenou prkennou podlahu, takže vypadají dobře i bez nákladu. Nemají plošinu brzdaře, ale zvýšený kozlík na jednom čele, což je typické provedení pro úzkorozchodky v Harcu.
22.7.2014 © Roman Šiler. | 22.7.2014 © Roman Šiler. | 22.7.2014 © Roman Šiler. |
Tento vozový set velmi příjemně rozšiřuje množství uhláků, které na zahradním kolejišti mohou tvořit velmi zajímavé (a dlouhé) vlaky. Na vybranou máme celou řadu nákladů (dřevo, uhlí, štěrk, písek, atd.). Kdo má na svém kolejišti rád nákladní provoz, nesmí zaváhat.
22.7.2014 © Roman Šiler. | 22.7.2014 © Roman Šiler. |
22.7.2014 © Roman Šiler. |
22.7.2014 © Roman Šiler. |
Sada vozíků polní dráhy zaplňuje po velmi dlouhých letech mezeru na trhu modelů LGB. Dva vozy jsou na platformě výklopných vozíků (tzv. kiplory) se standardními velkými kolečky. Jde o klanicový vůz s nákladem čtyř barelů na upotřebený olej (nápis »Altöl«) a vůz s pevnou dřevěnou korbou. Další dva vozy jsou na platformě s malými kolečky a brzdařskou plošinkou. Jeden je klasický vysokostěnný vozík s odebíratelnými bočnicemi a čelnicemi. Druhý je s laťkovou korbou (samozřejmě odebíratelnou) v provedení používaném u rašelinových drážek. Za poslední období se tak do rukou i nových modelářů dostává úctyhodný počet vozíků pro polní dráhu. Kdo této modelářské disciplíně fandí, má široké pole působnosti. Hlavní výhodou těchto malých modelů jsou minimální nároky na místo, možnost používat oblouky R1 i menší. Další malovýrobci (např. firma Heyn) nabízí celou řadu komponentů právě pro polní dráhy. Vlečné výhybky, mechanické přestavníky, točny, zaražedla, apod.
22.7.2014 © Roman Šiler. | 22.7.2014 © Roman Šiler. | 22.7.2014 © Roman Šiler. |
22.7.2014 © Roman Šiler. | 22.7.2014 © Roman Šiler. |
Na standardním kolejišti bývá trošku problém s hnacími vozidly, ať již jsou to dieselové lokomotivy nebo parní lokomotiva. Mají velmi malý rozvor a malou hmotnost. Problém je proto s napájením a přejížděním izolovaných srdcovek výhybek.
22.7.2014 © Roman Šiler. |
22.7.2014 © Roman Šiler. |
20. 6. 2014 © Roman Šiler. |
Nádherný model čtyřnápravového vozu doplňující modelovou řadu těchto pro současný provoz RhB typických nákladních vagonů. Základem je konstrukce rámu a podvozků jako u předchozích mutací. Tento nový model je však ze všech nejvíc propracován ve smyslu funkčních částí.
Plošinový vůz má sklopné klanice, sklopné a odnímatelné nízké bočnice, odnímatelné čelní zábradlí s brzdovým vřetenem. Toto čelní dvoudílné zábradlí lze uložit do kolejnic na spodku vozu. Plošina je vybavena otvory pro nasazení zajišťovacích klínů. Vůz je tedy možné použít i pro přepravu vozidel. Pod bočnicemi jsou umístěny atrapy navíjecích vázacích pásů, které se používají pro zajištění zejména nákladů kulatiny nebo řeziva.
20. 6. 2014 © Roman Šiler. | 20. 6. 2014 © Roman Šiler. | 20. 6. 2014 © Roman Šiler. |
Model má podvozky osazené kovovými koly, což jak se zdá, je naštěstí již pro LGB standardem. Nesmyslná plastová kola, která je potřeba pro provoz venku stejně vyměnit, jsou snad již minulostí.
20. 6. 2014 © Roman Šiler. | 20. 6. 2014 © Roman Šiler. |
Jak novinku hodnotit? Naprosto vynikající model. Bezpodmínečně nutný pro každého provozovatele zahradního kolejiště milujícího RhB. Což jsou minimálně všichni ti, co už švýcarský Graubünden navštívili. Jízdní vlastnosti jsou velmi dobré. Jako náklad jsou samozřejmě nejlepší dřevěné klády. Ty ovšem vůz dost zatíží, takže je vhodné zapřáhnout opravdu ty nejvýkonnější lokomotivy (Ge 4/4 II nebo Ge 4/4 III).
20. 6. 2014 © Roman Šiler. | 20. 6. 2014 © Roman Šiler. |
Vzhledem k délce vozu však není vhodné pojíždět oblouky LGB R1, protože v tom případě jsou podvozky vytočeny na doraz a sebemenší nerovnost na trati zapříčiní vykolejení. Navíc - kdo má trošku estetické cítění
20. 6. 2014 © Roman Šiler. |
10. 5. 2014 |
V roce 1906 byly postaveny pro RhB první tři podvozkové osobní vozy s evidenčními čísly 62—64. Šlo o vozy s otevřenými nástupními plošinami a se třemi vozovými třídami, jejich značení tedy bylo ABC4.
V roce 1911 byly dodány další vozy stejné koncepce, které se lišily jen okny. Označeny byly ABC4 604—610, další série z roku 1913 byla označena ABC4 611—614. Vozy měly po jednom oddílu 1. a 2. vozové třídy. V této části vozu byla postranní ulička. Za částí s kříně s WC následoval oddíl 3. třídy s uličkou uprostřed. Plošinové dveře tak byly na straně luxusu u jedné bočnice, na straně třetí třídy pak uprostřed čela. Vozy byly postupně modernizovány a přečíslovány. Nástupní plošiny byly uzavřeny. Byly dosazovány nové podvozky, byla zrušena 3. třída a nakonec byly dosazeny celokovové moderní skříně. Vozy 608 a 609 dostaly v roce 1934 nové podvozky typické kolébkou odpruženou eliptickými pružinami, ale plošiny zůstaly ještě otevřené.
10. 5. 2014 | 10. 5. 2014 | 9. 5. 2014 © Roman Šiler |
Model vozu evid. 609 tak představuje stav z let 1934—48 s otevřenými plošinami, novými podvozky, nápisy »RHÄTISCHE BAHN« (místo původně secesně provedené zkratky RhB) a ještě třemi vozovými třídami.
Model je proveden velmi dobře. Za povšimnutí stojí velmi jemně provedený systém záchytných tyčí a madel na plošinách. Jsou to díly dodávané zvlášť. jsou překvapivě přesně vylisované a při sestavování vše do sebe dobře zapadá. Interiéru lze vytknout je to, že 1. a 2. vozová třída nemá kupé, ale jen uličku uprostřed.
Modely jsou velkým oživením starších souprav RhB. Hodí se zejména do soupravy »Brawa«, která je jinak uzavřenou kapitolou zahradních železnic.
9. 5. 2014 © Roman Šiler | 9. 5. 2014 © Roman Šiler |
20. 4. 2014 |
Světoznámá »Balerína«, jak této překrásné parní lokomotivě přezdívá provozní personál HSB, se dočkala dalšího modelového ztvárnění.
Když byla pro Nordhausen–Wernigeroder Eisenbahn firmou Krupp vyvinuta a v roce 1939 postavena parní tříspřežní lokomotiva s uspořádáním pojezdu 1´C1´, obdržela evid. č. 21 a stala se zároveň nejrychlejší parní lokomotivou na úzkém rozchodu (s max. rychlostí 50 km/h). S původním označením však stroj existoval pouze do roku 1949, kdy byly harcké dráhy převzaty DR. Lokomotiva evid. č. 21 tak byla přeznačena na 99 6001 (později obdržela kontrolní číslici a označení 99 6001-4. K původnímu evidenčnímu číslu 21 se stroj vrátil v letech 1991—94, kdy byl částečně nalakován zeleně a byl zapřahán do nostalgické soupravy historických vozů.
V této podobě byl od roku 1974 vyráběn i model firmou EPL. S původním číslem 21 v zeleném provedení byl tento model produkován vůbec jako první zvukový model LGB (v letech 1992—94). Firma EPL ve spolupráci s firmou Massoth vyvinula analogový zvukový generátor, který simuloval zvuky parního stroje a některé doprovodné zvuky. Ty byly poměrně složitě ovládány pomocí tvarovaných lyžin v kolejích, kterých se při přejetí dotýkaly mechanické spínače na pojezdu modelu. Tato varianta modelu je svým způsobem dost raritní, přesto by si však modeláři měli dávat pozor při eventuálním výhodném nákupu tohoto zvukového analogového modelu (z druhé ruky). Nelze jej totiž digitalizovat, což řadu modelářů nakonec dost překvapí. Analogové zvuky jsou z dnešního pohledu slepou cestou a v dnešním digitálním světě je nelze rozumně využít.
20. 4. 2014 | 20. 4. 2014 |
Záhy se model dočkal instalace rozhraní pro dekodér a později i kompletní digitalizace se zvukovým digitálním modulem.
Model byl částečně přepracován v roce 2006 a v této podobě se dostává do prodeje i nyní.
Model je vybaven továrním dekodérem se zvukovým modulem se synchronizací, standardním kouřovým generátorem a samozřejmým přepínatelným osvětlením. Jízdní vlastnosti zůstávají stále stejné. Běhouny vcelku ochotně vyskakují z kolejí na nerovnostech a dělají »potíže« při řezání výhybek. Model nevyniká tažnou silou, což je ovšem dáno jeho hmotností 3,2 kg.
Jde ovšem o klasiku, která nesmí chybět na žádném zahradním kolejišti. Ti, kteří skutečnou lokomotivu zažili v provozu na Selketalbahn v pohoří Harz, to mají vcelku jednoduché. Ostatním se vřele doporučuje tamní lesy navštívit...
Foto 20. 4. 2014 © Roman Šiler. | Foto 20. 4. 2014 © Roman Šiler. | Foto 20. 4. 2014 © Roman Šiler. |
Původní stav parní lokomotivy N.W.E. 21. | Lokomotiva evid. č. 21 v zeleném hávu v letech 1991—94. |
16. 3. 2014 |
Model představuje čtyřspřežní parní lokomotivu na přehřátou páru typu Lenz-Mh. Firma Lenz & Co. postavila a provozovala úzkorozchodné dráhy (750 mm) na Pomořansku na severu Německa. U firmy Vulcan v dnešním Štětíně bylo v letech 1913 a 1914 postaveno celkem 8 stejných lokomotiv označených řadou M, z nichž 2 byly nasazeny do provozu na ostrově Rügen (Rujana). V roce 1925 byly objednány ještě dva stroje (z toho jeden pro Rügen). Nové lokomotivy měly již přehřívače, takže byly označeny řadou Mh (Heissdampf – horká pára). Na horkou páru byly v roce 1927 rekonstruovány i předchozí dva stroje. Lokomotivy byly na Rujaně označeny evidenčními čísly 51—53. Po druhé světové válce byla většina úzkorozchodných pomořanských tratí demontována a spolu s vozidlovým parkem jako reparace předána do SSSR. Jen tři lokomotivy na ostrově Rügen zůstaly. Po převzetí dráhy DR byly lokomotivy přeznačeny na řadu 99.4631—4633. V roce 1992 dostaly dvě lokomotivy 99.4632 a 99.4633 v dílnách ve Zhořelci (Görlitz) nový kotel a nové válce.
16. 3. 2014 | 16. 3. 2014 | 16. 3. 2014 |
Model LGB představuje lokomotivu Rujanské malodráhy v původním barevném provedení s původním označením Mh 52, tedy tak, jak je dnes po rekonstrukci na ostrově v provozu.
Foto 16. 3. 2014 © Roman Šiler. | Foto 16. 3. 2014 © Roman Šiler. |
Model je vyráběn od roku 1996 a vyznačuje se tím, že není vybaven sběracími botkami, je poměrně těžký a má relativně specifické jízdní vlastnosti. Absence zvuku tření sběrací botek je příjemná, model podobně jako šestinápravová malletka za jízdy poctivě vyťukává všechny spoje na kolejišti. Starší modely byly skutečně dost těžké (3,8 kg), takže podávaly solidní adhezní výkon. Současný model má hmotnost výrazně nižší (2,9 kg), což je částečně způsobeno zákazem používání olova na závaží.
Model je plně digitální, elektronika je od firmy Massoth. Model je velmi pěkně proveden, ale nijak se neliší od starších mutací. S vozy v barvách RüKB tvoří hezké a autentické soupravy. jde o ideální model pro menší (lokálkové) kolejiště.
Foto 16. 3. 2014 © Roman Šiler. | Foto 16. 3. 2014 © Roman Šiler. |
Osobní vlak za Landwasser viaduktem (zavazadlový vůz je 7. v pořadí) dne 4. 9. 2012 © Roman Šiler. |
16. 3. 2014 |
Po dlouhých letech se do rukou provozovatelů zahradních kolejišť a příznivcům tématu RhB dostává čtyřnápravový zavazadlový vůz původní řady D. Vozy byly vyrobeny v roce 1970 firmou SWS (Schweizerische Waggons- und Aufzügefabrik Schlieren – Švýcarská továrna na vagony a výtahy, Schlieren). U Rhétských drah obdržely evidenční čísla 4214—18.
Modelářská firma Lehmann tento vůz vyráběla v červeném provedení letech 1992—1996 (Art. 30690), 2000—2002 (Art. 32690) a 2003—2005 (Art. 34690) s označením D 4214, D 4217 a D 4216, dále v zelené mutaci v letech 1997—2001 (Art. 31690) a 2002—2005 (Art. 33690) jako D 4215 a D 4218.
Zavazadlové vozy jsou ve skutečnosti o něco kratší, než vozy osobní. Vozy EW1 určené pro berninskou trať (zkrácené) jsou dlouhé 14190 mm, zavazadlové vozy pak 13740 mm. Tento rozdíl je však u modelu zanedbán z důvodu stejných dílů pojezdu u osobního i zavazadlového vozu.
16. 3. 2014 | 16. 3. 2014 | 16. 3. 2014 |
Současný model zachycuje zavazadlový vůz pozdější série D 4219—26 z roku 1980. Tyto vozy se od předchozích lišily provedením oken a jinými podvozky. V minulých letech byly vybaveny pantografy určenými k napájení elektrického topení vlaku ve stanicích, kdy je při stání trolejové vedení v místě dotyku sběracích lišt pantografů lokomotivy nadměrně zahříváno.
Model dostal pro pantograf novou střechu, okna však byla co do uspořádání ponechána v původním stavu, takže model je opět o trošku více vzdálen své předloze. Pro zahradní kolejiště je to však snesitelné a modeláři se mnoho zlobit jistě nebudou.
DS 4223 na nádraží Filisur dne 4. 9. 2012 © Roman Šiler. | DS 4219 před nádražím Filisur dne 4. 9. 2012 © Roman Šiler. | DS 4226 na nádraží Filisur dne 4. 9. 2012 © Roman Šiler. |
Polopantograf instalovaný na střechu má ponechánu ovládací páku (prodloužení spodního ramene), která štěrbinou ústí do prostoru pod střechou. Šikovní modeláři si mohou pomocí serva sběrač oživit a přes funkční dekodér dálkově ovládat. Lze přitom naprogramovat i takovou funkci, kdy se sběrač vytáhne sám pouze při stání a za jízdy se sklopí.
Model má kovová kola, pro instalaci osvětlení je však potřeba vyměnit minimálně dvě nápravy za nové s elektrickými vývody.
Vlak v obci Bergün. Foto 6. 9. 2012 © Roman Šiler. | D 4214—18, Landwasserviadukt, foto 4. 6. 2005 © Martin Šiler. |
Model je také vhodné dotížit, protože je výrazně lehčí, než stejné vozy osobní. Na nerovném svršku tedy poměrně častěji vykolejuje.
Zavazadlové vozy uzpůsobené pro přepravu kol jsou řazeny do vlaků RhB poměrně často. Pro modeláře je tento typ vozu poměrně důležitý a umožní vytvářet realistické soupravy.¨
16. 3. 2014 |
16. 3. 2014 |
Foto 1. 3. 2014. |
Parní lokomotivy konstrukce Mallet patří všeobecně k těm velmi zajímavým. Jde o stroje konstruované pro velké výkony na ztížených traťových poměrech. Signifikantní je přední otočný a stranově posunutelný podvozek se samostatným parním strojem. Celkově jde o lokomotivy sdružené, tzn. že parní stroj má vysokotlaké a nízkotlaké (v sérii řazené) válce.
Malletky dnes neuvidíme příliš často. Na Harckých drahách jich však jezdí několik. Konstruktéři v Train Line Gartenbahnen si vybrali stroj 99 5901. Ten se tvarově poněkud liší od stroje 99 5906, který před lety »stál vzorem« pro model firmy Kiss. To byl však celokovový precizní model, který nejde s plastovými výroby srovnávat.
Model má dva otočné podvozky opět s ležatými pětipólovými motory Böhler, které zajišťují dobré jízdní vlastnosti. Překvapivě dobré je propracování spojnic parního stroje. Snese plně srovnání s výrobky LGB. Což chápejme jako pochvalu. Model má velmi mnoho dosazovaných dílů. Množství skutečných trubek na kotli působí dost dobře.
Modely jsou opět v analogové nebo digitální ozvučené verzi. Digitální verze je vybavena elektronikou Massoth. A to nejnovější variantou dekodéru i modulu s rozhraním pluG. Firma Massoth tyto nejnovější produkty teprve uvede na trh. U harcké malletky je to tedy předpremiéra.
Foto 1. 3. 2014. | Foto 1. 3. 2014. |
Model je vybaven čelním přepínatelným osvětlením, osvětlením kabiny, osvětlením rozvodů (svítí pouze při stání modelu). Osvětlení kabiny strojvedoucího se zapíná zároveň s pracovním osvětlením pojezdu (stejným tlačítkem). Dále je vybaven pulsním kouřovým generátorem. Ten je spolu s namontovaným reproduktorem k dispozici i u analogové verze.
Zvukové projevy jsou dobré, k dispozici je velká škála zvuků obsazující i tlačítka T9—16.
Vyznavači a obdivovatelé parního provozu HSB dostávají do rukou solidní model za dobrou cenu.
Foto 1. 3. 2014. | Foto 1. 3. 2014. |
Jde zcela novou konstrukci, tentokrát v plně digitálním provedení s evidenčním číslem 3501. Modely jsou vyrobeny jako jednorázová limitovaná série. Od první vydané mutace se liší zejména elektrickou výzbrojí. Tato výzbroj však model dost odlišuje i od všech předchozích modelů.
26. 1. 2014 |
Dekodér, který je použit, je totiž poprvé z dílny Märklin, nikoli od firmy Massoth. To s sebou přináší jisté obtíže při programování, ale také z hlediska informací. Výrobce LGB je tradičně velmi skoupý na dokonalou dokumentaci k modelům. U posledních výrobků se sice začínají objevovat explozivní 3D výkresy ozřejmující sestavu modelu po mechanické stránce, dokumentace k elektrickému zapojení je však nadále velmi slabá.
Nový model je z továrny nastaven tak, že může rovnou jezdit na normálním digitálním kolejišti. Je naprogramován podle všeobecných zvyklostí na adresu 03 a 14 jízdních stupňů. Všechny světelné a zvukové funkce jsou dokumentovány v přiložené tabulce.
26. 1. 2014 | 26. 1. 2014 |
Obsazení funkčních tlačítek je ovšem již méně tradiční. Zachovává sice nejčastěji používaný zvuk – houkání – na tlačítku T1, ale ostatní je již jinak. Samozřejmě – je to především otázka zvyku. Je ovšem škoda, že v návodu třeba není informace o tom, jak správně vypočítat tzv. dlouhou adresu pro CV17 a CV18, protože standardním postupem, jako u dekodérů Massoth, to nejde.
Podrobnosti o programování ponecháme na zvláštní článek o nové elektrické jednotce. Tato se právě rozbíhá po kolejištích a popřejeme jí a jejím majitelům hodně šťastných dekametrů.
26. 1. 2014 | 26. 1. 2014 |
Jde o další využití několik let »mladé« formy nákladního čtyřosého klanicového vozu RhB. Tentokrát byla vytvořena nejen nová číselná mutace, ale i nový typ vozu, který je vybaven dvojitými klanicemi. Dvojice modelů představuje aktuální vzhled vozidel, která byla přeznačena z řady Rp-W na Sp-w. Detaily, funkčnost a jízdní vlastnosti jsou prakticky shodné s prvním modelem z roku 2009.
26. 1. 2014 |
Vozy jsou dodávány ve dvou samostatných krabicích s popisem art. č. 40921-1 a 40921-2. Jsou vybaveny plastovými koly, v příbalu nalezneme stupačky s vruty k namontování na straně ovládání mechanické brzdy spolu s krátkými nasouvacími klanicemi pro čela vozů ve žluté barvě. Modely mají značné množství domontovaných dílů, zejména na spodku rámu. Centrální nárazník je odpruřený, hadice a šroubovky na čele jsou dobře vyvedené. Vozidlo tak působí opravdu velmi dobře. Vozy sice jezdí oblouky R1, nicméně ne zas tak ochotně, protože podvozky jsou přitom vytočeny "na doraz" a sebemenší nerovnost na kolejích pak vede k vykolejení. Není třeba připomínat, že je maximálně vhodné dosadit kovová kola.
Náklad si jistě každý modelář vymyslí sám. Je to celkem jednoduché – klanicové vozy na RhB dopravují především dřevo ve formě kulatiny.
Kdo má rád nákladní dopravu na zahradním kolejišti a patří k obdivovatelům úzkorozchodné sítě Rhétských drah, novinku velmi uvítá. Nákladní vozový park se značkou RhB je již úžasný a umožňuje skutečně velmi rozsáhlý provoz na jakkoli velkém kolejišti.
26. 1. 2014 | 26. 1. 2014 |
Čerstvě expedováno |
|
|
|
|
|
|